Lubomír Zaorálek (ČSSD) je ministrem kultury, hodinu a čtvrt po poledni jej jmenoval prezident Miloš Zeman. Po 26 dnech tedy kulturu opět řídí člen vlády. Zaorálka si vybrala ČSSD poté, co hlava státu odmítla jmenovat jejího místopředsedu Michala Šmardu a ten se nominace vzdal. Jmenováním také končí příběh, který se psal déle než čtvrt roku – přesně od 15. května, kdy předchozí ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD) oznámil, že podá demisi.
Kultura má opět ministra, prezident jmenoval Lubomíra Zaorálka
UDÁLOSTI: Česko má po 26 dnech opět ministra kultury (zdroj: ČT24)
Miloš Zeman jmenoval Lubomíra Zaorálka ministrem kultury před půl druhou odpoledne. V krátkém projevu po jmenování jej vyzval, aby se věnoval záchraně kulturních památek třeba i na úkor živé kultury. Ujistil Zaorálka, že mu za to nebude nikdo tleskat jako za účast na premiérách a udělování grantů, ale podle prezidenta to zajistí, aby po ministrovi „něco zůstalo“.
„Kulturní památky netleskají, kulturní památky mlčí a chátrají. Přitom jsou právě tyto památky markanty české krajiny. A my jsme nedokázali tyto markanty, které vytvořili naši předci, téměř doplnit něčím jiným. Je to naše ostuda, ale tak se alespoň snažme zachránit to, co postavili jiní,“ řekl prezident.
Lubomír Zaorálek se vrátil do vlády téměř dva roky poté, co předal svoji kancelář v Černínském paláci a odešel se věnovat práci v Poslanecké sněmovně. Tentokrát ale z Hradu zamířil do jiného paláce – Nostického. Spolu s premiérem Andrejem Babišem (ANO) dorazil na ministerstvo kultury před čtvrt na tři odpoledne, aby úřad převzal.
Po uvedení do úřadu navázali nový ministr i premiér Babiš na prezidenta a hovořili o zlepšení stavu kulturních památek. „Nikdo soudný nemůže popřít, že stav památek této země je stále zanedbaný,“ podotkl Zaorálek. Předseda vlády ale připomněl i některé nedávné či stále probíhající rekonstrukce – Národního muzea, Státní opery nebo Karlštejna.
Témata pro Zaorálka: stabilizace, rozpočet, památky
Již při nominaci Zaorálka prohlásil předseda ČSSD Jan Hamáček, že bude jeho úkolem hlavně stabilizace resortu. Zaorálek potom dal najevo, že chce revidovat některé kroky svého předchůdce. Zváží, zda nebude vhodné vypsat nové výběrové řízení na generálního ředitele Národní galerie.
„Pokusím se v případě Národní galerie udělat tým odborníků a budu chtít, aby mně oponovali to, co se mně rýsuje jako záměr: třeba vyhlásit nové výběrové řízení. Ale neříkám to definitivně,“ nastínil. Zabývat se bude i fungováním Ústřední knihovnické rady, jejíhož šéfa Víta Richtra odvolal Antonín Staněk během svého posledního dne ve funkci ministra kultury.
Chtěl by také hovořit s ministryní financí Alenou Schillerovou (za ANO) o rozpočtu na příští rok. Ta ale již vzkázala, že považuje jednání s jednotlivými resorty za uzavřená. Například generální ředitelka Národního památkového ústavu Naděžda Goryczková ale upozornila, že by její instituce potřebovala výrazně více peněz – už kvůli platům. „V současné době nejsme v některých profesích konkurenceschopní na trhu práce,“ upozornila.
Lubomír Zaorálek ujistil, že se s ministryní financí ještě pokusí kvůli platům promluvit. „Sice končí rozhovory o rozpočtu, ale mně připadá, že by bylo fér, kdybych měl příležitost do toho vstoupit,“ míní. Andrej Babiš naznačil, že v tom bude mít Zaorálek jeho podporu. „Je třeba objektivně přiznat, že platy v kultuře je potřeba zvyšovat,“ řekl.
Podle Goryczkové se bude muset nový ministr zabývat také památkovým zákonem. NPÚ s ním není spokojen, zdůraznila ředitelka.
Tisková konference po uvedení ministra kultury Lubomíra Zaorálka do úřadu (zdroj: ČT24)
Poté, co Hamáček oznámil Zaorálkovo jméno, upozorňovali opoziční politici či někteří komentátoři, že se někdejší šéf zatím kulturním tématům v politice nevěnoval. „Neznáme žádné názory kandidáta na ministra kultury, jaké na oblast kultury má. Jak chce řešit vážné problémy, které zdědí po Antonínu Staňkovi?“ ptal se šéf sněmovního kulturního podvýboru Martin Baxa (ODS).
Předseda KDU-ČSL Marek Výborný po Zaorálkově jmenování připomněl, že Hrad vytýkal Michalu Šmardovi údajnou nedostatečnou odbornost pro výkon funkce ministra kultury. „Jasně se ukázalo, že o kompetenci ve hře kolem pana Šmardy nešlo,“ soudí. Věří však, že Zaorálkovi pomůže jeho předchozí vládní zkušenost. Šéf KSČM Vojtěch Filip očekává, že zkušenosti z ministerstva zahraničí se zúročí například při vyjednávání s UNESCO.
Jiří Drahoš (nestr. z klubu STAN), který předsedá senátnímu výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, se ale domnívá, že Zaorálek jako „kariérní politik“ je pro post ministra správný člověk. „Jeho první kroky vedou dobrým směrem,“ míní Drahoš. Za klíčové považuje dotažení památkového zákona.
Poslanec Pirátů Mikuláš Ferjenčík ovšem považuje Lubomíra Zaorálka za „univerzálního hasiče“ problémů sociální demokracie. „Když má nějaký průšvih, nastoupí Lubomír Zaorálek – buď jako volební lídr, teď jako ministr kultury – a zachraňuje jednotu strany,“ míní.
Zaorálek nicméně je v současné sněmovně členem výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. V 80. letech působil jako dramaturg v Československé televizi, kde se podílel například na vzniku seriálu podle scénáře Jaroslava Dietla Velké sedlo.
Při převzetí úřadu potom naznačil, že kulturu nepovažuje za tak vzdálenou od zahraniční politiky, které se dosud věnoval především. Kultura je podle něj tím, co stát nejlépe reprezentuje v zahraničí. Vzpomněl, jak mu pohled na panorama Prahy pomáhalo při jednáních se zahraničními státníky, když byl ministrem zahraničí.
„Vždy jsem měl pocit, že s tím dostatečně nepracujeme. Máme-li kulturu prezentovat, musíme ji tady mít v podobě schopné prezentovat,“ uvedl. Přál by si vypracovat moderní vizi role kultury v současné společnosti.
Obvinění z porušování ústavy a vláda na pokraji pádu
Jmenováním Lubomíra Zaorálka končí dlouhá historie, která hrozila pádem vlády a během které padala slova o porušování ústavy. Nakonec ji politici vyřešili tak, že premiér Andrej Babiš (ANO) mohl v pondělí v projevu k velvyslancům ujistit: „Ani sekundu nikdo neporušil ústavu.“
Vše začalo 15. května, kdy tehdejší ministr kultury Staněk oznámil svůj plán podat demisi. O jeho možném konci ve vládě se spekulovalo již v předchozích měsících, ale až polovina května přinesla jasné slovo.
Staněk avizoval, že chce skončit v poslední den měsíce. Prezident Zeman ale po schůzce s ním demisi odmítl. Následně mu ale 31. května přišel od předsedy vlády návrh na Staňkovo odvolání. Součástí návrhu bylo také jmenování místopředsedy ČSSD Michala Šmardy ministrem kultury.
Prezident Zeman během následujících týdnů opakovaně podpořil Antonína Staňka a k jeho odvolání se neměl až do schůzky s ním a Janem Hamáčkem 12. července, kdy slíbil, že ministra odvolá na konci měsíce.
Předtím již v ČSSD sílily hlasy, aby strana odešla z vlády, když nemůže rozhodovat, kdo ji bude v kabinetu reprezentovat. Když z jednoho jednání v Lánech odcházeli Andrej Babiš a Jan Hamáček s nepořízenou, vyjádřil premiér naději, že se situace nakonec vyřeší tak, aby koalice setrvala. Hamáček reagoval slovy: „Já jsem menší optimista.“
První pře: Jak rychle odvolat?
Dvouměsíční čekání na odvolání vyvolalo rozsáhlou kritiku nejenom od prezidentových politických oponentů, ale i velké části odborné veřejnosti. „Existuje obecná shoda interpretační komunity – těch, kteří vykládají ústavu – podložená i konkrétním nálezem Ústavního soudu a zmínkami v judikatuře správních soudů, že tam, kde nejsou konkrétní lhůty, má prezident postupovat bez zbytečného odkladu,“ upozorňoval například vedoucí katedry politologie a sociologie na Právnické fakultě Univerzity Karlovy Jan Kysela.
Ovšem i někdejší děkan téže fakulty a nynější prorektor UK Aleš Gerloch, jehož Zeman navrhoval na ústavního soudce, připustil v té době v rozhovoru pro Český rozhlas, že prezident „musí jednat bez zbytečného odkladu“.
Zapochyboval však, zda jsou odklady zbytečné – snahu odvolat Antonína Staňka totiž spojil s dubnovým odvoláním ředitelů Národní galerie a Muzea umění Olomouc, na které také podal Staněk trestní oznámení. Jimi se policie stále zabývá a prezident původně naznačoval, že by chtěl počkat, jak vyšetřování dopadne.
Druhá pře: Úředník místo ministra
Odvolání ministra Staňka k 31. červenci a nejmenování jeho nástupce nahradilo jeden právní problém jiným. Někteří právníci dále kritizovali prezidenta, že porušuje kompetenční zákon, který praví, že v čele ministerstva stojí člen vlády.
Od 1. srpna ministerstvo kultury řídil úředník – Staňkem pověřený náměstek René Schreier. Premiér Babiš situaci omlouval tím, že na srpen stejně připadají vládní prázdniny, domníval se proto, že mezivládí nepředstavuje skutečný problém. Upozornil, že kdyby ministr odjel na dovolenou, fungoval by pak jeho úřad stejným způsobem.
V polovině srpna oznámil Miloš Zeman, že navrženého Michala Šmardu nejmenuje, a požádal ČSSD o jiného kandidáta. Jan Hamáček sice dal nejprve najevo, že změna nominace nepřipadá v úvahu, Šmarda se ale vzápětí nominace sám vzdal. O dva dny později oznámil Jan Hamáček, že novým ministrem kultury bude Lubomír Zaorálek. Jmenování následovalo pouhých šest dní poté.
Ministr kultury má za sebou bohatou politickou kariéru. Ústavně nejvýše stanul v letech 2002–2006, kdy byl předsedou Poslanecké sněmovny. Ve funkci vydržel celé volební období, přestože se dvakrát měnil premiér. V dalších osmi letech, kdy se střídaly pravicové a úřednické vlády, byl místopředsedou sněmovny a zároveň stínovým ministrem zahraničí. V Sobotkově vládě, tedy mezi lety 2014 a 2017, potom Zaorálek vedl ministerstvo zahraničí. V roce 2017 šel do sněmovních voleb jako celostátní lídr ČSSD a potenciální kandidát na premiéra, když se Bohuslav Sobotka rozhodl skončit v čele strany a o post v čele vlády již neusilovat. Stranu však Zaorálek dovedl pouze k sedmiprocentnímu zisku.
Mezi Lubomírem Zaorálkem a prezidentem a bývalým předsedou ČSSD Milošem Zemanem panovalo dlouhodobé napětí. Již v roce 2000 zařadil Zeman Zaorálka do skupiny lidí, které označil „zbabělci, hlupáky nebo vyžírkami“. Spekulovalo se o tom, že Zaorálek patřil v roce 2003 k sociálním demokratům, kteří v prezidentské volbě Zemana nepodpořili. Zaorálkovo působení v Černínském paláci ale neprovázely žádné větší konflikty s Hradem.
Před vstupem do politiky pracoval vystudovaný filozof a politický ekonom v Československé televizi, Československé straně socialistické a po roce 1990 na Ostravské univerzitě. Ve druhé polovině 80. let, kdy pracoval v sekretariátu ČSS, byl i jejím členem. V listopadu 1989 se podílel na založení ostravského Občanského fóra, po jeho rozštěpení byl členem Občanského hnutí a od roku 1994 působí v ČSSD. Poslancem se poprvé stal v roce 1990, kdy půl roku zasedal ve Federálním shromáždění. Od roku 1996 je členem Poslanecké sněmovny. V mezidobí byl v ostravském městském zastupitelstvu.
K soudům se dostaly Zaorálkovy spory se Zdeňkem Bakalou a také Ivo Rittigem. Bakalu označil tehdejší ministr kvůli prodeji bytů OKD za gaunera, podnikatel za to žádal omluvu a finanční satisfakci. Soudy žalobu zamítly. Omluvu však vysoudil Ivo Rittig za to, že jej Zaorálek veřejně spojil s majetkem zabaveným policií v kauzách kolem Jany Nagyové. Nemusel se však omlouvat za to, že Rittiga nazval lupičem ani mu vyplatit požadované stotisícové odškodné.
Lubomír Zaorálek