Začíná virtuální klimatický summit, který svolal americký prezident Joe Biden. Ten se snaží po čtyřech letech vlády Donalda Trumpa, jenž závažnost klimatické změny popíral, nastolit nový kurz a udělat ze zelené politiky svoji prioritu. To vítá i Evropská unie, která nyní chce ve spolupráci právě s USA přesvědčit k ambicióznějšímu omezování emisí další velké znečišťovatele, jako je Čína či Indie. Během prvního dne summitu pak některé státy oznámily své nové, ambicióznější závazky, jak snižovat emise skleníkových plynů.
Bidenův virtuální klimatický summit startuje. V plánu má přesvědčit Čínu k většímu důrazu na ekologii
Prezident Biden na summitu uvítá zhruba čtyřicítku světových lídrů. Jeho cílem není pouze dát nový impulz snaze o zmírnění dopadů klimatické změny, ale také by mělo jít o jeho první velké gesto jako lídra „nejmocnější země na světě“.
Summit vystihují i další poprvé. Nikdy předtím takto zásadní globální schůzka neprobíhala on-line a nebyla streamována po celém světě. Může to ovlivnit ale i její obsah, protože tato podoba změní povahu diplomatického jednání a není jisté, jak se během něj zachovají zástupci zemí, které úplně nesouzní s vizemi hostitelských Spojených států.
- Spojené státy plánují snížit emise skleníkových plynů o polovinu do konce tohoto desetiletí.
- Británie sníží svoje emise skleníkových plynů o 78 procent do roku 2035.
- Kanada slíbila snížení svých emisí o 40 až 45 procent oproti úrovni z roku 2005 do konce tohoto desetiletí. Původně přitom plánovala snížit emise o 36 procent.
- Čína začne v období let 2026 až 2030 snižovat svou spotřebu uhlí. Země si vytyčila dosáhnout vrcholu v tvorbě emisí do roku 2030 a uhlíkové neutrality do roku 2060.
- Zástupci členských států Evropské unie a Evropského parlamentu se dohodli, že omezí do roku 2030 emise skleníkových plynů nejméně o 55 procent ve srovnání s rokem 1990. Dohodu ještě musí schválit plénum europarlamentu i ministři členských států.
- Japonsko slíbilo, že do roku 2030 sníží emise skleníkových plynů o 46 procent oproti roku 2013. Nový cíl je podstatně ambicióznější než ten dosavadní, podle něhož měly exhalace klesnout o 26 procent.
- Brazílie chce být do roku 2050 klimaticky neutrální, tedy o deset let dříve oproti předchozímu harmonogramu. Jako klimatická neutralita se obvykle chápe stav, kdy jsou veškeré uhlíkové emise určitého subjektu vyvážené mechanismy na jejich zneškodnění.
- Austrálie, která využívá k výrobě energie ve velkém uhlí a patří k největším znečišťovatelům na světě na jednoho obyvatele, se zatím k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 nezavázala.
- Zdroj: ČTK
„Prezident chce summit uspořádat na začátku svého mandátu, aby zajistil úzkou spolupráci klíčových hráčů mezinárodního společenství a na nejvyšších úrovních vlád,“ komentovala Bidenovo rozhodnutí mluvčí Bílého domu Jen Psakiová.
Američané jsou si přitom vědomi, že patří k největším globálním znečišťovatelům, ale těch je mezi účastníky summitu vícero.
Plán americké vlády na omezení emisí je bombastický. V roce 2030 by se chtěla dostat na hodnoty okolo padesáti procent toho, co země vypouštěla v roce 2005. Bidenův postoj ke klimatu je známý dlouhodobě a byl i jedním z témat loňské předvolební kampaně.
Takto nastavený cíl by byl tedy téměř dvojnásobně tak ambiciózní oproti plánům, které podepsal v roce 2015 prezident Barack Obama v rámci přelomové Pařížské dohody o klimatu.
Nová americká administrativa si od plánu slibuje, že by společně s Evropskou unií takto vysoko stanovenými cíli mohla přesvědčit klíčové země jako Čínu, Rusko, Indii nebo Brazílii k většímu zapojení do ochrany klimatu. I když jsou Spojené státy pořád druhým největším znečišťovatelem světa, zhruba 85 procent celkových emisí pochází odjinud.
Že má prezident Biden v zelené politice podporu, potvrzují i více než tři stovky velkých amerických společností jako kavárny Starbucks, výrobce elektroniky Apple nebo obchodní řetězec Walmart, které prezidenta otevřeným dopisem oslovily k razantnímu kroku na ochranu životního prostředí.
Shoda v EU
Členské státy Evropské unie a zástupci Evropského parlamentu se pak ve středu shodli na parametrech takzvaného klimatického zákona. Půjde o zásadní právní mezník ekologické strategie EU, který určí parametry dosažení nového závazku, podle něhož Unie omezí do roku 2030 emise skleníkových plynů nejméně o 55 procent ve srovnání s rokem 1990.
Europoslanci přitom původně usilovali o ještě přísnější závazek, výsledná dohoda však odpovídá návrhu, na němž se po mnohahodinovém vyjednávání v prosinci shodli lídři členských zemí.
Zákon by měl vytyčit cestu k dosažení klimatické neutrality k roku 2050, kdy by EU jako celek neměla produkovat žádné emise skleníkových plynů, případně je vyvážit například výsadbou nových stromů.
„Pro Evropskou unii je to zásadní chvíle. Dosáhli jsme ambiciózní dohody, která vpisuje náš cíl klimatické neutrality do závazné normy, aby vedla naši politiku v příštích třiceti letech,“ reagoval na dohodu vyjednavačů místopředseda Komise Frans Timmermans.
Čínský prezident pozvání přijal
Opakovanou otázkou s blížícím se termínem summitu bylo také zapojení Číny. Její prezident Si Ťin-pching nakonec ve čtvrtek na summitu vystoupí. Prezident Si by měl také přes video pronést důležitý projev, jak avizovala jeho mluvčí. I když si fyzicky ruce nepodají, půjde tak o první setkání čínského a amerického prezidenta od lednového nástupu Joea Bidena do funkce.
V březnu se nicméně na Aljašce uskutečnilo první osobní jednání představitelů Spojených států a Číny od Bidenovy inaugurace. Začalo nebývale ostrým střetem a nepřineslo významný diplomatický posun. Washington a Peking se v posledních letech opakovaně potýkaly v otázkách lidských práv či ekonomického vlivu Číny.
Čína je spolu s USA největším světovým producentem skleníkových plynů, ochotu spolupracovat při ochraně klimatu ale daly oba státy najevo už v minulosti. John Kerry, který je zmocněncem vlády pro ochranu klimatu, minulý týden jednal se svým čínským protějškem Sie Čen-chuem v Šanghaji.
- Čína (29 procent všech emisí)
- USA (14 procent)
- EU jako celek (9,6 procenta)
- Indie (6,6 procenta)
- Rusko (4,8 procenta)
- Japonsko (3,6 procenta)
- Německo (2,2 procenta)
- Jižní Korea a Írán (1,8 procenta)
- Saúdská Arábie (1,7 procenta)
Po setkání uvedli, že se shodli na konkrétních krocích, které mají v této dekádě přispět ke snížení emisí, a chtějí společně s ostatními zeměmi bojovat proti změně klimatu. Rozhovory tak obě země obnovily poté, co bývalý americký prezident Donald Trump Spojené státy stáhl z Pařížské klimatické dohody.
Čína se zavázala, že její emise dosáhnou vrcholu v roce 2030 a do roku 2060 dosáhne uhlíkové neutrality. To znamená, že bude muset zastavit spalování všech fosilních paliv, nebude se to ale týkat například emisí metanu ze zvířecích farem, který je také jedním ze zásadních skleníkových plynů ohřívajících planetu.
Omezit bude muset Čína také svoje uhelné elektrárny. I přes taková prohlášení je zatím realita částečně odlišná, protože například regionální samosprávy naopak další uhelné elektrárny budují, aby pomohly svojí ekonomice.
Aby deklarované cíle Čína splnila, musela by uzavřít stovky elektráren spalujících uhlí. Nyní jich po celé zemi provozuje více než tisíc, což tvoří přes polovinu celosvětové kapacity tohoto zdroje energie.
Pařížská klimatická dohoda
Zásadním krokem pro znovuobnovení americké zelené politiky byl již zmiňovaný návrat Joea Bidena k Pařížské klimatické dohodě. Tu 12. prosince 2015, zatímco byl Biden viceprezident, podepsal tehdejší šéf Bílého domu Barack Obama. Spojené státy se oficiálně vrátily k dohodě 19. února 2021.
Jejím hlavním cílem je udržení nárůstu průměrné globální teploty výrazně pod hranicí dvou stupňů Celsia v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí. Dokument tehdy podpořilo přes 190 zemí. Podle některých odborníků by ale tempo snižování emisí vytyčené před pěti lety nemuselo k záchraně planety stačit.
Podepsáním smlouvy tehdy lídři světa deklarovali nutnost řešit negativní následky změny klimatu společně. Garantovali také, že rozvinuté státy budou poskytovat finanční podporu rozvojovým zemím právě v boji proti změnám, které dopadnou na celou planetu. Ty tak mohou přejít k šetrnějšímu hospodářství.
- V úvodu smlouvy se praví, že „státy uznávají potřebu účinné a progresivní reakce na naléhavé hrozby změny klimatu na základě nejlepších dostupných vědeckých poznatků“.
- V článku 2 jsou pak formulovány tři hlavní cíle:
- udržet nárůst průměrné globální teploty pod hranicí alespoň 2 °C v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí a usilovat o udržení oteplení do 1,5 °C, a tím omezit rizika a dopady změny klimatu
- zvýšit schopnost přizpůsobení se nepříznivým dopadům změny klimatu a posilovat odolnost vůči změně klimatu a nízkoemisního rozvoje způsobem, který neohrozí produkci potravin
- sladit konzistentní finanční toky s nízkoemisním rozvojem odolným vůči změně klimatu
- V dlouhodobém horizontu, jak je posléze zmíněno v článku 4, pak státy počítají s radikálním snížením emisí skleníkových plynů, tak aby ve druhé polovině 21. století bylo dosaženo stavu rovnováhy, takzvané uhlíkové neutrality, kdy se bude do atmosféry vypouštět jen tolik emisí, kolik jich dokážou ekosystémy zachytit. Znamená to nastoupit cestu směrem k dekarbonizované globální ekonomice bez fosilních paliv (třebaže slova dekarbonizace a fosilní paliva se v textu pařížské dohody nevyskytují).
Kostarická diplomatka Christiana Figueresová, která v rámci OSN dohlížela na vyjednávání o klimatické dohodě, má za to, že prezident Biden už jasně vymezil ekologické směřování USA tím, že se k dohodě navrátil.
„Na druhou stranu od dohody uběhlo již několik let, ve kterých pokročilo vědecké zkoumání, a my teď chápeme naléhavost klimatické situace mnohem víc než předtím,“ hodnotí Figueresová a říká, že pouhé znovupřistoupení k cílům pařížské dohody by nemuselo stačit.
Summit ke Dni Země
Prezident Biden virtuální summit o klimatu svolal ve specifický čas. Ve čtvrtek 22. dubna se totiž celosvětově slaví Den Země jako mezinárodní svátek životního prostředí. Poprvé se konal v roce 1970, kdy se na různých místech USA shromáždilo na dvacet milionů lidí, kteří demonstrovali za zdravější životní prostředí.
Už tehdy chtěli demonstranti prosadit přijetí nových zákonů o ochraně přírody a dostat tyto otázky do veřejné politické diskuse. Úsilí mělo nebývalý ohlas. Od roku 1990 si svátek připomínají i lidé v České republice.
A také politici si v posledních desetiletích začínají hrozby klimatické změny více uvědomovat. Kjótský protokol o snížení emisí skleníkových plynů nakonec vstoupil v platnost v roce 2005. Podle dokumentu měly být v letech 2008 až 2012 sníženy celkové světové emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů v průměru o 5,2 procenta v porovnání s rokem 1990. V listopadu 2016 nahradila Kjótský protokol Pařížská klimatická dohoda.