Víc než 350 vědců podepsalo výzvu poslancům, aby zvážili některé změny v novele o ochraně přírody. Tvrdí, že by pozměňovací návrhy v chráněných územích a národních parcích otevřely dveře necitlivé těžbě dřeva, developerským projektům i infrastrukturním zásahům. „Nesmí se zapomínat na to, že v národních parcích žijí lidé,“ obhajoval úpravy poslanec Jan Bureš (ODS). Diskuzi k tématu v pořadu Události, komentáře moderovala Tereza Řezníčková.
„Řada pozměňovacích návrhů oslabuje postavení ochrany přírody na úkor lidského managementu chráněných území, který je běžný obvykle v krajině, kde se snažíme o produkčnost, podporu turismu a tak dále,“ míní ředitel Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy a ředitel Ústavu půdní biologie a biogeochemie Biologického centra Akademie věd ČR Jan Frouz. Cílem zřízení národních parků je přitom podle něj právě ochrana přírody.
Frouz upozornil, že české národní parky chrání ekosystémy, které jsou ještě vzácnější než například deštný prales, kterého „zbylo ještě relativně hodně“. „Z ekosystémů mírného pásma nám zbylo skutečně jen to, co dnes chráníme.“
Podle místopředsedy sněmovního výboru pro životní prostředí Bureše se však v pozměňovacích návrzích nenachází nic, co by zhoršovalo postavení národních parků a ochranu přírody na jejich území.
Moderátorka pořadu upozornila, že posláním národního parku by se nově měl stát rozvoj obcí, a zeptala se, jestli to znamená, že dojde k povolení lovu či těžby dřeva. „Vůbec ne. Tam se zavádí, že posláním národních parků je naplňovat dlouhodobé a kontinuální cíle ochrany národních parků a také zajistit využití území národních parků k trvale udržitelnému rozvoji obcí a občanů na území národních parků. To znamená, že se nesmí zapomínat na to, že v národních parcích žijí lidé a že tam jsou také obce,“ reagoval Bureš.
Podle něj dosavadní legislativa na obce v národních parcích nepamatovala, což vedlo k tomu, že zástupci obcí na území možného Národního parku Křivoklátsko, o jehož vzniku jednají zákonodárci, odmítají jeho vznik. „Mají reálnou obavu z toho, že budou vytěsněni a že se vůbec s obcemi a s občany v národních parcích nebude počítat.“
Suché dřevo a lesní požáry
Jeden z pozměňovacích návrhů se týká také těžby suchého dřeva. „Mrtvé dřevo, které za normálních podmínek v národním parku spadne na zem a zetlí, je zcela klíčové pro fungování přirozených ekosystémů. Když budeme tyto stromy kácet a odstraňovat, tak tím způsobíme velké narušení přírodních procesů,“ varoval Frouz.
V pozměňovacích návrzích je obsažena i povinnost umisťovat na lesní cesty každé tři kilometry nádrže na vodu pro případné hašení požáru. „To je úplně flagrantní ukázka toho, jak špatně jsou tady chápány přírodní procesy,“ prohlásil Frouz.
Podle něj k rozsáhlým lesním požárům v Českém Švýcarsku došlo kvůli rozsáhlým nepůvodním smrčinám, kde se nashromáždilo velké množství odumírajícího opadu po kůrovcové kalamitě. „Kdyby tam byly lesy bližší přírodě, tak by nikdy nedošlo k tak rychlému šíření požáru,“ řekl Frouz. „Požár v Českém Švýcarsku jsme si vyrobili lidským managementem, který tam byl ještě před tím, než vznikl národní park – nikoliv činností národního parku.“
„Požár v Českém Švýcarsku vznikl kvůli tomu, že tam zůstalo velké množství suchého dřeva, které shořelo,“ prohlásil Bureš. Podle něj mají umístění protipožárních nádrží vyhodnotit odborník za hasičský sbor a odborník z národního parku.
