Praha - V době, kdy lidé téměř každý den vytrubují informace o sobě na internetu a kdy jsou jejich osobní údaje naťukané v elektronických databázích, nejsou obavy o zneužití zas až tak nesmyslné. Známá věta – to, že jsem paranoidní, ještě neznamená, že po mně nejdou – přestává být v případě hlavní hrdinky Renčova filmu nadsázkou. Po Věře Podlipné jdou, ale její okolí si bohužel myslí, že je to jen paranoia osamělé ženské. Snímek o neviditelné ruce zločinu s názvem Zrozen bez porodu uvede ČT1 dnes od 20:00.
Josef Klíma nasbíral během novinářské praxe spoustu námětů, které stojí za filmové zpracování. Pro své scénáře si vybírá příběhy zločinů, jejichž podoba se skutečností může být čistě náhodná, ale většinou není.
Ve spolupráci s Českou televizí vzniká v současné době podle Klímova scénáře snímek o muži neprávem odsouzeném za vraždu, loni se na obrazovkách objevilo drama o provázanosti zločinu a politiky. Ještě o zhruba sedmnáct let dříve natočil Filip Renč podle Klímy Requiem pro panenku a oba se teď opět setkali na place při práci na filmovém triptychu, jak jinak, o zločinech. První díl uvidí diváci na obrazovkách ČT dnes večer.
Džungle dnešní doby
„Snažili jsme se udělat nový typ detektivky, kde nejsou žádné mrtvoly ani střílení,“ uvedl k televiznímu filmu Renč. Nový typ detektivky je inspirován poměrně novým typem kriminality, ve které jde o vraždu až v poslední řadě. „Na bohaté scéně zločinu a lidské špíny obecně přibyla další sorta lidí,“ upozorňuje Josef Klíma, „vniknou potají do cizích životů jako paraziti a postupně svého nositele zahubí, ať už finančně či přímo fyzicky.“
Příběh, na jehož motivy film vznikl, se skutečně odehrál. „Bohužel ale bez šťastného rozuzlení,“ napovídá trochu o konci filmu Klíma. I když on se ve svém scénáři přiklonil k naději, na skutečném případu ho zaujala naopak beznaděj, která je i hnacím motorem dramatických situací v Renčově snímku.
Vetřelci a lovci
Šestačtyřicetiletí Věra Podlipná (Simona Stašová) je bezdětná žena, která žije osaměle, a jediným jejím „dítětem“ je její pes. Překvapí ji proto, když najde v poště výzvu od soudu, aby nahlásila místo pobytu svého syna (Jaromír Nosek), který nesplácí několikatisícový dluh za elektřinu. Z původně banálního omylu se ale stane noční můra. Byrokratická kafkárna se ukáže být neproniknutelná a Věřin nepravý, ale žel papírově právoplatný synáček by se rád co nejdříve stal dědicem továrny, kterou Věřini už zesnulí rodiče získali v restituci.
Všechno, co se děje, je tak absurdní, že by to bylo legrační, kdyby nešlo doslova o život. Podlipná se snaží prokázat nesmyslnost situace, kterou úřednická chyba zapříčinila, ale naráží jen na neochotu a nedůvěru nebo v lepším případě shovívavý pohled a pokrčení ramen. Jedinou nadějí se zdá být podivný muž (Juraj Kukura), který se Věře představí jako lovec vetřelců, ale kdo ví.
„Přestože se musí řadový občan v džungli dnešní doby spoléhat nejvíc sám na sebe, má šanci, pokud nepodlehne malomyslnosti, ubránit se,“ doufá Josef Klíma a tuto naději se snažil zapojit i do svého scénáře. Další díl triptychu Vetřelci a lovci, který vzniká podle mnohdy těžko uvěřitelných, ale skutečných lidských příběhů, by se měl začít natáčet ještě letos. Vznikne opět v brněnském studiu České televize a objeví se v něm Simona Stašová a zřejmě i Juraj Kukura.
