Hnutí Greenpeace vzniklo jako radikální a takové také zůstává, i když se přesunulo do středního proudu, říká k padesátému výročí vzniku vedoucí energetické kampaně Greenpeace ČR Jan Rovenský. Konec uhlí podle jeho slov určí trh, a pokud vlády v Česku nebudou zahálet, drahé energie se občané obávat nemusí, uvedl v Interview ČT24.
Zatímco v západní Evropě jsou ekologické organizace mainstreamem, ve východní Evropě chyběla tradice občanské angažovanosti. Čechům dle Rovenského připadalo podezřelé, pokud se někdo zajímal o veřejné věci, aniž by z toho něco měl, k čemuž přispěl i narativ z 90. let, že záleží zejména na penězích. „Jak vyrůstají další generace, které se narodily po listopadu, se tohle podařilo takříkajíc prostřelit,“ míní ekolog.
Hnutí Greenpeace v Česku podle Rovenského vzniklo jako radikální organizace a stále se k radikálním nástrojům uchyluje. Za příklad dává vlastní čin, kdy zablokoval těžbu tím, že vylezl na rypadlo v době, kdy zároveň zasedal v uhelné komisi. I proto už prý čtvrt století poslouchá, že je ekoterorista.
„Myslím, že hlavní důvod, proč se tento termín svého času tak extenzivně ujal, byla velmi šikovná a nákladná práce našich oponentů,“ říká s tím, že uhelný průmysl vynakládá značné prostředky, aby ekologické organizace vykreslil ve špatném světle například na sociálních sítích.
Rovenský ale upozorňuje, že Greenpeace nehlásá apokalypsu a zánik přírody či lidstva, který považuje za velmi nepravděpodobný. Poukazuje na to, že lidé dokázali přežít i dobu ledovou – otázkou zůstává, kolik jich dokáže přežít změny klimatu. „Dopady mohou být v dlouhodobém měřítku srovnatelné, možná dokonce i horší (než jaderná válka),“ uvažuje.
Rovenský: Uhelná komise je přezrálý plod
Jedním z klíčových kroků k uhlíkově neutrální ekonomice je zbavení se závislosti na uhlí. „Vzhledem k tomu, jak málo času nám na transformaci zbývá, je uhlí bohužel slepá ulička,“ konstatuje Rovenský s tím, že to už pochopil i trh, přičemž například banky odmítají uhelnému průmyslu půjčovat.
Přesný rok českého odchodu od uhlí tak důležitý není, vysvětluje Rovenský, podstatnější je prý křivka útlumu. Na globální úrovni už může být patnáct let rozdílu v ukončení těžby otázkou života a smrti, pokračuje. „Lidstvo dnes směřuje k tomu, že přestřelí nejen 1,5 stupně Celsia, ale dokonce dva stupně,“ varuje a dodává, že v nejhorších scénářích může být globálně o pět až šest stupňů Celsia tepleji. V Česku by to znamenalo průměrné teploty, jako jsou nyní třeba v Sýrii.
Rovenský přiznává, že za účast v uhelné komisi sklízel kritiku od radikálnějších ekologických organizací. „Mně přišlo důležité být při tom, aby mohli reagovat na naše návrhy a čísla,“ vysvětluje zpětně, proč v orgánu působil.
Odešel poté, co komise hlasovala o ukončení těžby uhlí v roce 2038, přičemž pro toto datum dle Rovenského slov neexistovaly podklady, ale vicepremiér Karel Havlíček (za ANO) odmítl hlasování odložit. „Uhelná komise je v tuto chvíli přezrálý plod, který už asi žádné konkrétní výsledky nepřinese,“ konstatuje ekolog s tím, že konec uhlí určí trh.
Jádro ano, plyn částečně
Po odchodu od uhlí může Česko využívat plyn, ten ale podle Rovenského není zázračným řešením a měl by zůstat jen jako špičkový záložní zdroj využívaný jen několik stovek hodin ročně. „Může to být docela dobrý sluha, ale špatný pán, pokud bychom se vykašlali na obnovitelné zdroje a investovali pouze do plynu,“ upozorňuje.
„Pokud chceme chránit klima, tak stávající jádro ano. Dnešní elektrárny, stavět nové smysl nedává,“ doplňuje také k úvaze, kudy by se Česko mělo vydat z hlediska energetiky.
Za klíčovou ale Rovenský považuje činnost vlády – pokud kabinet nezaspí, elektřina bude cenově i technicky dostupná v roce 2030 i bez uhlí. „Pokud se na to vláda vykašle a nebude dělat nic a čekat, jak to dopadne, tak se skutečně kolem roku 2030 můžeme poprvé v historii České republiky dočkat toho, že elektřina bude v některých obdobích roku extrémně drahá, nebo dokonce technicky nedostupná,“ podotýká.
