K navýšení vojenské pomoci Ukrajině se podle listu Haaretz kloní stále více izraelských politiků. Jeruzalém zatím poskytl Kyjevu ochranné helmy a humanitární pomoc. Snaží se o neutrální pozici, podle deníku je ale stále méně udržitelná. To potvrzuje i zpravodaj ČT v Izraeli David Borek.
„V padesáti odstínech neutrality se Izrael posouvá od konce února na pozice, které už zdaleka tak neutrální nejsou,“ komentuje vývoj Borek, jenž zdůrazňuje, že neutralita má v podobných krizích, jako je válka na Ukrajině, mnoho definic.
Izraelská politika vůči Rusku se tedy na jednu stranu posouvá – země například hlasovala ve Valném shromáždění OSN pro rezoluci, která odsuzovala ruskou invazi, a rovněž podpořila vyloučení Ruska z Rady OSN pro lidská práva –, zároveň Izrael zůstává v některých ohledech zdrženlivý. „Například se stále nepřipojil k plošným a masivním sankcím proti Rusku,“ připomíná Borek.
Postoje Tel Avivu dále nahlodávají prohlášení ruské diplomacie. Její šéf Sergej Lavrov pobouřil Izrael výroky o židovském původu Adolfa Hitlera. Místo omluvy za šíření vyvrácených spekulací posléze Kreml prohlásil, že Izrael na Ukrajině podporuje neonacisty. Moskva takovým jednáním nahlodává křehký konsensus izraelských politických a armádních špiček i zpravodajských služeb, že je lepší stát opodál a nepálit mosty s Kremlem.
Neutrální politika Tel Avivu vůči Rusku byla v Izraeli od počátku kontroverzní, ale fungovala, míní zpravodaj ČT. „Konsensus, že je užitečné mít styky s Ruskem a úplně nepřerušit komunikační linku ke Kremlu, je ještě pod větším tlakem než před několika týdny,“ zdůrazňuje.
Borek vysvětluje, že Izrael na konci února váhal s podporou Kyjeva i proto, že v Rusku i na Ukrajině žijí početné židovské komunity. „Měl strach z toho, že nakonec budou Židé terčem antisemitských tirád. A to se děje. Ruská propaganda má schopnost vytvářet úplně virtuální světy, zároveň má – a to platí i pro Ukrajinu – tradici antisemitismu,“ říká korespondent.
Jak se Izrael krůček po krůčku přiklání ke Kyjevu a Západu, naplňují se obavy, že jedním z odvetných opatření Moskvy bude namíření propagandy vůči Izraeli i Židům. „Nemusí to být oficiální Rusko jako v případě výroku Lavrova, mohou to být trollí farmy nebo na Kreml napojená média a sociální sítě,“ nastiňuje Borek.
Židé v Rusku nevidí perspektivu
Za dva měsíce ruské invaze na Ukrajinu Izrael eviduje takřka šest tisíc židovských přistěhovalců z Ruska. Obvykle země takové číslo registruje za celý rok. Podle Borka to ukazuje na to, že ruští Židé často nevidí v nejrozlehlejší zemi světa perspektivu. Zpravodaj ale podotýká, že dvě tisícovky Židů do Izraele zamířily, vyzvedly si tam pasy a zase se vrátily do Ruska. Izraelský pas pro ně je určitou zálohou, kdyby se chtěli přesunout v budoucnu.
Snadné získání pasu, má-li člověk židovské kořeny, je součástí izraelské politiky, kterou chce země přitahovat Židy z ohrožených oblastí. Vyvolává to ale i skepsi, protože do Svaté země míří i lidé, kteří nejsou jako Židé vnímáni z náboženského hlediska, ale pouze z pohledu státu Izrael.
Navíc kupříkladu Židé, kteří uprchli z Etiopie, mají problém, aby se jejich příbuzní dostali za nimi do Izraele, a přitom ukrajinským a ruským Židům vycházejí úřady vstříc snadněji. „Je tu jistá žárlivost, pocit nespravedlnosti u přistěhovaleckých komunit z jiných zemí,“ konstatuje z Izraele zpravodaj ČT David Borek.
