Brno - Ústavní soud (ÚS) se zastal Jany Slanařové, která v ojedinělém sporu bojovala více než 16 let s celní správou. V roce 1996 dostala neplatnou výpověď a poté kvůli vleklým soudním tahanicím nemohla přejít do služebního poměru; podle soudců tak justice porušila právo Slanařové na svobodnou volbu povolání. Případ se nyní vrací na úplný začátek k vedení Celního ředitelství v Plzni.
Plzeňští celníci by v tuto chvíli měli rozhodnout v souladu s názorem Ústavního soudu a uznat, že Slanařová před lety řádně přešla do služebního poměru. Žena se ale do práce už asi nevrátí, protože pobírá invalidní důchod. Výsledek soudního sporu je i přesto důležitý, mj. kvůli ušlému platu za uplynulé roky, kdy Slanařová žila bez práce a v nouzi.
„Celní správa zatím neobdržela písemné vyhotovení nálezu Ústavního soudu, teprve až ho dostane, právní odbor generálního ředitelství určí další postup,“ řekla mluvčí Celního ředitelství Plzeň Jitka Blahutová. Právníci musejí mimo jiné určit, jaký útvar se případem bude zabývat.
Soudní kolečko poprvé: Propuštěna, nepropuštěna?
Celý případ Slanařová je unikátní, protože ho neřeší žádné zákonné ustanovení. Proč? Slanařová pracovala jako sekretářka u celníků v Chebu a v roce 1996 onemocněla. Lékař po jedné z kontrol neschopenku bez jejího vědomí ukončil, ale žena se to dozvěděla až v okamžiku, kdy kvůli absencím v zaměstnání dostala výpověď. Tím začal vleklý spor, který v roce 2005 rozsoudil Okresní soud v Chebu s tím, že výpověď je neplatná.
Slanařová se ale přesto do práce vrátit nemohla. Celní správa ji odmítla přijmout s vysvětlením, že v roce 1997, kdy všichni celníci přecházeli ze zaměstnaneckého do služebního poměru, nesložila služební přísahu. Zákon tehdy dával na přísahu dva měsíce, a pokud ji celníci nestihli, jejich služební poměr zanikl. Slanařová argumentovala tím, že přísahu tehdy složit nemohla - nikdo z nadřízených s ní nekomunikoval, neměla přístup na pracoviště, všichni si tehdy mysleli, že její pracovní poměr dávno skončil.
Soudní kolečko podruhé: Přísahala, nepřísahala?
Soudní martirium se v tu chvíli rozeběhlo znovu. Žena se domáhala toho, aby ji celní správa ustanovila do funkce ve služebním poměru a zároveň aby uznala, že od celníků vlastně nikdy právoplatně neodešla. Městský soud v Praze její žalobu v roce 2010 zamítl a naznačil, že si za všechno částečně může sama. Situaci prý spoluzavinila svou liknavostí.
Následnou kasační stížnost loni zamítl Nejvyšší správní soud. Uznal sice to, že za současný stav nesou zodpovědnost celničtí funkcionáři z období kolem roku 1996, ale přesto nezasáhl v ženin prospěch. Služební poměr podle NSS skutečně zanikl, když nesložila včas přísahu.
Podle Ústavního soudu Slanařová nechybovala, když přísahu složila písemně po skončení pracovněprávního sporu - dříve to ani udělat nemohla. „Tuto povinnost splnila včas, jestliže tak učinila ve lhůtě dvou měsíců od právní moci rozsudku, jímž byla určena neplatnost jí dané výpovědi z pracovního poměru,“ řekl soudce zpravodaj Miloslav Výborný. Nyní prý záleží na celní správě, jak celou situaci vyřeší - nesmí však pokračovat v porušování práv Slanařové.
