Krkonoše - V Krkonoších přišli zoologové na to, že se tam klíšťata za posledních dvacet let posunula výš, zhruba o tři sta metrů, do míst, kde dosud nebyla. Zjistil to průzkum pracovníků Správy Krkonošského národního parku a dalších odborníků, vysoko v horách navíc našli i původce onemocnění přenášených klíšťaty. I na hřebenech Krkonoš totiž žijí klíšťata, která člověka mohou nakazit lymskou boreliózou nebo klíšťovou encefalitidou, pracovníci KRNAPu se o tom přesvědčují poměrně často na svých terénních pochůzkách.
Zhruba sedm let chodil zoolog Jan Materna po horách a pomocí takzvaného vlajkování sbíral a počítal klíšťata. V různých výškách potom rozmístil klícky s těmito roztoči a pozoroval jejich přežívání a vývoj. Výsledkem bylo zjištění, že horní hranice výskytu se z původních 700 až 800 metrů nad mořem posunula o 300 metrů. Odborníci usuzují, že za to může oteplování. „Dnes jsou v 1100 metrech takové teplotní podmínky, jako byly před 50 lety v 600 metrech,“ uvedl zoolog Jan Materna ze Správy KRNAPu.
Hustota klíšťat však se stoupající nadmořskou výškou výrazně klesá, v polohách nad 1000 metrů dosahuje do 5 jedinců za hodinu jejich sběru pomocí vlajkování. To je v průměru asi padesátkrát méně než v nadmořské výšce 600 metrů. Riziko napadení člověka však přesto na hřebenech hor existuje. „O tom, že klíšťata na hřebenech jsou, se i naši pracovníci přesvědčují poměrně často, protože si ho přinesou domů z terénní pochůzky,“ prohlásil mluvčí Správy KRNAPu Radek Drahný.
Výzkum navíc ukázal, že i na hřebenech Krkonoš žijí klíšťata, která člověka mohou nakazit lymskou boreliózou nebo klíšťovou encefalitidou. „Epidemiologický význam je poměrně nízký, ale i v těchto polohách je třeba s tímto rizikem počítat,“ potvrdila Vlasta Danielová ze Státního zdravotního ústavu.
Podle odborníků je vysoce pravděpodobné, že riziko napadení klíštětem, stejně jako riziko jím přenášených nákaz, bude mít ve vyšších horských polohách stoupající tendenci.
