Česká republika patří v přepočtu na obyvatele mezi země s největším počtem lidí za mřížemi. Přeplněným věznicím má ulevit novela trestního zákoníku. Trendem je i podmíněné propuštění, které se vztahuje zhruba na každého čtvrtého, kdo z vězení odchází. Ve čtvrtek se takto po třetině výkonu trestu dostal na svobodu bývalý ředitel Nemocnice Na Homolce Vladimír Dbalý, který byl za mřížemi kvůli korupci.
Z nařízených deseti let byl Dbalý ve vězení přes čtyři roky. Teď mu soud místo odnětí svobody stanovil sedmiletou podmínku. Podle rozsudku bral lékař úplatky od lidí, s nimiž uzavřel smlouvu na právní a účetní služby Nemocnice Na Homolce. Také ovlivňoval zakázky.
Možnost podmíněného propuštění po třetině odpykaného trestu u Dbalého nastala již na konci loňského roku. Soud ale Dbalého žádost zamítl jako předčasnou. „Velice často se stává, že soudy napoprvé, zvlášť na jednu třetinu, některé trestné činy nepouští, dávají jim ještě delší dobu, aby strávili ve výkonu trestu, protože ono opravdu někdy úplně nestačíte za tu jednu třetinu prokázat, že jste změnil nějaký postoj,“ popsal předseda spolku Lighthouse Academy Petr Schneedörfler.
Dbalý uspěl s žádostí až napodruhé, mimo jiné i proto, že se Nemocnici Na Homolce za své jednání omluvil. Přimluvila se za něj i věznice. „Chování odsouzeného je po celou dobu výkonu trestu naprosto bezproblémové, pokorné a vzorné,“ řekla mluvčí Vazební věznice Praha-Ruzyně Žaneta Tolochová.
Institut podmíněného propuštění
Podmíněně propuštěný je každý čtvrtý, kdo odchází z vězení. Loni uspělo se žádostí téměř tři tisíce lidí. Po vykonání celého trestu nebo jiným způsobem, třeba díky obnově řízení, opustilo věznice sedm a půl tisíce lidí. U odsouzených za hospodářskou kriminalitu je podmíněné propuštění časté. Mívají totiž bezproblémové chování, vynikající hodnocení od věznice a dokážou soudu garantovat, že mají kde bydlet a pracovat.
S podmíněným propuštěním tak uspěl například bývalý hejtman David Rath, a to dokonce dvakrát. Dříve se dostal z vězení třeba i bývalý spolupracovník premiéra Mirka Topolánka Marek Dalík nebo exprimátor Chomutova Alexandr Novák.
Člověk, který byl trestán poprvé a nezpůsobil smrt, újmu na zdraví a nenaplnil ani žádnou z dalších překážek, může o podmíněné propuštění požádat po třetině výkonu trestu. V ostatních případech můžou odsouzení podávat žádost po polovině. U nejzávažnějších zločinů, jako je vražda, je možné žádat po dvou třetinách trestu. Odsouzení na doživotí pak můžou být propuštěni nejdřív po dvaceti letech věznění.
Jak vyprázdnit věznice
Podmíněné propuštění je jen jednou z metod, jak snížit počet lidí za mřížemi. Momentálně je ve výkonu trestu 17 799 vězňů, rozprostřených v pětadvaceti věznicích po celém Česku. Jejich kapacita je plná z devadesáti osmi procent. Ministerstvo spravedlnosti plánuje také zavádět nižší sazby a různé alternativní tresty.
„Pomocí trestního práva řešíme řadu sociálních problémů, tisíce z těch lidí, kteří jsou odsouzeni k výkonu trestu odnětí svobody, jsou odsouzeni za bagatelní drobnou majetkovou trestnou činnost,“ prohlásil náměstek ministra spravedlnosti Karel Dvořák (STAN).
Nejčastěji jsou lidé ve vězení za krádeže, maření úředního rozhodnutí, porušování osobní svobody nebo zanedbání povinné výživy.
„Hlavní příčinou vysoké míry uvěznění jsou dlouhé tresty, kdy za poměrně společensky nezávažnou trestnou činnost lidé u nás mohou sedět klidně i pět let,“ zmínila ředitelka Asociace organizací v oblasti vězeňství Jana Smiggels Kavková.
Novela trestního zákoníku z dílny ministerstva spravedlnosti by na vládu mohla jít na konci září. Upravovat by měla třeba trestání opakovaných krádeží, částečně dekriminalizovat zanedbání placení výživného či snížit sazby u některých drogových trestných činů.
Součástí návrhu novely jsou i změny v trestání hospodářské kriminality, třeba alternativní či peněžité tresty. To někteří odborníci kritizují. „Když člověk třeba získá kriminalitou velké peněžní prostředky, tak samotný peněžitý trest by stačit nemusel k nějakému odrazení, aby to někdo další nedělal,“ argumentuje vedoucí právník Transparency International Jan Dupák.
Vězení má napravovat, míní Pospíšil a Křeček
Velkým problémem českého vězeňského systému je z trestního hlediska vysoká recidiva, která dosahuje více než sedmdesáti procent, shodli se v pořadu Události, komentáře bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (TOP 09) a veřejný ochránce práv Stanislav Křeček. „Ta statistika se (...) za patnáct let vůbec nezměnila. Bohužel to je fenomén, který se žádnému ministrovi nepodařilo změnit,“ prohlásil k údajům o recidivě Pospíšil.
„Lidé si musí uvědomit, že pokud chceme menší recidivu, to znamená méně pachatelů a tedy méně nákladné vězeňství, musíme více investovat do toho, aby tam ten vězeň znovu nepřišel,“ míní Pospíšil. Proto je třeba vytvářet u odsouzenců pracovní návyky, umožňovat jim kontakt s rodinou a zajišťovat, aby mohli pracovat nebo se dovzdělávat.
„Práce s vězni, trochu lidský přístup vězeňství povede a měl by vést k tomu, že ti lidé nevyjdou z vězení jako trosky a nemusí krást prostě jen proto, že nemají peníze,“ dodal Pospíšil.
„Věznice nevyřeší problémy společnosti. Důležité je, aby ti lidé nepáchali trestnou činnost nebo, když už se vrací z věznice, aby měli kam jít,“ souhlasí Křeček. Zmínil také, že je nutné překonat odpor společnosti ke změnám a investicím ve prospěch vězňů. „Nesmíme vytvářet dojem, že ta věznice (...) má způsobit nějakou újmu.“
Recidiva nepředstavuje problém třeba právě v případu podmíněného propuštění Dbalého, myslí si Křeček. „U těchto trestných činů pana Dbalého žádná recidiva není, (...) on už nikdy nebude ředitelem nemocnice,“ podotkl.
