Praha – Zatímco v Berlíně slavili pád zdi, komunistický režim v sousedním Československu dál perzekuoval ty, kteří mu byli nepohodlní. Důkazem je příběh dvaadvacetiletého Jiřího Jelínka. Táborský okresní soud mu přesně před čtvrtstoletím vyměřil rok vězení kvůli šíření protistátních letáků. I když se odvolal, pohnuté události o týden později trávil v českobudějovické vazební věznici.
Mladého signatáře Charty 77, diabetika a otce dvou malých dcer dostihla důslednost StB už v půlce prázdnin. Třetího srpna přišlo zatčení přímo v práci a převoz do vazby. Vzápětí následovala noční domovní prohlídka.
Nalezené letáky vyzývaly například k tiché protestní demonstraci při výročí srpnové okupace. Jejich šíření po městě, kde sídlilo jedno z nejdůležitějších vojenských velitelství, nemohl proto totalitní režim dopustit. Lidí, kteří se otevřeně postavili režimu, přitom nebylo v jižních Čechách mnoho. Právě na Táborsku ale byli odpůrci státní moci nejaktivnější. Samotné centrum jihočeské opozice se nacházelo na evangelické faře v Soběslavi.
„Na Táborsku existovalo takové silné mládežnické hnutí. Někteří se angažovali i v občanských iniciativách, ale v podstatě šlo estébáckou mluvou o tzv. volnou mládež – byli to prostě lidé, kteří chtěli poslouchat hudbu, líbil se jim punk a ta represe tam byla silná,“ popsal historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Rudolf Vévoda. Podobně činní byli také lidé na Zlínsku nebo v severních Čechách.
Jiří Jelínek se proti svému trestu odvolal. Sedmnáctý listopad prožil, aniž by tušil, co se děje, v českobudějovické vazební věznici. I když ho propustili hned po generální stávce 27. listopadu, z trestu si ve vazbě odpykal polovinu.
