Michaela Fialová vyvolala rozruch tím, že na zakázku loví exotická zvířata a na sociálních sítích se pak s úsměvem prezentuje se svými trofejemi. Chce ale ukázat lidem další možnou cestu mezi tím být vegetarián a nakupovat masné produkty v obchodech. Je totiž podle ní pořád lepší zvíře čistě zastřelit než mu vzít celý život tím, že je zavřené v nějakém velkochovu a týrané na jatkách. Spolu s další mladou lovkyní Larysou Switlyk byla hostem pořadu Hyde Park ČT.
I když by se nemuselo vzhledem k úsměvu nad zastřeleným zvířetem zdát, Michaela Fialová si myslí, že zvíře je živá bytost, která má svoje pocity. „Cítí bolest, může vidět, může slyšet. Zvíře je rovnocenné nám lidem,“ tvrdí Fialová. Přesto pro ni není problém vzít do ruky zbraň a zvíře jednoduše zastřelit. Vnitřně si to ale dovede odůvodnit a srovnat se s tím. „Pořád lepší než vzít zvířeti celý život a týrat ho někde na jatkách na farmovém chovu,“ prohlásila.
Zatímco Michaela Fialová zatím šíří své lovecké úspěchy hlavně přes sociální sítě, americká kolegyně Larysa Switlyk bere na své rybářské a lovecké výpravy i diváky svého populárního televizního pořadu. Díky němu i jako první žena vyhrála anketu Sportsman Channel Choice za nejlepší výstřel roku. Doplňuje, že zvířata zabíjí i kvůli masu a že se tím jenom vracíme k dávným způsobům, kdy lidé museli lovit, aby se mohli najíst. „Zabíjet zvířata je součástí naší historie. Lidská populace se kdysi dávno dělila na lovce a sběrače. Děláme to, co kdysi,“ uvedla Switlyk. Pro Fialovou je větší přežitek věznit zvířata proto, abychom si je pak mohli zabitá koupit v obchodech. „Posledních sto let, kdy je velký boom supermarketů, lidé vnímají maso jako produkt, ale nevidí, co je za tím,“ zmínila. Chce tak ukázat lidem další možnou cestu mezi tím, buď být vegetarián, nebo nakupovat masné produkty v obchodech.
Kdyby si třeba Switlyk sama zvířata neulovila, tak by maso vůbec nejedla. Samozřejmě lovci nesní všechno maso z uloveného zvířete, takže zbytek rozdělují mezi místní obyvatele, kteří si ho nemohou dovolit. Lov má sice ráda, ale zábava není účel, proč to dělá.
Muže by na fotkách s trofejí nikdo neřešil
Úsměvy na fotkách ale minimálně na první pohled vypovídají o radosti. „Snažíme se přitáhnout více lidí k lovu,“ shrnuje Switlyk. Chtějí tak ukázat alternativu k sezení u počítače, nabídnout trávení volného času v přírodě. Chtěli by vytvořit trend a motivovat víc mladých lidí, aby šli v jejich stopách. Navíc když rybář ukazuje svůj úlovek, také se usmívá a nepřijde nám to divné. „Nemyslím, že se nějak vychloubáme, jsme šťastní, povedl se nám úlovek,“ vysvětluje Switlyk. Navíc podle Michaely Fialové stoprocentně hraje roli v mediálním rozruchu to, že tím, kdo se nad mrtvým zvířetem usmívá, je žena. „Když muž něco střelí, bude dělat tu samou práci, co já, nestane se nic. On si dá fotku třeba se srncem, nestane se nic. My jsme si daly fotku se srncem a jsme s tím až v Číně,“ upozorňuje Fialová. Volbu média pak zkrátka ovlivňuje doba. „Dřív se tesaly úlovky do kamene, dneska máme Facebook, takže se chlubím svojí trofejí na sociální síti,“ dodala Fialová.
Neloví ale jenom sama pro sebe. Na zakázku si ji totiž najímají lidé, aby získali trofej v podobě exotického zvířete. „Vnímám je jako dva druhy lidí. První druh jsou lidé, kteří nejsou moc bohatí a šetří si hodně dlouho na svůj výlet do Afriky, protože je to třeba jejich sen, který si nějakým způsobem snaží splnit. Pak to jsou lidé, kteří jsou hodně bohatí a chtějí prostě jenom trofej a mají deset minut radost,“ přiblížila Fialová. Peníze na lov pak podle Switlyk naopak pomáhají zabránit, aby populace nevyhynula. Peníze pomáhají populaci růst. Fialová přidává příklad, kdy dají k odstřelu starší zvíře, které se už nemůže množit, a za peníze si koupí od jiné farmy další, které obohatí genetický kód stáda. Na malé, i když stále poměrně rozlehlé farmy v Jihoafrické republice nepřijedou lidé jenom kvůli focení, a tak mohou majitelé získávat peníze jenom ze střílení. I když se jako lovci o zvířata nestarají, svou činností přinášejí peníze těm, kteří tak dělají.
