Za dvě dekády členství se na předních pozicích Evropské unie vystřídala řada Čechů. Europoslanci navrhují a hlasují o zákonech, soudci unijních soudů hledají spravedlnost, eurokomisaři rozhodují. Pozornost celé Unie byla na Česko upřena také během dosavadních dvou předsednictví. Podle odborníků sice první skončilo „reputační katastrofou“, po druhém předsednictví však Praha získala pověst spolehlivého partnera.
Češi v Evropské unii zanechávají stopy. Rozhodují, navrhují zákony nebo soudí
Česko je členem Evropské unie už dvacet let. Praha za tu dobu stála dvakrát v čele Unie v rámci předsednictví a Češi zastávají důležité funkce, prostřednictvím kterých ovlivňují směřování organizace. Jedněmi z nejvýznamnějších postů jsou eurokomisaři, kteří dohromady tvoří Evropskou komisi.
Ta je výkonným orgánem, tedy prakticky vládou EU. Každý členský stát navrhuje jednoho z 27 eurokomisařů. Ve funkci se vystřídali celkem čtyři Češi.
Pavel Telička
Jako první eurokomisař se představil Pavel Telička. Český diplomat a politik nebyl v Evropě neznámou tváří, byl to právě on, kdo vedl vyjednávání o vstupu Česka do Unie. Poté byl také vedoucím Stálé mise ČR při EU. Stejně jako ostatní komisaři nových zemí neměl vlastní resort, ale spolupracoval s jedním z eurokomisařů původní patnáctky, Davidem Byrnem z Irska, který zastával agendu zdraví a ochrany spotřebitele. Ve funkci, do které jej prosadil tehdejší předseda vlády a šéf ČSSD Vladimír Špidla, vydržel ale jen půl roku.
Do EU se Telička později vrátil jako europoslanec. V roce 2014 získal mandát za hnutí ANO. Později se však rozešel s šéfem tohoto hnutí Andrejem Babišem, a proto v následujících eurovolbách kandidoval za vlastní uskupení Hlas, s nímž mezi voliči neuspěl.
Pavel Telička
Vladimír Špidla
Ve funkci eurokomisaře Teličku vystřídal Vladimír Špidla. Sociální demokraté totiž po propadu v eurovolbách v roce 2004 i neúspěchu v prezidentských volbách o rok dříve odmítli pokračovat v tehdejší vládní koalici. Špidla proto spolu s vládou podal demisi. Jedním z posledních kroků jeho kabinetu bylo vyslání odstupujícího premiéra do Evropské komise. Špidla, který spolu s tehdejším prezidentem Václavem Klausem podepsal přístupovou smlouvu, se tak z Prahy přesunul do Bruselu.
V Komisi měl Špidla na starosti zaměstnanost, sociální záležitosti a rovné příležitosti. Stál například za ustanovením maximální délky pracovní doby zaměstnanců či zkrácením přístupových lhůt nových členských států na pracovní trh většiny původních států Unie. Zasadil se také o vznik Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EGF).
Jeho působení v Evropské komisi bylo experty hodnoceno poměrně kladně, objevovaly se však kritické připomínky na jeho slabší komunikační schopnosti.
Vladimír Špidla
Štefan Füle
Po Špidlovi Česká republika na post eurokomisaře mezi lety 2010 a 2014 vyslala diplomata se zkušenostmi z Litvy, Velké Británie a OSN Štefana Füleho, který měl na starost rozšíření a evropskou sousedskou politiku. Během tohoto období do Unie vstoupilo Chorvatsko a Albánie se stala kandidátskou zemí.
EU, a eurokomisař Füle zvlášť, musela také řešit krizi v roce 2013, když tehdejší ukrajinský prezident Viktor Janukovyč odmítl podepsat asociační dohodu s Unií. Tím spustil sérii protestů známou pod názvem Euromajdan, při kterých demonstranti požadovali Janukovyčovo odstoupení. Protesty byly však násilně potlačeny a na vnitropolitické spory zareagoval také ruský lídr Vladimir Putin, který rozpoutal na východě země ozbrojený konflikt a nezákonně anektoval poloostrov Krym.
Štefan Füle v roce 2014
Věra Jourová
Současnou eurokomisařkou je Věra Jourová (ANO), která jako jediná vykonává druhý mandát. Před její první nominací přitom původně ANO zvažovalo na post komisaře za Česko Teličku. V prvním období mezi lety 2014 a 2019 byla Jourová komisařkou pro spravedlnost a ochranu spotřebitele.
Jourová se tak například zastala lidí poškozených automobilkou Volkswagen v aféře dieselgate, kteří v některých zemích nedostali žádné odškodnění. Stála také za právní úpravou popisující takzvanou dvojí kvalitu potravin jako nekalou obchodní praktiku.
Věra Jourová
Podle tehdejšího místopředsedy Komise Maroše Šefčoviče si Jourová získala „velký respekt nejen u nás v Komisi, ale také ve Spojených státech, v Japonsku a myslím si, že za své funkční období mimořádně vyrostla“.
V druhém funkčním období od roku 2019 už byla Jourová jedinou kandidátkou na post eurokomisařky, získala portfolio pro hodnoty a transparentnost. Stala se také místopředsedkyní Komise. Jourová ve své funkci například prosazuje, aby velké internetové platformy aktivně bojovaly s dezinformacemi. V posledních měsících také Jourová kritizovala vlády Maďarska a Slovenska za to, že šíří „ruské narativy“.
Postavení komisařů ovlivňuje mnoho proměnných, zdůraznila politoložka
Politoložka Běla Plechanovová z Univerzity Karlovy upozornila, že evropská integrace je dynamický proces, který je ovlivňován velkým množstvím faktorů a jejich momentální konstelací. Jednotlivé komisaře je proto nutné vnímat v kontextu postavení ke zbytku Evropské komise, složení Evropského parlamentu, Radě EU i k české vládě.
Z toho podle ní vyplývá, že úředničtí kandidáti, tedy Telička a Füle, „žádnou výraznější stopu nezanechali“. „Zatímco Vladimír Špidla a Věra Jourová, kteří za sebou měli politickou kariéru, která je vyprofilovala politicky i osobnostně, úspěchy měli. Vladimír Špidla měl navíc štěstí, že získal portfolio odpovídající jeho politickému profilu a preferencím. Věra Jourová byla nominována dvakrát a stala se i místopředsedkyní Komise, tudíž prostor, který měla pro uplatnění vlivu, byl jistě největší a je v tom do velké míry úspěšná,“ shrnula Plechanovová pro ČT24.
V prvních letech po vstupu zemí střední a východní Evropy do EU navíc panovala v evropských institucích značná míra zdrženlivosti vůči zástupcům nových států, poznamenala. „Bylo třeba získat zkušenost, aby instituce mohly plně integrovat politiky z nových zemí,“ uvedla s tím, že zkušenost bylo třeba získat jak od zástupců nových členských států, tak i institucí EU a jejich osazenstva s novými představiteli. „Nebylo by zcela fér srovnávat úspěchy českých zástupců v období po vstupu se zástupci, kteří působí v institucích EU dnes.“
Češi zasedají v europarlamentu či senátech unijních soudů
Eurokomisaři však nejsou jediní významní Češi, kteří se podílejí na chodu EU. Na vysokých postech jsou čeští představitelé i v Evropském parlamentu (EP). Místopředsedkyní je od roku 2019 Dita Charanzová zvolená za ANO. Místopředsedové EP se volí po dvou a půl letech. Charanzová jako jediná z českých zástupců tento post v roce 2022 obhájila a vykonávat ho tak bude po celé pětileté funkční období parlamentu.
Místopředsedou byl do roku 2022 také Pirát Marcel Kolaja, který je nyní ve vedení EP kvestorem pro informační technologie.
Plechanovová upozornila, že do Evropského parlamentu „za poslední dvě dekády vyslala česká politická uskupení za pomoci voličů dosti rozmanitou směsici politiků“, jejichž postavení se odvíjelo od fáze jejich politické kariéry i od vztahu k vedení politické strany, kterou byli nominováni. I v případě europoslanců podle ní platí, že nejprve museli jak zástupci nových členských států, tak představitelé evropských institucí načerpat vzájemné zkušenosti, což ovlivňovalo možnost uplatnění prvních českých europoslanců.
„V každém případě, poslance v Evropském parlamentu a jejich působení, činnost či nečinnost, lze považovat za jasnou vizitku vztahu nominující politické strany k Evropské unii a integračnímu procesu jako celku. Z uvedeného vcelku nepřekvapivě vyplývá, že nejviditelnějších úspěchů mohli dosáhnout poslanci v posledním období,“ poznamenala Plechanovová.
České zastoupení mají kromě zákonodárných a výkonných orgánů také evropské soudy. U Soudního dvora EU, tedy unijního soudu nejvyšší instance, působí od roku 2021 soudce Jan Passer. Jeho předchozí pozici při Tribunálu zaujmul David Petrlík, který u stejné instituce působí s Petrou Škvařilovou-Pelzl.
Také unijní diplomacie má české zastoupení. Na pozicích velvyslanců působí v Kosovu Tomáš Szunyog, na Islandu Lucie Samcová-Hall Allen a ve Spojených arabských emirátech Lucie Berger.
Jako první zástupce z postkomunistických zemí se stal v roce 2020 šéfem Evropské obranné agentury (EDA) bývalý ministr obrany Jiří Šedivý. Vojenským představitelem při NATO a EU je zase bývalý první zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky Ivo Střecha.
„Reputační katastrofa“ prvního předsednictví
Významnou událostí pro každou členskou zemi je předsednictví EU, které mezi státy rotuje po šesti měsících. Česká republika se do čela Unie zatím postavila dvakrát, v první polovině roku 2009 a ve druhé polovině roku 2022. Přestože v čele české vlády během obou předsednictví stál premiér z ODS, byla podle politologa Petra Kanioka z Masarykovy univerzity velmi rozdílná.
„První předsednictví bylo reputační katastrofou, a to nejen pro pád vlády. Tehdejší politická elita přistoupila k předsednictví konfrontačně, vůbec nepochopila, že má fungovat jako mediátor a hledač kompromisu. Příliš se upřednostňoval český pohled, snaha poučovat ostatní. A velmi nešťastná a konfrontační byla také komunikace,“ uvedl pro ČT24 k předsednictví, během kterého byla vládě Mirka Topolánka vyslovena nedůvěra.
I to bylo podle Kanioka zatím na evropské scéně ojedinělé. „Vnitropolitických tenzí určitě přibylo všude, protože od roku 2009 se stranicko-politické systémy v řadě států EU změnily a výrazně se vlivem krizí zpolitizovala také evropská integrace jako téma domácí politiky. Ale stále jsme jediní, kteří svou vládu během předsednictví 'odstřelili', navíc bez alternativy,“ upozornil politolog.
Samotná role předsednictví se změnila, v roce 2009 se týkalo kromě Rady EU (rozhodovacího orgánu, který reprezentuje členské státy zastoupené ministry) i Evropské rady (politického orgánu, v němž se setkávají nejvyšší představitelé členských zemí). „Mnohem větší roli mělo předsednictví také v zahraničně-politické agendě EU. To po Lisabonské smlouvě odpadlo, předsednictví se týká již 'jen' Rady EU. Stále je ale důležitým prvkem, v žádném případě se nejedná o zbytečný či bezzubý nástroj,“ sdělil odborník.
Druhé předsednictví zlepšilo pověst Česka, zhodnotil politolog
Druhé předsednictví, které proběhlo za současné vlády Petra Fialy (ODS), naopak Kaniok hodnotí kladně. „V roce 2022 jsme obstáli, navzdory omezenému času na přípravu a podcenění vlády Andreje Babiše kabinet Petra Fialy předsednictví zvládl a výrazně zlepšil českou pověst v EU,“ zhodnotil.
Právě úspěšné předsednictví podle politologa pomohlo současné dobré pověsti Česka jako spolehlivého partnera v Unii. „Reputace je dnes díky rozumné a věrohodné vládě dobrá, určitě nejlepší za poslední dekádu. Pomohlo nejen předsednictví, ale také principiální postoj ve válce na Ukrajině a odstřihnutí se od toxického Visegrádu,“ zhodnotil.
Také podle Plechanovové český vliv v EU kvůli agresivní válce Ruska na Ukrajině v posledním období vzrostl. „Geopolitická situace tak učinila zkušenost a stanoviska zemí střední a východní Evropy pro EU významnější, než jak je vnímala západní část Evropy doposud,“ uvedla.
Kaniok upozornil, že zvlášť pro malý nebo středně velký stát je „reputace velmi tekutý a křehký kapitál, který se těžko nabývá a udržuje v pozitivních hodnotách“. Pověsti Česka by podle něj pomohlo, kdyby se postoj k EU neměnil s každou obměnou ve Strakově akademii.
Čeští politici podle něj také mají ve vztahu k EU dluh. „Úkolem politické reprezentace by nemělo být EU popularizovat či přibližovat, ale rámovat ji jako naši věc, kterou můžeme ovlivňovat, která nás ovlivňuje a která je naše. Protože jsme členy. V tomto česká politika, myslím, dost zaostává,“ zakončil.