Verše oslavující Hitlera věnoval básník Putinovi. Nikdo to nepoznal

Jsi jako zahradník, který v zahradě plody své těžké práce sklízí… Vlastenecké verše Gennadije Rakitina si za poslední rok získaly v Rusku nemalou oblibu a dosáhly i na literární ceny. Jenže, jak se nyní ukázalo, Rakitin vůbec neexistuje a jeho údajná poezie věnovaná Putinovi a jeho válce proti Ukrajině jsou ve skutečnosti do ruštiny přeložené básně z dob nacistické třetí říše. Básníkovou existencí i jeho tvorbou chtěli současný režim nachytat jeho kritici.

Gennadij Rakitin publikoval osmnáct básní – ódy na Vladimira Putina a emotivní rýmy podporující ruskou agresi vůči Ukrajině. Verše sdílené na sociálních sítích a zmiňované v ruských básnických cenách ovšem ve skutečnosti vznikly dávno před současnou válkou vedenou Kremlem proti západnímu sousedovi. Vzešly z pera autorů podporujících ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století nacisty v Německu.

Putin místo Hitlera, wagnerovci místo SA

Například oslavnou báseň o vůdci – publikovanou loni coby ruský originál s Putinovou fotografií – složil Eberhard Wolfgang Möller. Současník Adolfa Hitlera a člen NSDAP ještě před jeho nástupem k moci nacistickou ideologii převáděl do vzletných hymnů. Ostatní „vypůjčení“ autoři mají podobný životopis.

Další Rakitinovy dojemné verše o „šeptání drahému synovi“ a o umírání za mír na Donbase měly ve skutečnosti ke konci druhé světové války povzbudit německé vojáky. A údajná pocta žoldnéřské Wagnerově skupině byla původně chvalozpěvem na úderné oddíly Sturmabteilung (SA).

„Všechny vlastenecké básně mají stejné motivy: země, krev, svoboda, čest,“ podotkl investigativní exilový novinář Andrej Zacharov pro zahraniční ruskojazyčný televizní kanál Current Time (Nastojaščeje Vremja). Zacharov první upozornil na falešnou existenci Rakitina a zná se se skutečnými autory hlásícími se k protiválečným aktivistům. Ti ale chtějí zůstat v anonymitě.

Poezie Z

„Četli jsme sbírky poezie Z a viděli jsme v nich přímo nacismus. Tušili jsme, že úplně stejné věci se pravděpodobně psaly i v nacistickém Německu, a ukázalo se, že jsme měli pravdu,“ uvedla pro britský deník The Guardian skupina, která označila Gennadije Rakitina za svůj výmysl.

Označením „poezie Z“ odkazují k propagandistickému symbolu, jímž se v počátku agrese stalo písmeno Z vypůjčené z latinské abecedy (v azbuce neexistuje). Ruské ministerstvo obrany uvedlo a následně popřelo, že zastupuje výzvu „За победу“ (za pobedu), tedy „za vítězství“, každopádně se „zetko“ stalo symbolem zdobícím ruskou vojenskou techniku i trička podporovatelů invaze.

Upozornění na nesmyslnou denacifikaci

Básně připsané Gennadiji Rakitinovi prý byly publikovány beze změny, jen reálie třetí říše autoři zaměnili za pojmy z putinovského Ruska.

„Z politického hlediska to ukazuje, že myšlenky nacistického Německa jsou blízké myšlenkám současného Ruska, i když Rusko tvrdí, že bojuje proti nacismu. Z kulturního hlediska to ukazuje, že nedochází k renesanci ruské kultury, jak tvrdí úřady, ale pouze k její degradaci,“ uvedli autoři. Rusko svůj útok proti Ukrajině zaštiťuje mimo jiné argumentem o „potřebné denacifikaci“ země.

Jak tón někdejší pronacistické poezie rezonuje s patriotickou náladou válčícího Ruska, potvrdil i výběr jedné z básní do semifinále soutěže uspořádané pobočkou ruského svazu spisovatelů. Tématem pro múzy byla válka a obránci vlasti. Do další soutěže Rakitinovy básně nominoval časopis Moskva.

Přátelé z dumy

Gennadiji Rakitinovi jeho stvořitelé založili účet na sociální síti VKontakte, kde mu přiřkli filologické vzdělání na Moskevské státní univerzitě a zveřejnili i jeho podobu. Černobílá fotografie téměř padesátníka s prošedivělou bradkou a očima ztrácejícíma se ve stínu je ovšem dílem umělé inteligence.

Autoři Rakitina tvrdí, že do propagace stránky neinvestovali ani korunu. Stačilo, že začali sledovat veřejné osobnosti. Zacharov spočítal, že básník měl v přátelích téměř stovku poslanců dumy a třicítku senátorů. Smyšleného básníka sledovaly desítky dalších kremelských aparátčíků i lidé z oficiální kulturní obce, kupříkladu Putinova poradkyně pro kulturu Jelena Jampolská.

Lidé, kteří za falešným účtem stojí, prý měli vždycky v plánu vyjít s pravdou ven. Proč se tak rozhodli zhruba rok po přihlášení Gennadije Rakitina na VKontakte, zdůvodnili „morálním vyčerpáním“. Vedly je k tomu i praktické důvody, s rostoucím zájmem o básníka přibývala také pozvání, aby se nějaké akce osobně účastnil.

Ruské úřady nechaly po odhalení skutečné poetovy identity účet pro uživatele v Rusku zablokovat. „Myslím, že Gennadij Rakitin jako dílo protiválečného umění uspěl,“ míní nicméně Zacharov.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

UNESCO chce zkontrolovat chrám poškozený boji Thajska a Kambodže

Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) chce vyslat misi, která posoudí škody na starobylém chrámu Preah Vihear způsobené přeshraničním konfliktem mezi Thajskem a Kambodžou. Poslední konflikt mezi oběma zeměmi ukončilo 27. prosince příměří. Obě země si hinduistickou kulturní památku nárokují.
před 1 hhodinou

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 3 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 10 hhodinami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 20 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
včera v 10:28

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
19. 1. 2026

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
19. 1. 2026
Načítání...