Při cestě za vzděláním narážejí mladé romské ženy na řadu překážek – potýkají se s nedůvěrou ve vzdělávací systém, stereotypy i nedostatkem financí. O svých zkušenostech mluvily na konferenci Důstojnost romské ženy, která do Brna přilákala přes 150 účastnic z celé republiky.
O tom, že půjde na univerzitu, Daniela Kokyová nikdy nepochybovala. I když její rodiče ukončili školní docházku s výučním listem, pro dceru chtěli víc. Jak sama říká, měla štěstí, které mnozí Romové nemají.
„Je tam velká nedůvěra ve vzdělávací systém a možná pořád přetrvává i to, že raději půjdou pracovat, aby měli hned peníze. Vzdělání je investice do budoucna, která se vyplatí až později,“ popsala.
Měla velký vzor ve svých starších bratrech. „Byli o krok napřed než já. Když jsem byla na základce, oni už byli na střední a tak dále. Tu cestičku mi tak pomáhali vyšlapat,“ řekla. „Měla jsem i velké štěstí v tom, že mi ta škola šla přirozeně,“ dodala.
Stipendijní program
Kromě podpory rodiny jí při studiu pomohl také stipendijní program Nadace Albatros určený pro romské vysokoškoláky. „Pomohl mi s výdaji spojenými se studiem. Mohla jsem se lépe připravovat a plně se soustředit na školu,“ uvedla Kokyová.
Stipendijní program ročně podpoří zhruba desítku romských studentů. „Když zájemci uspěji a vstoupí do stipendijního programu, mají možnost získat finanční podporu na studium, což je základní podmínka pro to, aby člověk mohl studovat na vysoké škole. Pak mají k dispozici vzdělávání v oblasti jazyků, mentoring z řad profesionálů, ať už firemních, nebo lidí, kteří pracují na zajímavých postech ve státní správě,“ popsala ředitelka Nadace Albatros Jindra Marešová.
Více než osmdesát procent z nich přitom dosáhne vyššího vzdělání než jejich rodiče. „To je zcela zásadní nejen pro jejich osobní rozvoj, ale i pro to, že prošlapávají cestu ostatním a ukazují svým vrstevníkům, že je to možné a normální,“ vysvětlila Marešová.
Daniela Kokyová míní, že se obecně situace zlepšuje. Romové, vysokoškoláci, kteří jsou úspěšní, jsou příkladem dalším, kteří vidí, že vyplatí jít studovat a že se investice do vzdělání vyplatí.
„Tatínek nás huboval, že se učíme“
Na konferenci studentky své zkušenosti předávaly dál. Romské ženy se totiž kromě předsudků zvenčí často potýkají i se stereotypy uvnitř vlastní komunity. „Náš tatínek, když nás viděl učit se, huboval nás za to. Vzdělání pro něj nebylo prioritou,“ popsala spisovatelka Iveta Kokyová. Ke vzdělání tak neměla skoro žádnou motivaci ani podporu ze strany rodiny. „Na základní škole jsem téměř propadala, až v dospělosti, když mi bylo 36 roků, jsem si dodělávala středoškolské vzdělání,“ popsala. V současné době studuje magisterské studiu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity.
„Romská žena má specifické postavení v komunitě, která je silně patriarchální. Romky se často musí vypořádat s tím, jestli vůbec mohou studovat v rámci své rodiny,“ upozornila vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková.
Daniela Kokyová je proto vděčná, že její rodiče ji v touze po vzdělání podporovali – a ráda by tuto hodnotu předala i svým dětem. „Určitě bych chtěla, aby vystudovaly. Pokud ale budou mít nějakou lepší vizi, například věnovat se řemeslům, která jsou dnes také žádaná, tak jim nebudu bránit. Nebudu lpět na tom, že musí mít nějaký diplom. Ale chtěla bych je vést ke studiu,“ uzavřela.
