Historický úspěch Svobodné strany Rakouska (FPÖ) a dramatická prohra vládních lidovců (ÖVP), bilancují výsledek nedělních voleb do rakouské Národní rady tamní média. Sociální demokraty (SPÖ) čeká podle nich zřejmě další restart a pro malé strany není v parlamentu místo. Rakouské úřady v noci na pondělí oficiálně zveřejnily výsledky hlasování, o nichž se píše napříč Evropou. Například francouzský ekonomický server Les Échos je označil za politické zemětřesení.
Podle analýzy deníku Der Standard sebrala populisticky pravicová FPÖ v nebývalém měřítku hlasy bývalých voličů ÖVP a také 258 tisíc hlasů dřívějších nevoličů, což Svobodným dopomohlo k volebnímu vítězství.
Deník Die Presse popisuje vítězství FPÖ s 29 procenty hlasů jako „triumf systémem start-cíl“ a stranu přirovnává k politickému parnímu válci. FPÖ podle něj odsunula dosud vládní Rakouskou lidovou stranu na druhou kolej.
Pro levici je výsledek zklamáním, píše Die Presse. Sociálně demokratická SPÖ se umístila daleko od prvních příček a na místě je podle deníku Die Presse i otázka, jestli má lídrem strany zůstat Andreas Babbler.
Ztráty strany Zelených jsou podle deníků větší, než pozorovatelé očekávali. Naopak liberální hnutí NEOS zůstalo takzvaně „na svém“.
Povolební vyjednávání
„Kdo má v povolebním pokeru nejlíp rozdané karty?“ ptá se Die Presse. A odpovídá, že lídr ÖVP a současný kancléř Karl Nehammer. Ten totiž může být tím, kdo vytáhne eso z rukávu, protože má větší koaliční potenciál než kontroverzní šéf FPÖ Herbert Kickl. Lidovci sice neodmítají spolupráci se Svobodnými, nechtějí ale ve vládě jejich předsedu.
Vedení FPÖ už utvořilo čtyřčlenný tým v čele právě s Kicklem, který má vyjednávat o možné koaliční spolupráci s ostatními parlamentními stranami, jeho složení má potvrdit v úterý.
Rakouský spolkový prezident Alexander Van der Bellen zatím nechává otevřenou otázku, koho pověří sestavením vlády. „Nalezení těchto řešení může nějakou dobu trvat. A dámy a pánové, to je velmi dobře strávený čas,“ konstatoval v projevu.
Nedělní volby se podle webu rakouské televize a rozhlasu ORF konaly ve znamení nespokojenosti voličů. Podle expertů, které cituje agentura DPA, z velké nespokojenosti obyvatelstva enormně těžila právě populistická FPÖ. Rakousko se nachází uprostřed hospodářského propadu a nezaměstnanost roste. Alpská republika navíc v posledních letech patří k zemím EU s mimořádně vysokou inflací, píše DPA.
Kickl se postu kancléře nevzdá, míní expert
Výsledek voleb zhodnotil ředitel rakouského Institutu pro Podunají a Střední Evropu (IDM) Sebastian Schäffer. „Udivuje mě, jak se může stát nejsilnější politickou silou v Rakousku strana odpovědná za korupční aféru z ostrova Ibiza, kvůli které před pěti lety padla vláda, s kampaní, která byla na hraně pravicově extremistického slovníku,“ řekl.
Pozitivním překvapením podle něj je, že všichni čtyři lídři ostatních stran, které se ve volbách dostaly do Národní rady, dali najevo, že s Kicklem koalici utvořit nechtějí. „Je samozřejmě ale otázkou, jak dlouho si takovou pozici udrží,“ poznamenal šéf IDM.
Prozatím jsou podle něj myslitelné všechny varianty vývoje, tedy také ta, že nynější šéf vlády Nehammer nezůstane na špici ÖVP. „Jelikož Svobodná strana Rakouska je jasným vítězem voleb, myslím si, že Herbert Kickl bude na svém zvolení kancléřem trvat. Nabízí se spíš otázka, kdo by mohl v pozici lídra ÖVP vystřídat Karla Nehammera, aby mohla ÖVP vstoupit do koalice se Svobodnými,“ upozornil Schäffer.
Podle něj je těžké si představit, že se Kickl stáhne a ustoupí z nároku na funkci v čele rakouského kabinetu. Podobná situace nastala už v roce 1999, kdy FPÖ ustoupila, ačkoliv měla stejný volební výsledek jako ÖVP. Důsledkem takového kroku byl propad ve volbách 2002, kdy FPÖ klesla z 26,9 na deset procent. „To by nejspíš raději šel zase do opozice, aby z ní znovu vzešel zas o něco silnější,“ míní ředitel IDM.
Také zpravodaj ČT v Rakousku Jan Šilhan uvedl, že Kickl se stáhnout nehodlá. „Jakožto zástupce vítězné strany půjde (Kickl) do povolebního vyjednávání s jasným cílem: ujmout se role příštího rakouského kancléře.“
Tento scénář je ale podle analytičky Zuzany Lizcové z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy nepravděpodobný. „Svobodní nezískali tolik hlasů, aby vytvořili jednobarevnou vládu. Museli by vytvořit koalici, ve které by pravděpodobně nebyli dominantním prvkem, protože ostatní strany jim nechtějí přenechat úřad kancléře,“ upozornila v rozhovoru pro ČT.
„Vždy jsem říkal, že nemůžete zodpovědně a smysluplně řídit stát s Herbertem Kicklem, mužem, který věří v konspirační teorie,“ potvrdil slova Lizcové předseda Rakouské lidové strany Nehammer.
Zahraniční reakce
Maďarský premiér Viktor Orbán a šéf italské protiimigrační strany Liga Matteo Salvini poblahopřáli FPÖ k jejímu vítězství. „Těm, kteří mluví o ‚extrémní pravici‘, připomínáme, že ve Vídni je extrémní pouze touha po změně, která by do středu zájmu vrátila hodnoty, jako jsou práce, rodina a bezpečnost,“ prohlásil Salvini.
„Další vítězství pro Patrioty,“ radoval se na síti X Orbán s odkazem na frakci v Evropském parlamentu. Triumf FPÖ v rakouských volbách označil za historický úspěch a pogratuloval lídrovi strany Kicklovi.
O frakci Patriotů, k níž se kromě Orbána hlásí například i europoslanci z vládnoucí nizozemské krajně pravicové Strany pro svobodu (PVV) nebo z českého hnutí ANO, se v rozhovoru s ČTK zmínil i šéf bruselské pobočky českého institutu Europeum Žiga Faktor. Rakousko vedené pravicově populistickou FPÖ by podle něj mohlo znamenat problém pro podporu Ukrajiny.
„Pokud bychom spekulovali nad tím, jak by fungovalo Rakousko vedené FPÖ v rámci Evropské unie, byl by to zajisté velký oříšek nejen pro podporu Ukrajiny, ale změnilo by to i rozložení moci v rámci Evropské rady, kde by se vytvořila silná skupina premiérů z frakce Patriotů pro Evropu. Tato skupina by pak z dlouhodobého hlediska mohla mít silný vliv i na budoucnost zelené, migrační či rozšiřovací politiky,“ domnívá se Faktor.
Ve Francii se kromě zmíněného politického zemětřesení píše o neochotě ostatních stran s vítězem spolupracovat a o nejasnosti, kdo bude kancléřem. „Zahřmělo se nad Evropou,“ varuje levicový deník L'Humanité.
V podobném duchu bilancují volby také v Německu. „Rakousko čekají vyčerpávající a dlouhá koaliční jednání, která by mohla trvat až do konce roku,“ konstatoval list Die Welt, podle něhož bude mít nyní důležitou roli prezident Alexander Van der Bellen, jehož pozice je ale nezáviděníhodná. „Pokud by pověřil sestavením vlády současného šéfa Nehammera, dal by Kicklovi šanci, aby vystupoval jako mučedník,“ přemítal německý list.
Na Slovensku list Sme mimo jiné zdůraznil, že uspěla strana, která se netají vazbami na extremistické spolky i Rusko a která chce zásadně reformovat sociální systém a postoj k migraci i cizincům. Podle Denníku N v Rakousku poprvé od druhé světové války vyhrála krajní pravice, a to v době, kdy podobné strany vítězí také v jiných evropských zemích.
Vzestup krajní a populistické pravice
V Itálii vládne od roku 2022 strana Bratři Itálie, která do premiérského křesla vynesla Giorgu Meloniovou. Časopis Forbes ji vloni vyhlásil za jednu ze čtyř nejmocnějších žen světa. Má za sebou ale působení v několika hnutích, hlásících se k odkazu italských fašistů.
V Nizozemsku v loňských parlamentních volbách triumfovala Strana pro svobodu Geerta Wilderse. Koaliční jednání nicméně Wilderse i ostatní předsedy stran vyloučila z premiérského křesla. Protiimigrační strana však získala ministerstva pro přistěhovalectví, infrastrukturu a financí. Její zástupce se stal také předsedou parlamentu.
Ve Francii letos posílilo Národní shromáždění. Pod vedením nového předsedy Jordana Bardelly, který vystřídal Marine Le Penovou, strana získala dalších 53 poslaneckých křesel a stala se třetí nejsilnější. V evropských volbách dokonce obsadila více než kterákoliv jiná strana v zemi.
V Německu letos v zemských volbách na východě bodovala Alternativa pro Německo. V Durynsku zvítězila, v Braniborsku a Sasku skončila těsně druhá. Vydařily se jí i eurovolby. V nich obsadila druhé místo hned za konzervativci.
Analytik Faktor v Horizontu ČT24 podotkl, že posilování krajně pravicových formací je dlouhodobým trendem, situace v Rakousku je ale trochu jiná. „Rakouská národní politika je specifická v tom, že FPÖ má od roku 1990 základ pro silný úspěch v některých regionech, takže v Rakousku to není až tak překvapivé.“
Na tento trend poukázal také bruselský server Politico, jenž vítězství FPÖ označil za „drsné probuzení pro Evropu“. Pozastavil se i nad tím, co by to mohlo znamenat do budoucna pro Brusel. „Vídeň by se tak mohla připojit k euroskeptickému a k Rusku přátelskému bloku, který zahrnuje Maďarsko, Slovensko a (možná) Českou republiku po volbách příští rok,“ upozornilo Politico, s nímž v tomto jednoznačně souhlasil i švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung (NZZ).
NZZ zároveň napsal, že Kickl zcela otevřeně usiluje o ‚orbanizaci‘. „V zahraniční politice chce zemi přivést na protievropskou a prokremelskou linii.“
