Teroristická organizace, která sama sebe označuje jako Islámský stát (IS), ztratila v Sýrii svůj poslední opěrný bod, obec Baghúz u hranic s Irákem. Během týdnů bojů, které vítězství předcházely, se různé státy a organizace předháněly v tom, kdo jako první oznámí, že už je skutečně dobojováno.
Americký prezident Donald Trump sebevědomě prohlašoval, že boje skončí již v sobotu 16. února. Realita bitevního pole se nicméně politickému zadání úspěšně vzepřela a oficiální oznámení konce bojů ze strany koalice kurdsko-arabských milic SDF přišlo o více než měsíc později – 22. března.
Samozvaný Islámský stát každopádně neodchází zcela a napořád.
Tři osy konfliktu
Zanechal po sobě na území Sýrie a Iráku odkaz, který přežije jeho vojenskou porážku. Zvrácená ideologie projevující se sociálním inženýrstvím, válečnými zločiny a devastací kulturního dědictví bude nadále nacházet své přívržence všude tam, kde je stát slabý, společnost rozdělená a obyvatelstvo zbídačené. Od Afghánistánu přes Jemen až po Sahel.
Dál bude trvat i občanská válka v Sýrii, které IS umně využil ve svůj prospěch. Tři osy tohoto dlouhodobého blízkovýchodního konfliktu totiž zůstávají nadále aktivní, ať už jde o střety mezi Izraelem a Íránem, režimem a opozicí či Tureckem a syrskými Kurdy. Ztráta společného arcinepřítele navíc vede ke zostřování vzájemného mocenského soupeření.
Vše se tak může opakovat, protože zcela zničen nebyl ani lidský potenciál IS. Jeho zajatí bojovníci se v případě další ofenzivy Turecka proti syrským Kurdům mohou dostat na svobodu. Tisíce z nich se navíc do zajetí ani nedostaly. Pohybují se dále Sýrií a Irákem připraveni vrátit se do ulic, pokud to situace opět dovolí. Jejich modem operandi je nadále terorismus, zdrojem živobytí pak organizovaný zločin. A je otázkou, zda se s jejich činností dokáže válkami vyčerpaný Irák vypořádat. Alespoň hypotetickou příležitost k tomu má. Na rozdíl od sousední Sýrie, která zůstává zemí rozdělenou hned několika frontovými liniemi.
Válka proti terorismu?
Válka Spojených států proti terorismu hrozbu IS neodstranila, nýbrž pro ni vytvořila příznivější podhoubí. K nekonečné válce v Afghánistánu a nestabilnímu Iráku tak přibyla brutální a zatím rovněž nekončící intervence Saúdské Arábie v Jemenu a neochota velmocí dohodnout se na osudu zničené Sýrie.
Místo al-Káidy, tedy organizace páchající teroristické útoky, jsme tak měli možnost i v Evropě zakusit plody práce organizace, jež se nejen na Blízkém východě zcela otevřeně snažila vybudovat teroristický stát. A nadále se o to bude ve výše uvedených zemích snažit.
Je škoda, že vítězství nad IS chybí humanistický přesah. Zlo v podobě IS tak sice porazila koalice národů z různých částí světa, ale její úsilí možná nebude dotaženo do konce. Odchod USA ze Sýrie, a tedy i faktické opuštění jejich kurdských spojenců, může vést k tomu, že se z východní Sýrie opět stane bitevní pole, kde si každý urve tolik, na kolik bude mít zrovna sílu. Ve výsledném chaosu se navíc mohou dostat ke slovu přeživší bojovníci IS či jiní džihádisté s podobnou agendou.
Symptom, ne příčina
Podobně jako Severní Korea má ve svém názvu demokracii, ohání se IS islámem. Obojí je propagandistický klam.
V případě IS si navíc dovolím tvrdit, že jde i o produkt globalizace. Značka IS totiž musí svoji ideologii celému světu dobře „prodat“. Zahalit se kouřovou clonou „ryzího“ islámu, který poskytuje bezpečí a sociální spravedlnost slabým a utlačovaným, má pro část světové populace neodolatelnou atraktivitu. Kdyby to tak nebylo, nevydávali by se lidé na tisíce kilometrů nebezpečnou cestu, aby vstoupili do jeho řad.
Jejich motivace se však liší. Zatímco pro Tunisana šlo často o možnost výdělku, který by si ve své vlasti rozdáváním slunečníků na turistické pláži vydělal jen stěží, v případě evropských konvertitů byla motivace spíše ideologická.
IS byl tak personálně živen kombinací ekonomických problémů Blízkého východu a ideovou prázdnotou okrajové části evropské společnosti. Někdo se zradikalizoval na internetu, někdo ve vězení. Někdo si myslel, že skrze boj v řadách IS najde smysl života a respekt v očích okolí. Další chtěli zažít akci a dobrodružství. Samozvaný chalífát je nakonec „semlel“ všechny. Některé na těle, jiné „jen“ na duchu.
Pokud ale Evropa nevyřeší, jak názorově a společensky získat na svoji stranu navrátilce a potenciální rekruty IS, hrozba útoků potrvá dál.
Jan Veselý pracuje na volné noze jako arabista a analytik pro oblast Blízkého východu a severní Afriky, přičemž se specializuje na politické a bezpečnostní dění s důrazem na teritorium Sýrie, Libanonu a Libye. Je absolventem magisterského dvouoboru arabistika-historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, bakalářského oboru politologie a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd UK a na něj navazujících bezpečnostních studií. Externě spolupracuje zejména s Českým rozhlasem a Českou televizí.
