Ani pětadvacet let od rozpadu společného státu neukončilo vzájemný vliv mezi češtinou a slovenštinou, a přestože Češi přicházejí do kontaktu se sousední řečí méně často než Slováci, ze slovenštiny čerpají i dnes. Ve vysílání ČT24 na to upozornil jazykovědec Karel Oliva, podle kterého může být příkladem vypůjčené přídavné jméno dovolenkový.
Jazykovědec Oliva: Slovenština stále obohacuje češtinu, třeba slovem „dovolenkový“
16 minut
Oliva: Slovenština má na češtinu vliv i 25 let po rozpadu
Podle rozsáhlého průzkumu agentury Median, který si k výročí sametového rozvodu zadala česká a slovenská veřejnoprávní televize, panuje na Dunaji intenzivnější povědomí o Česku než na Vltavě o Slovensku, což se týká jak politiky nebo geografie, tak samotného jazyka.
V porovnání s Čechy jsou Slováci v intenzivnějším kontaktu s jazykem sousedů díky televiznímu vysílání i literatuře běžně dostupné ve slovenských knihkupectvích. Slova, která se česky řeknou jinak než slovensky, tak nečinila v šetření problém přibližně pětadevadesáti procentům oslovených slovenských respondentů.
Význam vybraných slovenských výrazů (žeriav – jeřáb, olovrant – svačina, pery – rty) oproti tomu znalo nanejvýš šedesát procent Čechů. „Výrazně vyšší znalost vykazují Češi, kteří někdy byli na Slovensku, starší oproti mladším, a vzdělanější lidé,“ konstatovali v této souvislosti autoři průzkumu.
Výpůjčky i navzdory vzdalování
Jazykovědec Karel Oliva v této souvislosti potvrzuje, že se od rozpadu federace slovenština českému publiku trochu odcizila, stovky let společného jazykového vývoje a bohatý sdílený praslovanský základ obou jazyků ale nebrání tomu si vzájemně rozumět.
Absolutní shoda platí u základních slov, jako je strom, oko nebo ruka, jen systematická odlišnost pak u výrazů typu vôľa (vůle), obrodenie (obrození) a často uváděné rozdíly ťava (velbloud) nebo čučoriedka (borůvka) mají podle Olivy v česko-slovenské komunikaci hlavně anekdotický ráz.
Někdejší šéf Ústavu pro jazyk český navíc upozornil, že vedle zmiňované oddělovací tendence obou jazyků si čeština i dnes, podobně jako v čase Komenského nebo buditelů, pomáhá slovenštinou, když jí slova docházejí.
„My máme ‚dovolená‘, Slováci ‚dovolenka‘ a my od ‚dovolená‘ neumíme odvodit další přídavné jméno, neboť už to přídavné jméno je. Tak jsme si půjčili slovo dovolenkový,“ upozornil. „V hokeji máme pěkné české slovo bitkař, které pochází ze slovenského bitka. Máme psychiatryně, kde je koncovka evidentně slovenská. To jsou výpůjčky z nejposlednější doby.“
Jazyky bez hranice
Specifický vztah obou jazyků navíc podle Olivy dokresluje to, že mezi jazykovým prostorem češtiny a slovenštiny na moravsko-slovenském pomezí nejde nakreslit jasnou dělicí čáru jako na hranici Česka s Německem, protože jazyky do sebe v nářečích plynule přecházejí.
„Na české straně můžeme slýchat slova jako ‚dědina‘, což je jinak slovo slovenské (dedina), na druhé straně na západním Slovensku běžně uslyšíme taková slova jako je ‚bota‘, a nikoliv ‚topánka‘, ‚kmín‘, a nikoliv ‚rasca‘, ‚kočka‘, a nikoliv ‚mačka‘. Přechod je pozvolný a nebylo by možné táhnout linii mezi češtinou a slovenštinou.“
