Kandidát na ministra kultury Lubomír Zaorálek má za sebou bohatou politickou kariéru. S kulturou se však jeho dosavadní profesní dráha míjela. Prezident Miloš Zeman, který před nominací dvaašedesátiletého exministra zahraničí Zaorálka už odmítl dva kandidáty do současné Babišovy vlády, přitom míval s bývalým spolustraníkem spory.
Profesní kariéra Lubomíra Zaorálka začala v rodné Ostravě, kam se vrátil po studiu filozofie a politické ekonomie na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnes Masarykova univerzita). V roce 1983 nastoupil jako dramaturg v ostravském studiu Československé televize. O tři roky později nastoupil do aparátu Československé strany socialistické (ČSS), kde působil až do roku 1989. Byl i jejím členem. Následně v roce 1990 začal učit na Ostravské univerzitě.
V listopadu 1989 spoluzakládal ostravské Občanské fórum, později vstoupil do Občanského hnutí. Od ledna do června 1990 zasedal ve Federálním shromáždění, v letech 1990 až 1996 sbíral další politické zkušenosti v zastupitelstvu Ostravy.
- Narodil se 6. září 1956 v Ostravě.
- Absolvoval obor filozofie a politické ekonomie na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnes Masarykova univerzita; 1982).
- Poslancem je od roku 1996, s pauzou v roce 2013, dosud.
- Je předsedou sněmovního zahraničního výboru (od 2017), členem výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu (od 2018).
- Je dlouholetým zahraničněpolitickým expertem ČSSD.
- Je rozvedený, má tři děti.
Od roku 1994 je členem ČSSD. V letech 2007 až 2009 vedl moravskoslezskou organizaci strany, od března 2009 do února 2018 byl jejím místopředsedou. Poslancem byl zvolen v roce 1996 a s pauzou od srpna do října 2013 je jím dosud. V letech 2002 až 2006 byl předsedou sněmovny, poté až do srpna 2013 jejím místopředsedou. Byl i stínovým ministrem zahraničních věcí, v letech 2013 až 2017 pak diplomacii šéfoval ve vládě Bohuslava Sobotky (ČSSD).
Se Zemanem si byli blízcí, pak vztahy ochladly
Zaorálek měl v nejvyšších patrech sociální demokracie zprvu blízko k současnému prezidentovi Zemanovi. V březnu 1998 prohlásil, že ho tehdejší předseda ČSSD Zeman označil za svého možného nástupce v čele strany. Dalšími kandidáty byli Vladimír Špidla a Stanislav Gross.
Později ale vztahy ochladly. Na jaře 2000 už Zeman v projevu pro výkonný výbor strany Zaorálka zmínil v souvislosti se „zbabělci, hlupáky nebo vyžírkami“ v ČSSD. V roce 2003 bylo také politikovo jméno zmiňováno mezi poslanci strany, kteří nepodpořili Zemanovo zvolení prezidentem. Poté, co se jím stal, se koncem roku 2013 proto spekulovalo o tom, že ho odmítne jmenovat ministrem, nakonec se tak ale nestalo.
Pozornost budil Zaorálek například kritikou některých Zemanových kroků, třeba návrhu na deportaci migrantů na neobydlené řecké ostrovy, či předčasného prozrazení jména nového velvyslance v USA. Když Zeman v roce 2017 v projevu v Parlamentním shromáždění Rady Evropy označil protiruské sankce za nefunkční a ruskou anexi ukrajinského Krymu za hotovou záležitost, Zaorálek řekl, že jeho výroky nejsou v souladu s postojem Česka.
Během vládní krize v květnu 2017 Zaorálek zrušil spolu s několika dalšími sociálnědemokratickými politiky svoji účast na cestě se Zemanem do Číny. Prezident uvedl, že poté, co premiér Bohuslav Sobotka avizoval demisi vlády, chtěl po návratu z Číny jmenovat do čela kabinetu právě Zaorálka.
Během vnitrostranické krize na podzim roku 2013, kdy část vedení ČSSD vyzvala předsedu strany Sobotku k rezignaci kvůli výsledku v říjnových předčasných volbách, stál Zaorálek na Sobotkově straně.
Počátkem června 2017 byl ve vnitrostranickém hlasování zvolen lídrem kandidátky v podzimních sněmovních volbách v Moravskoslezském kraji. Poté, co se 14. června 2017 premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka rozhodl opustit funkci předsedy strany, širší vedení rozhodlo, že Zaorálek bude celostátním lídrem a tedy i kandidátem na premiéra. Sociální demokracie ve volbách propadla, skončila až šestá, 7,27 procenta voličských hlasů jí zajistilo 15 poslaneckých mandátů, což je o 35 méně než získala ve volbách v roce 2013.
Zaorálek poté, stejně jako ostatní místopředsedové, v únoru 2018 rezignoval na funkci ve vedení strany a na sjezdu v dubnu 2018 již do něj nekandidoval.
Tibet je neoddělitelnou součástí Číny, prohlásil Zaorálek
Jako ministr zahraničí obhajoval kritizované prohlášení ústavních činitelů o vztazích s Čínou. Již v dubnu 2014 také prohlásil, že Tibet je neoddělitelnou součástí Číny a Česko nepodporuje jeho samostatnost v jakékoli podobě. Pozornost vzbudil i svými výroky k setkání ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) s dalajlamou. Podle něj si Herman „dovolil něco, co bylo zborcením něčeho, co se dohodlo“.
Loni na dubnovém sjezdu ČSSD po krachu jednání o budoucí koaliční vládě s hnutím ANO v diskusi uvedl, že si Andrej Babiš „o ČSSD otíral nohy“. „Choval se způsobem, jakým se nemůže chovat koaliční partner. A nevypadá to, že by se v tom hodlal změnit,“ řekl na Babišovu adresu. Zaorálek dále řekl, že i kdyby ANO sociální demokracii nabídla křeslo ministra vnitra, neměla by se podle něj k jednání vrátit. Ztratila by tím prý důstojnost.
Loni v červnu byl jedním z vlivných sociálních demokratů, kteří podporovali odstoupení od dohody o vzniku menšinové vlády s ANO. Premiér Babiš ji podle tehdejšího předsedy Senátu Milana Štěcha (ČSSD) porušil, ještě než začala platit, když odmítl nominaci europoslance Miroslava Pocheho (ČSSD) na ministra zahraničí. Zaorálek zastával podobný názor.
Patřil i k hlasitým kritikům podnikatele Zdeňka Bakaly v kauze kolem bývalých bytů OKD. Přirovnal jej ke gaunerovi, za což ho podnikatel žaloval a žádal 300 tisíc korun a omluvu. Soudy žalobu zamítly. Obdobný soudní spor vedl Zaorálek i s kontroverzním lobbistou Ivo Rittigem, kterého ve sněmovně nazval „lupičem“. Musel se mu pak omluvit za to, že jej veřejně spojil s majetkem zabaveným policií v kauzách kolem Jany Nagyové. Nemusel se mu však omlouvat za označení „lupič“ ani mu vyplatit požadované odškodné 100 tisíc korun.
