Slabinami zahraniční politiky USA na Blízkému východě jsou nestálost postojů prezidenta Trumpa i jeho zmatenost. Agresivní rétorika, kterou uplatňuje například vůči Íránu, může navíc již existující blízkovýchodní konflikty ještě vyostřit. Jak ve svém blogu uvádí arabista Jan Veselý, Spojené státy jsou na Blízkém východě vnímány jako velmoc, která světu nabízí jen zbrojní kontrakty a zavírá oči nad porušováním lidských práv.
Prezident USA Donald Trump je už více než půl roku ve funkci. Je tak již možné identifikovat některé rysy jeho politiky vůči Blízkému východu. Jak si tedy dnes Amerika v Orientu počíná?
Rétoriku a gesta nepřeceňujme
Nejprve však dejme stranou trochu populistického balastu. Prezident Trump je znám výroky, jež jsou více efektní než efektivní. Rétorika vůdce zahraniční velmoci má navíc na Blízkém východě menší váhu než na domácí publikum v zámoří. Kroky prezidenta Trumpa je také dobré nepřeanalyzovávat. Jistá náladovost a nevypočitatelnost či případně dodatečné měkčení předchozí rétoriky je tomuto prezidentu vlastní.
Média mají navíc tendenci zbytečně pitvat ten či onen Trumpův výrok či gesto. V případě Blízkého východu jsou vhodnou ukázkou Trumpova gesta, kde forma zastínila absenci reálných důsledků, změna politiky Washingtonu vůči syrskému režimu a vzápětí další, ještě radikálnější, obrat zahraničně-politického kurzu zakončený raketovým útokem na syrskou leteckou základnu v odvetě za pravděpodobné použití chemických zbraní.
Raketový útok ukázal, jak krátkodechá a nepromyšlená tolerance Asadova režimu v Damašku ze strany Bílého domu byla. Následné informace o raketovém útoku USA pak ukázaly, že o něm režim byl skrze Moskvu nejspíše předem varován, takže škody byly minimální stejně jako jeho dopad na vývoj války v Sýrii.
Od zmatení k systémovým škodám
Vedle nestálosti Trumpových postojů je další slabinou jeho zahraničně-politického působení zmatenost. Na Blízkém východě je ukázkou zmatenosti, pravděpodobně spojené i s neznalostí tématu, to, jak Trump střídavě jásal a vyjadřoval znepokojení nad katarskou krizí. Co se mu nejprve jevilo jako první vlaštovka boje s extremismem, za níž si může připsat zásluhy, se pro něj následně stalo zdrojem znepokojení, když spor s Katarem neskýtal naději na brzký konec.
K Trumpovu obvinění Kataru z podpory terorismu navíc došlo v době, kdy USA s touto zemí uzavíraly dohodu na prodej stíhacích letounů F-15. Zde jsou již dopady Trumpových výroků hmatatelnější, protože snižují čitelnost americké politiky v regionu a zpochybňují schopnost Washingtonu urovnávat (či aspoň nepodporovat) spory mezi jeho místními spojenci.
Nový prezident stará spojenectví nezboří
I škody, které napáchá Trumpova politická těžkopádnost, je však třeba zasadit do širšího kontextu. Je evidentní, že americká politika na Blízkém východě neustále posiluje svoji bezpečnostní dimenzi, což je trend, který opětovně začal již za prezidenta Obamy.
Tomuto zaměření se na důsledky v podobě teroristických útoků a politické nestability však chybí civilní protipól v podobě snahy řešit i témata jako jsou práva menšin, žen či sociální těžkosti a aspirace mladé generace muslimů.
I za vlády prezidenta Obamy v tom byla ze strany USA značná dávka cynismu a pragmatičnosti. Současný americký prezident to však posouvá o notný kus dál, když uvolňuje omezení pro americkou vojenskou podporu saúdské intervence v občanské válce v Jemenu, stupňuje agresivní rétoriku vůči Íránu a v projevech se zaměřuje na selektivní poukazování na některé z viníků současného stavu na Blízkém východě místo toho, aby kladl důraz na multilaterální řešení systémových problémů.
Právě agresivní rétorika nenabízející například Íránu výhodná alternativní řešení je důvodem, proč mohou existující blízkovýchodní konflikty vyeskalovat, a nikoliv zdárně ukončit. Trvání dosavadních spojenectví USA na Blízkém východě to nejspíše neohrozí.
Saúdská Arábie a Izrael zůstanou největšími příjemci americké vojenské pomoci na Blízkém východě. Utrpení civilistů v konfliktních zónách a zhroucených státech to však může podpořit, protože prostor a motivace k silovému řešení problémů bude větší.
V neposlední řadě to pak na Blízkém východě může napomoci i vnímání USA coby velmoci, která světu již nemůže nabídnout nic víc než zbrojní kontrakty a zavírání očí nad systémovým porušováním lidských práv u svých „strategických partnerů“. U země, jež se označuje za „maják svobody“, by to bylo žalostně málo.
Jan Veselý pracuje na volné noze jako arabista a analytik pro oblast Blízkého východu a severní Afriky, přičemž se specializuje na politické a bezpečnostní dění s důrazem na teritorium Sýrie, Libanonu a Libye. Je absolventem magisterského dvouoboru arabistika-historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, bakalářského oboru politologie a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd UK a na něj navazujících bezpečnostních studií. Externě spolupracuje zejména s Českým rozhlasem a Českou televizí.
