Česko patří v Evropské unii mezi státy s nejvyšším počtem vězňů na sto tisíc obyvatel, hůř jsou na tom jen Maďarsko a Polsko. Podle advokáta, odborníka na trestní právo a vysokoškolského pedagoga Tomáše Gřivny je problém jak v systému trestání, tak ve vysoké recidivě. Pomoci snížit počet vězňů by mohla vládou schválená novela trestního zákoníku. Gřivna ale neočekává, že by výraznějším způsobem přispěla k celkovému snížení počtu vězněných osob.
České věznice plní řetězení trestů i vysoká recidiva
Podle dat Eurostatu z roku 2022 bylo v Česku 181 vězňů na sto tisíc obyvatel. V rámci EU přitom průměrně vycházelo na sto tisíc obyvatel pouze 108 osob odsouzených k trestu odnětí svobody. Stejně vězňů jako v tuzemsku bylo na sto tisíc obyvatel i na Slovensku. Horší už byly jen Maďarsko (200) a Polsko (190). Nejčastěji jsou lidé v Česku ve vězení za krádeže, maření úředního rozhodnutí, porušování osobní svobody nebo zanedbání povinné výživy.
Podle Gřivny je jedním z důvodů vysokého počtu vězňů takzvané řetězení trestů. K tomu dochází v momentě, kdy osoba opakovaně spáchá nějaký trestný čin, přičemž už po prvním spáchání takového činu jí je uložen alternativní trest. Tím může být například podmíněný trest odnětí svobody nebo obecně prospěšné práce. Pokud se daná osoba neosvědčí ve zkušební době nebo nevykoná obecně prospěšné práce, může se trest změnit na nepodmíněný. Na to pak může navazovat další odsouzení, které je třeba taktéž podmíněné a až třetím odsouzením je nepodmíněný trest odnětí svobody.
„Předchozí dvě se změní z podmíněného na nepodmíněné a v tu chvíli (člověk) vykonává třeba tři tresty po sobě v nějaké výměře. A když se ty tresty sečtou, tak dají dohromady poměrně dlouhou dobu trestu odnětí svobody,“ vysvětlil problematiku Gřivna. Současná legislativa je podle něj nastavena tak, že se takové situace mohou stávat.
Dalším problémem je podle něj to, že se sice častěji ukládají alternativní tresty v podobě například peněžitého, jenže i ty se mnohdy zároveň ukládají s podmínkou odnětí svobody. A i pokud tomu tak není, může se stát, že osoba peněžitý trest nezaplatí, na základě čehož ji čeká odnětí svobody.
S recidivou novela nepomůže, míní Gřivna
Velkým problémem je podle Gřivny také recidiva. „Neumíme pracovat s odsouzenými, kteří páchají opakovaně trestnou činnost. „U nich se pobyt na svobodě a ve vězení cyklicky střídá a nejsme schopni je resocializovat tak, aby opakovaně trestné činy nepáchali,“ vysvětlil.
Recidiva dosahuje více než sedmdesáti procent, což v září za problém označil i bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (TOP 09). „Bohužel to je fenomén, který se žádnému ministrovi nepodařilo změnit,“ prohlásil tehdy. „Lidé si musí uvědomit, že pokud chceme menší recidivu, to znamená méně pachatelů, a tedy méně nákladné vězeňství, musíme více investovat do toho, aby tam vězeň znovu nepřišel,“ zmínil Pospíšil. Podle něj je u odsouzenců třeba vytvářet pracovní návyky, umožňovat jim kontakt s rodinou a zajišťovat, aby mohli pracovat nebo se dovzdělávat.
Ministři věří, že vláda stihne do konce volebního období prosadit novelu trestního zákoníku, kterou ve středu kabinet schválil. Dosud největší novela tohoto trestního předpisu účinného od roku 2010 počítá především s častějšími peněžními tresty místo vězení.
Vedle rozšíření alternativních trestů počítá i s mírnějším postihováním drobné kriminality nebo částečným uvolněním pravidel pro pěstování a držení konopí. Ministerstvo spravedlnosti si od rozsáhlé novely slibuje, že uleví přetíženým věznicím, zefektivní trestní řízení a sníží recidivu i výdaje státu. Podle ministrů je předpis v souladu se zahraničními trendy. „Naše trestání je nemoderní, zastaralé a odkláníme se od celého zbytku EU, což samozřejmě není dobře,“ řekl ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) k posílení peněžitého trestu oproti trestu odnětí svobody.
Podle Gřivny se ale novela týká spíše osob, které nejsou recidivisty. „Pokud jde o recidivisty, tak si myslím, že novela úplně funkční nebude,“ sdělil. Chybí mu i řešení zmíněné problematiky řetězení trestů. „Není tam jasné pravidlo pro řetězení trestů tak, aby soud byl nucen nad tím více přemýšlet a ukládat tresty v nějaké rozumné výměře,“ zmínil.
V jiných případech by ale podle Gřivny novela být nápomocná mohla. „Samozřejmě jsou tam nějaké další možnosti, jako například, že se dekriminalizuje z větší části trestný čin zanedbání povinné výživy, jehož pachatelé jsou dosti často také ve výkonu trestu. Tam lze předpokládat, že by to pozitivní efekt ve smyslu snížení části vězeňské populace mohlo mít,“ konstatoval.
Neočekává ale, že by novela výrazněji pomohla k celkovému snížení počtu vězňů.
Převýchova nefunguje, když je málo personálu
V září bylo ve výkonu trestu téměř 17 800 vězňů, kteří byli rozprostření v pětadvaceti věznicích po celém Česku. Jejich kapacita byla podle tehdejších údajů plná z devadesáti osmi procent.
Podle Gřivny vězeňský systém situace zvládá, ale pouze v nezbytném rozsahu. „Je to otázka efektivní práce s těmi, kdo jsou ve výkonu trestu. Samozřejmě, když vězeňský personál není dostatečně početný a není tam dostatek sociálních kurátorů a podobně, tak není čas individuálně na osoby ve výkonu trestu působit, což se zase negativně projevuje na tom, že selhává převýchova,“ vysvětlil podstatu problému. „Já osobně bych si představoval důkladnější, pečlivější, detailnější práci s vězni, aby se dosáhlo jejich resocializace,“ dodal.
Situace podle Gřivny není ideální a blíží se na hranu. „Ale myslím si, že úplně přeplněné věznice nemáme,“ uzavřel.
