Václav Klaus slaví osmdesáté narozeniny. Bývalý český prezident patří do čela skupiny lidí, kteří nesou největší zodpovědnost za polistopadový vývoj země. Po listopadu 1989 se po více než třiadvacet let pohyboval ve vrcholných politických funkcích. Stál u zrodu Občanské demokratické strany a jedenáct let byl jejím předsedou. Kulaté narozeniny oslavil v pátek na Pražském hradě. Vydává čtyři nové publikace.
Byl ministrem financí, více než pět let předsedou vlády, čtyři roky předsedou sněmovny a deset let prezidentem republiky. V současnosti stojí v čele Institutu Václava Klause, přednáší a často se vyjadřuje k domácí i zahraniční politice. Z poslední doby je znám jako kritik opatření proti šíření nemoci covid-19.
Klaus spolu se současným prezidentem a bývalým předsedou ČSSD Milošem Zemanem a exprezidentem Václavem Havlem tvořil trojici, která především v druhé polovině 90. let dominovala české politice. A přestože některé jeho kroky jak z doby, kdy byl předsedou vlády a ODS, tak z doby výkonu funkce prezidenta vyvolávají rozporné ohlasy, držel si většinou vysokou popularitu.
Kontroverzní amnestie
Ta mu klesla až počátkem roku 2013 po vyhlášení kontroverzní amnestie. Téměř po celou dobu své politické kariéry měl mezi obyvateli ČR silnou skupinu příznivců, zvláště od konce devadesátých let i mnoho odpůrců.
Klaus vystudoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze a do roku 1970 působil v Ekonomickém ústavu Československé Akademie věd. Odtud byl v rámci tehdejších čistek propuštěn a stal se bankovním úředníkem ve Státní bance československé. V roce 1987 začal pracovat v Prognostickém ústavu Československé akademie věd.
Transformace hospodářství
Do politiky vstoupil již v listopadu 1989. Jako člen Občanského fóra byl v prosinci 1989 jmenován federálním ministrem financí a v této funkci zůstal po prvních svobodných volbách v červnu 1990. Měl výrazný podíl na reformách a transformaci hospodářství v tržní ekonomiku.
V říjnu 1990 se Klaus stal překvapivě předsedou Občanského fóra a zároveň i jedním z iniciátorů rozpadu tohoto hnutí. Na troskách OF vznikla v dubnu 1991 ODS a Klaus se stal jejím předsedou. ODS poté vyhrála v červnu 1992 volby a Klaus byl jmenován českým premiérem.
Spolu se svým slovenským protějškem Vladimírem Mečiarem byl hlavním aktérem rozdělení Československa a měl velkou zásluhu na rychlém a takřka bezproblémovém rozchodu obou zemí.
Opoziční smlouva
V premiérském křesle zůstal Klaus více než pět let a teprve politická krize a odhalené podvody v hospodaření ODS jej donutily v prosinci 1997 odstoupit. Pozici ve straně si však uhájil a ve volbách v červnu 1998 skončila ODS druhá za ČSSD. ODS poté uzavřela se svým největším soupeřem dohodu, která umožnila vznik menšinové vlády ČSSD a zaručila občanským demokratům podíl na moci. Klaus se stal předsedou sněmovny.
V roce 2002 však ODS ve volbách opět skončila až za sociální demokracií, zůstala v opozici a Klaus dal křeslo předsedy strany k dispozici. V únoru 2003 se ale opět do vysoké politiky vrátil, a to rovnou do funkce hlavy státu. Ke své prezidentské kandidatuře tehdy řekl: „Vzhledem ke své obrovské angažovanosti v posledních 13 letech to považuji skoro za svou morální povinnost. Mám pocit, že není možné, abych vyklidil bojiště bez něčeho takového“. O pět let později mandát obhájil, když volbu provázela nervózní atmosféra plná obviňování a mediálních útoků.
I na Hradě zůstal Klaus jedním z nejvýraznějších hráčů na politické scéně. Několikrát výrazně vstoupil do dění domácí politiky, například v dubnu 2005 v období vládní krize způsobené nejasnými majetkovými poměry premiéra Stanislava Grosse (ČSSD) odmítl přijmout demise ministrů koaličních stran. Tím znemožnil Grossovi rychlou rekonstrukci kabinetu a vláda padla. Angažoval se například i během krizí kabinetu Petra Nečase (ODS).
Kritika evropské integrace
Ve sféře zahraniční politiky se ústředním motivem jeho aktivit stala zejména kritika procesu evropské integrace. Výrazný byl například jeho odpor k chystané euroústavě a následně k nové reformní smlouvě EU dojednané v Lisabonu. Jako prezident se Klaus několikrát dostal do rozporu s oficiálním stanoviskem vlády. Je také kritikem teorií o globálním oteplování.
Kromě prezidentských aktivit Klaus publikoval knihy a články například na ekonomická a ekologická témata. Nyní se krom Institutu Václava Klause angažuje například v Centru pro ekonomiku a politiku, což je vzdělávací a výzkumný institut, který v roce 1998 založil. Publikuje a stále se účastní veřejného života a debat o aktuálních tématech. Celkem již vydal přes čtyřicet knih, čtyři nové představil při příležitosti svých narozenin tento čtvrtek.
Pražský rodák a bývalý basketbalista Klaus je od roku 1968 ženatý, s manželkou Livií mají dva syny. Je také několikanásobným dědečkem.
