Zatímco se Rusko tváří, že s USA vyjednává o zastavení své války proti Ukrajině a že se snaží najít kompromis i v územních otázkách, vydal Kreml další nařízení, které ukazuje opak. Moskva poroučí posílit rusifikaci okupované Ukrajiny a místo „územních ústupků,“ v které věří americký prezident Donald Trump, oslavuje zabrání ukrajinských regionů, které v duchu svého imperialismu nepravdivě nazývá „historické ruské země“.
Dekret, který zavádí ruskou „Strategii státní národní politiky“ do roku 2036, podepsal šéf Kremlu Vladimir Putin minulý týden. Účinný bude od začátku příštího roku a vytyčuje celou řadu konkrétních cílů. Požaduje třeba, aby se do roku 2036 považovalo 95 procent obyvatel země za Rusy.
Strategie se ale netýká jen Ruska, v němž samotném žijí příslušníci téměř dvou set různých národností či etnik. Zahrnuje i nelegálně anektovaný Krym a další čtyři ukrajinské okupované oblasti, o kterých Moskva rovněž tvrdí, že je anektovala, i když je dosud nezvládla celé obsadit – Doněckou, Luhanskou, Chersonskou a Záporožskou.
„Kreml pokračuje v rusifikaci Ukrajinců na dočasně okupovaných územích,“ hodnotí dekret Centrum pro boj s dezinformacemi působící při ukrajinské bezpečnostní radě. „Tento přístup je součástí systémové politiky ničení ukrajinské identity pod záminkou ‚jednoty mnohonárodnostního lidu‘“.
Podobně dekret komentovala i britská vojenská rozvědka. „Dokument zdůrazňuje pokračující politiku rusifikace, která vnucuje ruský jazyk, identitu a kulturu obyvatelům suverénního ukrajinského území,“ uvádí. „Tento přístup je součástí dlouhodobého ruského úsilí o vykořenění ukrajinského jazyka a delegitimizaci ukrajinské státnosti.“
Ruština jako „jazyk státotvorného národa“
Rusko v dekretu znovu opakuje lež o tom, že jeho agrese proti Ukrajině je „osvobozováním“ rusky mluvících obyvatel Ukrajiny od „etnické a náboženské diskriminace“ ze strany „neonacistického“ vedení Ukrajiny.
Dokument popisuje ruštinu jako ústřední bod „posílení všeruské občanské identity“, tedy zvyšování počtu obyvatel, kteří se identifikují jako Rusové. Ruština je podle strategie nejen státním jazykem, ale rovněž „jazykem státotvorného národa“, tedy v chápání Kremlu Rusů.
Moskva na okupovaných ukrajinských územích potlačuje ukrajinštinu systematicky a nedávno schválila její úplný zákaz v tamních školách.
Zapojení okupované Ukrajiny do „všeruských akcí“
Strategie se rovněž zaměřuje na indoktrinaci dětí a mládeže, přičemž vyžaduje zapojení nezletilých z okupovaných ukrajinských regionů „do realizace projektů, účasti na soutěžích a akcích na celoruské úrovni“. Jde opět o trend, který je dlouhodobý a který nabývá i podoby militarizace dětí na okupované Ukrajině či unesených do Ruska.
Dekret předpokládá, že do roku 2036 by měly polovinu ze všech v Rusku a na okupované Ukrajině konaných etnokulturních akcí tvořit akce propagující ruskou kulturu a že „všeruských“ akcí by se mělo do té doby účastnit minimálně dva a půl milionu obyvatel okupovaných ukrajinských regionů.
Podle loňského vyjádření tehdejší ukrajinské ministryně pro reintegraci dočasně okupovaných území Iryny Vereščukové zůstává pod ruskou okupací zhruba šest milionů Ukrajinců včetně jednoho a půl milionu dětí.
Dekret nařizuje vytvoření orgánů pro „implementaci národnostní politiky“ ve všech okupovaných oblastech. Vyžaduje také integraci tohoto území do ruského „právního, sociálního, ekonomického, vzdělávacího, kulturního a informačního prostoru“.
Boj proti „neonacistům“ a „rusofobii“
Dekret popisuje Rusko jako „svébytný stát-civilizaci“. Ruská společnost – do které zahrnuje i obyvatele okupovaných částí Ukrajiny – je podle něj „sjednocena společným kulturním (civilizačním) kódem,“ přičemž „konsolidující roli“ připisuje Rusům, které označuje za „státotvorný národ“.
Strategie dále vyjmenovává řadu údajných hrozeb pro ruskou bezpečnost. Řadí mezi ně „neonacisty,“ za které označuje své oponenty, a také „rusofobii,“ z které obviňuje své kritiky. Právě „rusofobii“ přičítá Moskva kromě „neonacismu“ i napadené Ukrajině.
Jako další bezpečnostní hrozbu zmiňuje dokument „zkreslování dějin“ druhé světové války, pod čímž Moskva chápe upozorňování na podíl Sovětského svazu na rozpoutání války či na sovětskou poválečnou okupaci osvobozených zemí.
Jsme demokratická země, má se tvářit Rusko
Oproti tomu Kreml podle strategie po ruských úřadech vyžaduje, aby formovaly „objektivní“ obraz Ruska v zahraničí. V představách Moskvy jde o to, aby ruská diktatura byla za hranicemi vnímána jako demokratický a právní stát.
Mezi další konkrétní cíle, které strategie stanovuje, pak patří třeba to, že do roku 2036 by mělo minimálně 85 procent lidí hodnotit mezietnické vztahy v zemi pozitivně nebo že by nejméně devadesát procent obyvatel nemělo uvádět, že pociťují diskriminaci na etnickém či jazykovém základě.
Pseudohistorická manipulace
Kromě posilování role ruského národa je podle strategie třeba podporovat národní zájem také zachováním „územní celistvosti“.
Rusko totiž vnímá okupaci částí Ukrajiny a deklarovanou, byť ne zcela realizovatelnou anexi těchto území za „znovusjednocení historických území s Ruskem“ a za „vytvoření podmínek pro obnovení jednoty historických území ruského státu“.
Tyto teze jsou jádrem jednoho z ústředních pseudohistorických mýtů, kterými se Rusko snaží zpochybnit ukrajinskou územní celistvost a upřít Ukrajině právo na existenci. „Historickým ruským územím“ se v tomto případě rozumí minimálně oblasti patřící dříve Kyjevské Rusi. Toto středověké volné společenství několika knížectví, jehož centrem byl Kyjev, se rozkládalo převážně na území dnešní Ukrajiny, Běloruska a západního Ruska.
Dnešní Rusko si dělá nárok na celé území tohoto historického útvaru, a proto se v dekretu okupaci ukrajinských regionů nazývá „znovusjednocením historických území s Ruskem“.
„Zmínka o těchto suverénních ukrajinských oblastech v dokumentu jako o ‚historických územích ruského státu‘ zdůrazňuje zjevně imperialistický aspekt pokračujícího ruského úsilí o podmanění si Ukrajiny,“ komentovala to britská rozvědka.
