Řecká ministryně kultury Lina Mendoniová odsoudila Britské muzeum za uspořádání charitativní večeře v galerii, kde jsou vystaveny vlysy z Parthenónu. Tyto starověké mramorové plastiky jsou předmětem historického sporu mezi Řeckem a londýnskou institucí.
VIP hosté za vstupenky na sobotní večeři zaplatili dva tisíce liber (necelých 56 tisíc korun) a hodovali u stolů prostřených mezi významnými muzejními exponáty. Mimo jiné v galerii Duveen, kde jsou starověké plastiky původem z řeckého starověkého chrámu Parthenón.
Mendoniová označila použití 2500 let starých artefaktů jako dekorativních prvků při večeři za provokaci a projev lhostejnosti britské instituce. Připomněla, že opakovaně odsuzovala pořádání večeří a módních přehlídek v prostorách muzea, kde jsou vystaveny historické památky. „Takové akce jsou urážkou kulturní památky a také ohrožují samotná díla,“ dodala.
Kradl lord Elgin, nebo legálně vyvážel?
Parthenón byl hlavním chrámem antických Athén zasvěceným patronce města, bohyni Athéně. Byl postaven v polovině pátého století před naším letopočtem. Je součástí Akropole, někdejšího starověkého náboženského i kulturního centra a dnes turisticky atraktivní památky, kterou ročně navštíví přes čtyři miliony lidí.
Parthenónské mramory vyvezl z Athén na začátku devatenáctého století tehdejší britský velvyslanec v Cařihradu (dnešní Istanbul) Thomas Bruce, hrabě z Elginu. Proto jsou také nazývány Elginovy mramory. Místní ubezpečoval, že k tomu dostal povolení úřadů Osmanské říše, pod niž tehdy řecká metropole spadala. Sochy pak v roce 1816 zakoupila britská vláda a umístila je do Britského muzea.
Londýn trvá na tom, že sochy získal lord Elgin legálně. Řecko naopak dlouhodobě tvrdí, že britský šlechtic výzdobu z chrámu v Akropoli uloupil, protože k legálnímu vývozu neexistují potřebné dokumenty. Samostatné Řecko navíc považovalo Osmanskou říši za okupační mocnost, jejíž nadvlády se zbavilo ve válce o nezávislost v roce 1829.
Ve sbírkách v Londýně se nachází zhruba polovina dochovaných parthenónských soch, zbytek střeží athénské muzeum. Řecký premiér Kyriakos Mitsotakis už dříve situaci přirovnal k roztrženému obrazu Mony Lisy, z něhož by polovina byla vystavena v pařížském Louvru a druhá polovina v Britském muzeu.
Británie nabídla zápůjčku, Řecko chce vše
V prosinci loňského roku, kdy Britské muzeum projevilo otevřenost dlouhodobému partnerství s Athénami, se zdálo, že se obě strany blíží k vyřešení roky trvajícího sporu. Mitsotakis tehdy vyjádřil přesvědčení, že se mramory z Parthenónu vrátí do Athén. Od té doby se však jednání neposunula.
Už během domluv se objevily signály, že šance na oboustrannou shodu drhne na stále stejném bodě. Britské muzeum vyjádřilo ochotu, že Řecku zapůjčí část mramorové výzdoby z Parthenónu výměnou za to, že „Řecko půjčí některý ze svých pokladů“.
Helénská republika ovšem usiluje o návrat celého souboru památek odebraných v devatenáctém století z athénské Akropole. Premiér Mitsotakis návrat mramorové výzdoby a soch do Řecka dokonce před parlamentními volbami označil za jeden z cílů, kterého by chtěl dosáhnout během svého současného druhého vládního mandátu.
Trvalé předání Elginových mramorů, včetně převedení vlastnického práva, ale znemožňuje britský zákon z roku 1963, který muzeu zabraňuje navracet památky zpět do míst jejich původu. Legislativu ostrovní vláda novelizovat nechce, přestože ochota vyjít Řecku vstříc od současného labouristického kabinetu pod vedením Keira Starmera je – alespoň podle loňských informací – větší než za předchozí konzervativní vlády Rishiho Sunaka.
Ta kousavě poznamenávala, že řecký premiér „nastoluje otázku vrácení soch při každé příležitosti“, a zastávala postoj, že Elginovy mramory by měly zůstat v Británii. Starmerův kabinet případnou zápůjčku ponechává v kompetenci Britského muzea.
Příkladem šly Vatikán či USA
Řecko o získání artefaktů ze svého území, které se nacházejí ve světových muzeích a soukromých sbírkách, usiluje dlouhodobě. V roce 2023 například uzavřelo dohodu s Vatikánem o vrácení tří zlomků sochařské výzdoby také z Parthenónu. Městský stát v jurisdikci Svatého stolce nazval vrácení „ekumenickým darem“, který míří řecké ortodoxní církvi, a nejde tedy o vrácení na základě mezistátní dohody.
Řečtí představitelé doufali, že příklad Vatikánu podnítí k podobným krokům další země. Mimo jiné mělo jít o pošťouchnutí Britského muzea, poznamenala tehdy agentura Reuters.
O rok dříve se Řecko dohodlo na výměně artefaktů s Itálií. Do Řecka se tak vrátil kus vlysu z Parthenónu, který znázorňuje bohyni lovu Artemidu nebo bohyni lichotek Peithó. Z Řecka ho kdysi odvezl britský konzul Robert Fagan a v roce 1820 ho získala univerzita v Palermu. Do nedávného návratu se nacházel v palermském archeologickém muzeu.
Do Říma na oplátku doputovala socha bohyně Athény z pátého století před naším letopočtem. Má zůstat vystavena v Itálii do roku 2026, pak ji nahradí – opět na pár let – řecká amfora.
A třeba v roce 2007 se do země původu vrátily dva starověké artefakty uložené v Gettyho muzeu v Los Angeles. Jednalo se o mramorovou sošku mladé ženy a zlatou pohřební korunu, o níž se předpokládá, že byla vyrobena krátce po smrti makedonského krále Alexandra Velikého.
Konec plenění národního dědictví
„Časy, kdy zahraniční muzea a sběratelé mohli kupovat, co se jim líbilo na černém trhu, jsou pryč a nikdy se nevrátí... Teď už převažuje zodpovědný přístup nad pleněním národního dědictví. Není naším úmyslem vyprázdnit vitríny světových muzeí a chtít všechno, co je řecké. My chceme zpátky všechno, co bylo vyvezeno nezákonně,“ prohlásil tehdejší ministr kultury Jorgos Vulgarakis.
Víceméně vyslyšené požadavky z kdysi kolonizovaných a vykořisťovaných území směřují v posledních letech do více sbírkových institucí v Evropě a Severní Americe. Kulturní doklady dávných dob tak putovaly zpět z Německa do Nigérie, z Nizozemska na Srí Lanku nebo ze Španělska do Mexika.
O vrácení žádají Chile, Egypt i Nigérie
Na exponáty ze sbírek Britského muzea si činí nároky kromě Řecka i další země. Kupříkladu loni instituce čelila na sociálních sítích nátlaku od uživatelů z Chile, kteří žádali, aby Británie poslala zpátky na Velikonoční ostrov sochy moai. Kamenné kolosy proslavila záhada, jakým způsobem se je podařilo stovky let před evropskou kolonizací rozmístit. „Rozchodit“ je zkoušel i československý nadšenec Pavel Pavel.
Egyptští archeologové zase Britské muzeum opakovaně obviňují, že neprávem drží takzvanou Rosettskou desku, jejíž rozluštění před dvěma stoletími odhalilo tajemství hieroglyfů. Kamennou stélu velkou asi jako deska psacího stolu nalezl v roce 1799 v nilské deltě francouzský důstojník z Napoleonovy armády. Protože napoleonské egyptské tažení skončilo neúspěchem, dostala se Rosettská deska spolu s další francouzskou kořistí v roce 1802 do Británie.
Marné jsou zatím také žádosti znějící z Nigérie, kam Britské muzeum odmítlo vrátit beninské bronzy. Sošky vytvořili příslušníci etnika Edo mezi šestnáctým a osmnáctým stoletím v někdejším Beninském království, jež se rozprostíralo na území dnešní Nigérie. Britští vojáci je odvezli koncem devatenáctého století. Část pokladu poté zakoupilo nizozemské Wereldmuseum (Muzeum světa) v Leidenu. Nizozemsko letos 119 beninských bronzů Nigérii vrátilo.
