Křesťanské kostely se od sebe velmi často odlišují například velikostí, výstavností či bohatstvím vnější a vnitřní výzdoby. Některé z nich již po celá staletí přitahují pozornost svou monumentalitou a neskrývanou touhou „dotknout se nebe“. Jiné naopak svou prostotou a neokázalostí spíše evokují doby prvotní církve než její pozdější velmocenské postavení. Všechny tyto sakrální stavby napříč kontinenty však spojují dva znaky: oltáře v nich jsou orientovány přísně na východ a nechybí ani tzv. zastavení, neboli křížová cesta. Toto společné pouto má i svou kolébku. Tou je Jeruzalém, křižovatka dějin a světových náboženství. Vydejme se tedy na východ (pro naše líčení příznačný směr), do města tří náboženství. Jen v málokterém městě na světě jsou totiž památky důležité pro historii naší civilizace tak koncentrované jako právě zde.
Již příjezd do Jeruzaléma zanechá v návštěvníkovi nesmazatelný dojem. Jedete po moderní silnici, která začíná na jihu země v přístavu Eilat. Projíždíte Negerskou pouští a pokračujete podél Mrtvého moře. Asi po dvou hodinách jízdy autobus „zmizí“ na několik dlouhých minut v tunelu, a když se opět vynoří na „světlo boží“, jako zázrakem se z prachu pouště vynoří Jeruzalém. Na pozdrav vám září zlatá kopule Skalního dómu na Chrámové hoře, jedno z nejposvátnějších míst islámu, odkud byl podle muslimské tradice kolem roku 620 prorok Mohamed vyzdvižen na nebe. Skalní dóm zároveň patří k nejvíce fotografovaným budovám světa. Bohužel, dovnitř strážci zpravidla pouštějí jen návštěvníky muslimského vzhledu. K návštěvě Skalního dómu tak potřebujete i notný kus štěstí.
V těsném sousedství Chrámové hory se nachází proslulá Zeď nářků. Je to zbytek opěrné zdi, jež byla součástí chrámu, který nechal postavit židovský král Šalamoun. Důkladní Římané ho však v roce 70. n. l. během židovského povstání zničili a zůstala jen zeď – Zeď nářků. Proto je to svaté místo pro Židy celého světa. Kromě bezpečnostní prohlídky (platí i pro ortodoxní Židy) a hlídkující izraelské policisty vám nic nepřipomene místo, které se v moderních dějinách již několikrát stalo svědkem krvavých střetů židů a muslimů. A tak můžete klidně přistoupit (muži a ženy odděleně) k úpatí osmnáct metrů vysoké a zhruba sto sedmdesát metrů dlouhé zdi a ponořit se do svých modliteb, myšlenek či přání. Pro větší účinnost je lze napsat na papírek a vsunout do pukliny zdi. Člověk si právě na tomto místě naplno uvědomí, jak těsně se zde dotýkají dvě světová náboženství, jejichž koexistence prochází již řadu let složitými zkouškami vzájemné důvěry a pochopení.
Pro křesťana je při návštěvě Jeruzaléma poměrně překvapivým zjištěním skutečnost, že místa spjatá s Ježíšem Kristem se většinou nacházejí v arabské části města. A tak pověstná a turisty hojně vyhledávaná Via Dolorosa (Křížová cesta) začíná na jednom arabském dvoře ve spleti uliček Starého města. Najít všech čtrnáct zastavení, jež připomínají poslední okamžiky Kristova života, je v nepřehledné čtvrti plné obchodníků, pouličních prodejců a množství turistů dost obtížné. Někde totiž označuje zastavení křížové cesty jen římská číslice a krátký latinský nápis na zdi. Pokud nesejdete z cesty, zavedou vás jednotlivá zastavení až ke Chrámu Božího hrobu, tedy na místo, kde byl Ježíš ukřižován a kde vstal z mrtvých. Chrám Božího hrobu se v jeruzalémských uličkách dost obtížně hledá, ale samo místo i přes zdánlivou prostotu vyzařuje neobyčejné kouzlo Božího tajemství. To je patrné i u samotného Božího hrobu, malé kapličky uvnitř chrámu. Zástupy věřících a poutníků z celého světa se sem přichází poklonit a procítit atmosféru těchto neopakovatelných okamžiků.
Historii prvních křesťanů a místa spojená s posledními chvílemi života Ježíše Krista nalezneme i za hradbami Starého města na nedaleké Olivetské hoře. Na jejím úpatí se totiž rozkládá Getsemanská zahrada, kde byl podle tradice Ježíš Kristus zatčen. Zde se začaly odvíjet poslední hodiny jeho pozemského života. Z Olivetské hory je i krásný výhled na Jeruzalém. Právě zde se tak nabízí nejlepší možnost k fotografování. A právě zde se můžeme s Jeruzalémem rozloučit i my. Tak tedy šalom alechem.
