Praha – Cesta napříč Prahou je pro záchranáře stále náročnější. Příčinou však nejsou jenom neukáznění řidiči, ale také konstruktéři silnic. V zájmu zklidnění dopravy se na silnicích objevují prvky, které průjezd zachranářů zpomalují, nebo mu zcela brání. Záchranná služba proto předala magistrátnímu dopravnímu výboru seznam nejproblematičtějších míst. Je jich přes 150.
Kromě retardérů, sloupků nebo rozšířených nástupních ostrůvků představují pro řidiče záchranářských vozů vážnou překážku zrekonstruované nebo nově postavené tramvajové tratě. Ty jsou často buď zatravněné, nebo mají otevřený svršek. Podle náměstka ředitele zdravotnické záchranné služby Jaroslava Valáška je takto upravena například zrekonstruovaná trať v Plzeňské ulici mezi Motolem a sídlištěm Řepy, na barrandovské trati, ale i na nedávno otevřeném úseku z Vítězného náměstí do Podbaby. Silniční vozidla na takové trati nemohou. Pokud je trať zasněžená, řidič navíc podle náměstka Valáška neví, kde tento otevřený úsek končí, a může na něm uvíznout. Záchranáři se potýkají i s dělícími prahy, které jsou mezi vozovkou a tramvajovým pásem. „Někdy je velký problém je přejet,“ poznamenal Valášek.
Dopravní podnik a Technická správa komunikací ale zdůrazňují, že prvky, na které si záchranáři stěžují, jsou velmi účelné. Zatravněné tramvajové tratě nebo ty s otevřeným svrškem jsou méně hlučné a méně prašné, betonové bloky u přechodů zase mají chránit chodce. „Vše vychází z místní situace, nikdo nic neumisťuje z vlastního popudu,“ zdůraznil ředitel TSK Luděk Dostál.
Ze 150 překážek, které by pražští záchranáři chtěli z ulic odstranit, možná některé zmizí, rozhodně však ne všechny. Některé prvky magistrát zkrátka chce, jiné by zase bylo příliš drahé odstranit. Dopravní výbor proto požádal magistrátní odbor dopravy o analýzu, jak by bylo možné situaci zlepšit a do budoucna zamezit vytvoření dalších překážek.
