Zuzana Přibilová se živí jako personalistka, ve volném čase pomáhá hledat práci dalším lidem s handicapem. Sama s ním žije už 15 let. Zranila se při poslední jízdě na konci lyžařského výcviku. Teď se snaží ostatní před stejnými chybami varovat.
„S kamarádkou jsme se rozhodly, že si pojedeme skočit na skokánek, který jsme si samozřejmě předem neprohlédly. Nevzaly jsme v potaz, že utálo a že se změnil profil skokánku,“ popisuje Zuzana Přibilová.
Jela rychle, skok nezvládla a následoval pád. Do školy se vrátila až po devíti měsících a na vozíku. „Je to taková nesvoboda, že se najednou nemůžu sebrat a jít třeba na metro, ale musím vzít vozík. Trvá, než si na to člověk zvykne. Úplně se vám otočí život,“ říká.
Před fatálními následky z banálních situací varuje i nová kampaň České asociace paraplegiků nazvaná Nejsi bezobratlý:
„Každým rokem přibývá v Česku kolem 300 lidí po poranění míchy. Z těchto lidí je šest až osm, kteří si udělají úraz na lyžích nebo snowboardu,“ uvádí fyzioterapeutka České asociace paraplegiků Zdeňka Faltýnková.
Přeceňování schopností, rychlá jízda nebo bezohlednost vidí členové Horské služby na sjezdovkách denně. Podle nich by lyžaři na svahu měli vždy nosit helmu i chránič páteře.
Ironií je, že Zuzana Přibilová slyšela stejné rady od záchranářů večer před úrazem. „Říkali nám, že vážný úraz se nám může stát i na kopečku za chatou. A druhý den pro mě na ten kopeček za chatou jeli. To bylo těžce absurdní,“ vzpomíná Zuzana Přibilová. S handicapem už se naučila žít zase naplno, ostatní se snaží před chybami varovat.
