Fotoreportéři jsou ohrožený druh, svou prací se v Česku neuživí. Jeden z vítězů ceny Czech Press Photo Stanislav Krupař na to tento týden upozornil během slavnostního ceremoniálu. Fotografové podle něj patří k mizející novinářské profesi. Za kvalitní fotku nebo celou fotoreportáž nejsou redakce ochotné zaplatit. Místo toho používají jednotvárné agenturní snímky. Kdo za vizuální katastrofu může? Chybí peníze nebo ochota redakcí tisknout kvalitní snímky? Tématu se věnuje nedělní vydání pořadu Newsroom ČT24.
„Tady není možné se uživit reportážní fotografií, není to těžké, tady to prostě není možné,“ vysvětluje český fotograf Stanislav Krupař. Právě ten nyní na téma špatně ohodnocených fotoreportérů poprvé veřejně upozornil.
Vítězem cen Czech Press Photo se stala fotografie orangutaní matky a jejího umírajícího mláděte. Krupař proto během slavnostního ceremoniálu doslova řekl, že nejen orangutani, ale i fotoreportéři jsou ohrožený druh.
Na fotografy v redakcích zkrátka nejsou peníze. „České redakce fungují tak, že dávají bakšiš lidem, který jedou do zahraniční na vlastní triko. Jsou šťastní, že tu story vůbec někdo publikuje. V roce 2014 a 2015 jsem strávil mnoho měsíců na Donbase. Přímo v té separatistické oblasti a vídal jsem tam jak české, tak slovenské fotografy. Prímové nadšené kluky, kteří tam jeli s tím, že můžou přijít o všechno. A taky s nadějí, že jim to v Čechách někdo otiskne. A on jim to tady někdo otiskne, jenže za pět šest tisíc korun a náklady se jim nikdy nevrátí,“ popisuje situaci Krupař.
Fotografii se nikdy nevěnovalo méně prostoru, kritizuje odborník
Kolik vůbec taková fotoreportáž stojí? „V řádech jsou to desítky tisíc korun – záleží, kam pojedete,“ uvádí oceňovaný český fotograf. Ani on se nemůže spolehnout jen na tuzemské redakce. Spolupracuje třeba i s těmi německými. „Německo je skvělé tím, že má ohromný mediální trh a je tam stálá poptávka po fotografech. Mnozí z mých známých fotoeditorů i fotografů v Německu si ale také naříkají, že situace je zoufalá, ale to jenom protože neví, jak to vypadá v Praze a v České republice. Jaký strašný průšvih se u nás odehrává, a to dlouhodobě,“ tvrdí Krupař.
Fotografie přitom nikdy nebyla levnější. „Jsme v paradoxní situaci, kdy se všechno pořizuje digitálně, odpadla celá velmi nákladná produkční část, fotografie se dají dneska pořizovat velmi snadno, přesto se jim věnuje čím dál tím míň prostoru. Je z říše snů, že by redakce fotografa poslala někam do zahraničí, kromě těch největších sportovních svátků. Stejně jako je z říše snů, že by vám redakce otiskla nějakou rozsáhlejší reportáž. To jsou opravdu jen čestné výjimky na domácím trhu. Fotografii se nikdy nevěnovalo méně prostoru,“ uvádí teoretik fotografie a člen poroty Czech Press Photo Filip Láb.
Přitom ale fotka hraje stejnou roli jako před lety. „Fotografie může velmi jednoduše shrnout a vyjádřit komplexní děje. Zároveň může sloužit jako informační zkratka, dá se rychle přečíst, takže tím můžeme snadno, jednoduše a rychle komunikovat celkem složité informace divákovi. Zároveň funguje jako vývěsní štít, takže přitahuje pozornost a do toho pořád může přinášet výrazný estetický zážitek, takže pro mě je fotografický obraz hrozně důležitý a přijde mi jako obrovská škoda, že se jeho potenciálu nevyužívá,“ uzavírá Láb.
