Praha – Přední český filmový režisér dvacátého století Jiří Krejčík společně se synem musí zaplatit několik set tisíc kvůli tzv. bezdůvodnému obohacení, kterého se měli dopustit. Zatím museli zaplatit zhruba šest set tisíc korun. A soukromí družstevníci je žalují o další statisíce. „Od roku devadesát osm do roku dva tisíce pět je ta částka už k milionu,“ říká Jiří Krejčík mladší. Současná nelehká životní situace jednadevadesátiletého režiséra Jiřího Krejčíka a jeho syna, profesí kameramana, přitom začala poměrně nevinně.
V roce 1980 získal Jiří Krejčík mladší suterén vily v Praze - Střešovicích, který proměnil v ateliér a stal se nebydlícím členem Lidového bytového družstva v Praze 6. Podle nájemní smlouvy se jednalo o sklad. „On v té době to byl sklad potravin, ale pak ve veškeré korespondenci následné se mnou píšou, že to je ateliér,“ říká Krejčík ml.
„Byl to suterén, neměl dostatečné osvětlení, byl hygienicky závadný. Proto mi to dali. A družstvo řeklo: Pane Krejčík, dělejte si tam, co chcete,“ vzpomíná Krejčík ml., který tehdy místnosti vlastními silami kompletně zrekonstruoval. „Já jsem ve čtyřiadvaceti letech byl strašně rád, že jsem to dostal, já jsem to nezkoumal,“ dodává.
Po sametové revoluci se socialistická bytová družstva transformovala. A také Lidové bytové družstvo v Praze 6 navázalo na prvorepublikovou družstevní tradici bydlících vlastníků. Do nového družstva soukromých majitelů už Jiří Krejčík nebyl přijat.
Ateliér byl kolaudován jako byt
Při právní revizi nově vzniklého družstva soukromých vlastníků se zjistilo, že ateliér Jiřího Krejčíka byl původně ve dvacátých letech kolaudován jako domovníkův byt s krámskou místností. Jiří Krejčík mladší dostal ze suterénu vily výpověď a soud v roce 1995 rozhodl, že musí prostory vyklidit.
Jiří Krejčík mladší se odmítl ze svépomocně zrekonstruovaných prostor vystěhovat, přestože mu to nařídil soud. Učinil tak až v roce 2005. „Tím to pro mě neskončilo, protože družstvo chce po mně ušlý zisk z tak zvaného tržního nájemného a nechalo si ohodnotit soudním znalcem tržní nájem,“ pokračuje Krejčík ml.
„Že je do toho tatínek namočen je absurdita“
Noví soukromí družstevníci zažalovali Jiřího Krejčíka mladšího i Jiřího Krejčíka staršího za bezdůvodné obohacení v letech 1995 až 2005, jelikož prý deset let okupovali neoprávněně byt, který mohl být pronajímán. „To je další absurdita, že je můj tatínek do toho namočen. To cítím jako největší nespravedlnost,“ zlobí se Krejčík ml.
Podle soudu ale Krejčík starší sám vypověděl, že do prostoru investoval a cítil se jako tichý společník svého syna. A dále že v ateliéru konal kamerové zkoušky. „Klíče od toho jsem nikdy neměl, nikdy jsem tam nebyl sám. Ale požádal jsem syna, během té doby asi třikrát, že bych tam potřeboval nafotografovat nějaké herce,“ říká k tomu Krejčík senior.
„Advokát protistrany do toho mého tatínka vložil zcela účelově. Kdybych neměl peníze, aby se vyrovnal na tatínkovi,“ myslí si Krejčík mladší. Právní zástupce majitelů domu Macharovo nám. 3 odmítl případ komentovat.
Soudy všech stupňů neuznaly argument Jiřího Krejčíka mladšího, že nevyklidil suterén proto, že byl po desítky let uváděn bytovým družstvem v omyl, totiž že vlastní a rekonstruuje ateliér, když se přitom jednalo o byt.
A soudy neuznaly ani argument, že částka vypočtená soudními znalci za promarněné bytové podnikání je vysoká díky jeho adaptaci. Otec a syn už museli zaplatit 600 tisíc za bezdůvodné obohacení za léta 1995 až 1997. V těchto dnech vchází v právní platnost rozsudek obvodního soudu pro Prahu 6 za bezdůvodné obohacení do roku 2005.
„Rozsudek je likvidační. Pravděpodobně se odvoláme“
„Pro mne je v podstatě tento rozsudek likvidační,“ říká Krejčík ml. Ten se v souvislosti s dluhy rozvádí a stěhuje se od rodiny do pronajaté garsonky. „Pravděpodobně se odvoláme. Já jsem zvědav, jak soudy budou dlouho trvat, protože ta částka samozřejmě šplhá astronomicky vzhůru,“ uzavírá Krejčík ml.
