Praha - Boj s klimatickými změnami patří už delší dobu mezi priority Evropské unie. Brusel chce do roku 2020 snížit emise oxidu uhličitého o pětinu. Opatření má řadu podob – od podpory nových, čistších technologií až po nařízení maximálního množství vypouštěného oxidu uhličitého. Způsoby jak cílů dosáhnout mají i své kritiky. Například ekonom Miroslav Zajíček vyjmenovává pět podle něj ekonomicky nejhorších. Řadí mezi ně podporu fotovoltaiky, program zateplování domů, větrnou energii, technologii CCS – tedy zachycování a skladování CO2 a využití biomasy.
„Prvním kritérium je, kolik nás tuna ušetřeného oxidu uhličitého bude stát a druhé kritérium je rozsah programu,“ vysvětluje Zajíček. U fotovoltaiky bylo vypočítáno sedm tisíc korun na tunu, u zateplování bytů pak přes sedm tisíc. Zajíček ale zdůrazňuje, že to číslo je pro standardizovaný panelák. Záleží, jaký zateplujeme dům, jak to budeme rozpočítávat na ty roky.
Smysl mají opatření, která se sama zaplatí
„Pokud jde o fotovoltaiku, tak to se hrubě nepovedlo. “Zde jsou evidentně chyby v zákoně,„ říká Miroslav Zahradník. “Fotovoltaika není věc, která by měla v Česku dobrou návratnost," dodává.
Podle Zahradníka jsou smysluplná taková opatření, která se zaplatí sama. Dodává, že je to například zvýšení účinnosti spalovacích motorů u automobilů nebo lepší spojlery. „Když se udělá regulace veřejného osvětlení, tak je to také investice s dobrou ekonomickou návratností,“ dodává.
