Co takhle v zimě k moři ? A co když je navíc kousek od polárního kruhu a zamrzlé ? Nesmysl ? Ne v případě, pokud si s sebou vezmete svůj dům… Obdivovat krásu fjordů v ne zrovna typickém ročním období a přinést zmrzlým seveřanům oheň židovských písní jsme se vydali v únoru v obytném autě s pouliční klezmerovou kapelou Der Šenster Gob.
V minulém díle povídání o našich hudebních cestách Evropou jsem zmínil, že náš harmonikář staví na Šumavě obytné auto. Dobrá věc se podařila, dva týdny před odjezdem na sever spatřil jeho „obytňák“ světlo světa. Jelikož se stal krásným a útulným domovem na našich cestách a tvoří jejich nedílnou součást, věnuji mu první odstavce tohoto článku.
Nespokojeni se systémem, v němž každý vydává nadpoloviční část svého měsíčního platu za nájem či splácení hypotéky, rozhodli jsme se nedávno zkusit to jinak. Když jsme se předminulý rok potkali s francouzskou kapelu Les Poissons Voyaguers (viz. Busking - po Evropě s kontrabasem a harmonikou), která již několik let bydlí pospolu v obytné dodávce a na zimu se stěhovává na rodinný statek v Bretani, velice nás to inspirovalo. Naše plány však zašly ještě o kus dál.
Všude doma, všude nejlíp
Rozhodli jsme se postavit soběstačný a plně vybavený dům na kolech, ve kterém bude možné s kapelou cestovat celoročně a mnohem příjemněji. Mezi vybavení interiéru jsme kromě úložných prostorů a postelí pro šest lidí zahrnuli i stůl, lavici, kamna, piáno, kuchyňský kout, záchod a vanu. Časem nejspíš přibude i rozvod elektrické energie napojený na baterii auta, včetně solárního panelu pro svícení LED diodami a nabíjení notebooku. Celý interiér je vyroben ze dřeva, pro zateplení stěn dobře posloužila konopná izolace. Pozornost byla věnována i tak krásným a zároveň užitečným věcem, jako jsou ručně vyrobená skleněná okna či popisné číslo pro zasílání dopisů. Interiér neobsahuje jediný kousek plastu, to vše proto, aby se člověk cítil co nejvíce jako doma.
Na radu několika přátel jsme zvolili vůz Mercedes Sprinter, s dvěma řadami sedadel a nejdelší ložnou plochou, na které je umístěna dřevěná nástavba. Jelikož nám úředníci technické kontroly nebyli schopni vysvětlit, jaké vlastnosti musí nástavba splňovat, aby ji bylo možné schválit jako součást vozidla, je klasifikována jako náklad. Navzdory jménu Sprinter není dodávka rozhodně žádný rychlík, na rovné dálnici činila rekordní rychlost s plně naloženým autem 106 km/h. Podle doporučení přátel však toto auto bývá spolehlivé, ujede hodně kilometrů a málo se kazí. A co se týče rychlosti, stejně neradi spěcháme. Kabina auta je uzpůsobena pro sedm míst, prostřední sedadlo v přední řadě jsme však vynechali, v kabině se tak dá mnohem volněji pohybovat (případně hrát za jízdy na kontrabas).
Za písněmi severu…
Konečně se tedy dostávám k samotné expedici do polárních krajin. Vyrazit v únoru na cestu kolem Baltského moře není nejspíš příliš obvyklé, náš cíl však byl jasný - festival ve švédském městě Umeå. Každoročně se sem sjíždějí stovky výborných muzikantů z celého světa s lidovými písněmi ve všech myslitelných podobách, od komorních, osobních výpovědí po vyprodané sály, a my jsme chtěli být při tom. Za šestnáct dní jsme ujeli téměř 5 000 kilometrů a navštívili devět evropských zemí. Myslím, že lepší narozeninovou jízdu si náš obytňák nemohl přát. Jelikož bylo pro cestu zapotřebí velké množství nafty (přeci jen jsme si ukousli velký krajíc, co se týče vzdáleností) a pro hraní na ulici bylo na drsném severu povětšinou příliš chladno, rozhodli jsme se hrát každý večer někde v teple.
Správných cest, jak sehnat koncert, je tolik, kolik je lidí, kteří se o to pokouší. Nejprve jsme zkoušeli psát spíše do „bohatších“ restaurací a kaváren, které si mohou dovolit dobře zaplatit za celovečerní program - přes stovky rozeslaných e-mailů jsme však pozitivních odpovědí obdrželi jen málo. Mnohem lépe fungovala doporučení přátel, kteří v daném městě žijí nebo studují, ti věděli rovnou, ve kterém podniku se běžně hrává či kde je možné narazit na skvělé lidi. Některé koncerty jsme smluvili s předstihem také díky lidem, kteří nám odpověděli na stránkách jako couchsurfing.org, přes studentské unie či česká centra. Byl to velice příjemný pocit, že místa, kde nám bylo nejlépe, se nakonec vybrala sama.
Přijďte se ohřát u kamen
Ač není v rozsahu úvodního článku možné již vylíčit příběhy a dobrodružství, která jsme na cestě zažili, vězte, že soudě dle rozsahu našeho cestovního deníku a archivu fotek bude další cestopis brzy následovat. Na závěr mám ještě jednu dobrou zprávu - naše kapela byla pozvána na cestovatelský festival Neznámá země ve Zlíně, abychom tam zahráli a povyprávěli o svobodném způsobu cestování a muzicírování. Budete-li mít chuť, je zde 25. dubna také možno osobně si prohlédnout naše obytné auto a společně se poveselit. Těšíme se tedy naviděnou !
