Praha – Nic bych se nedivil, kdyby si ten úmrtní den vybral naschvál jako svůj poslední černý vtip, napsal Jiří Voskovec ve vzpomínce na Jana Wericha, který zemřel 31. října 1980, na halloween. Třicet let od hercova úmrtí si dnes připomnělo přibližně půl stovky pamětníků na pražských Olšanech u společného hrobu dvojice V+W. Na Wericha se vzpomínalo mimo jiné právě četbou dopisu, kterým se s ním jeho nejbližší společník z Osvobozeného divadla rozloučil.
Ani jeden z nich neměl rád výročí, říkali, že „jubileum je vůl“. Díky četbě Voskovcova dopisu neměla připomínka výročí Werichova úmrtí atmosféru, jaké se oba ještě za života posmívali. Zazněly také archivní nahrávky, jednou z nich byl dialog obou klaunů, kteří se v této roli poprvé představili v dubnu 1927 při premiéře své burlesky Vest Pocket Revue v Malostranské besedě v Praze. Začala tak nová éra českého divadla.
Werich má společný hrob s Voskovcem od roku 1990. Dvě slavné postavy se totiž mohly v Praze setkat až po listopadu 1989, kdy byla na Olšanech po boku Jana Wericha a členů jeho rodiny uložena urna s Voskovcovým popelem. Desky na zemi, které místo označovaly, byly provizoriem, ale přetrvaly tam 13 let. U zrodu myšlenky místo posledního odpočinku důstojně označit byli kolegové z Divadla ABC Jaroslava Adamová, Stella Zázvorková a Miroslav Horníček.
Nadace Život umělce pak vyhlásila sbírku, návrh na náhrobek vypracoval akademický sochař Vladimír Preclík, který patřil mezi okruh Werichových přátel a několikrát ho portrétoval. Výsledkem jsou dvě do sebe zaklesnuté desky s náhrobky ze slezské žuly. Plastická písmena jmen Voskovec a Werich tvoří symbolicky úsměvy obou klaunů.
