Praha – Je mu 91 let a dodnes věří, že to, co dělal, bylo většinou lidu prospěšné. Miloše Jakeše přesto, že neměl charisma, si komunisté zvolili v roce 1987 do svého čela. Měl dodat skomírajícímu režimu gorbačovský impuls. Jak to dopadlo, ale ukázal záznam jeho projevu z Červeného Hrádku v červenci 1989. Díky vysílání Svobodné Evropy se pak jeho slova o „kůlu v plotě“ lavinovitě šířila celou zemí, citovalo se z něj a některé jeho výroky se staly doslova legendárními. První muž země zde ve vystoupení plném nesmyslů, sebelítosti a útoků na opozici fakticky deklaroval, že komunistická strana a nomenklaturní aparát je na konci svých sil.
Právě Jakešův projev v Červeném Hrádku se stal symbolem úpadku a bezradnosti strany. A sám tehdejší generální tajemník je podle historika Vítězslava Sommera zároveň živým důkazem krize režimu, který se chtěl zachránit s pomocí člověka bez potřebného potenciálu a politických schopností. „Miloš Jakeš, jak dokládá i jeho projev v Červeném Hrádku, si byl vědomý zásadních potíží, do nichž se režim dostal, ale ne toho, že on není osobností, která by je mohla řešit,“ tvrdí Vítězslav Sommer.
Cesta z Kavčích hor do kuchyně Alexandra Vondry není jasná
A jak se vlastně nahrávka dostala do Svobodné Evropy? Redaktorovi Milanu Schulzovi ji poslal tehdejší mluvčí Charty 77 Alexandr Vondra, k němuž se dostala od literárního kritika Josefa Vohryzka. „Přinesl k nám do kuchyně magnetofonovou kazetu, pustili jsme si to a hned jsme věděli, že je to natolik zajímavé, natolik demaskující ten režim, že by bylo dobré, aby se s tím seznámili další lidé,“ vzpomíná Vondra. Jak se ale nahrávka dostala do rukou Josefa Vohryzka, to Vondra netuší. „Na to jsem se ho neptal, nebyl čas,“ dodává. Historik Petr Blažek ve Studiu 6 tvrdí, že podle vzpomínek Milana Schulze se ve Svobodné Evropě rozhodli nasadit tu nahrávku v podstatě okamžitě. „Už po prvním poslechu usoudili, že je to něco mimořádného - a tak se nahrávka šířila po kazetách veřejností,“ doplnil Blažek.
Přestože se Jakešovo vystoupení do televize nedostalo, Československá televize byla na místě a záznam se podařilo propašovat ven. Televize chystala sestřih z jednání pro večerní zpravodajskou relaci, nicméně ve vysílání se, jak tvrdí historik Blažek, z akce objevila jen jedna věta, která nezachytila podstatu toho projevu.
Jedním ze členů posádky přenosového vozu, který zprostředkovával projev, byl i pozdější šéf televizních odborů Antonín Dekoj. „To je takový silný slovo, kdybych řekl, že já,“ brání se nicméně Dekoj nálepce muže, díky kterému projev unikl. Nicméně přiznal, že v přenosovém voze byl Jakešův tajemník, který chtěl odebrat záznamové pásky. Ten první vzal, ale u druhého zřejmě skočil na lest: „Ten pásek fyzicky byl, ale jaksi se přemotal na jinou stranu, a odevzdal se pásek čistý,“ vzpomíná Dekoj. Později odevzdal pásek režiséru Polákovi. „Neberte to, prosím, jako bůhvíjakou konspirační akci. Byla to okamžitá reakce na nabubřelost dohlížejícího estébáka, který mi kladl na srdce, že ON si ten záznam odnese…,“ upřesňuje.
Archivní záznamy ČT uvádějí, že 17. července šel z Červeného Hrádku přenosem na Kavčí hory pouze zvuk. Ten někdo stáhl na magnetofonovou kazetu, která se dostala k literárnímu kritikovi Josefu Vohryzkovi a od něj k disidentovi Alexandru Vondrovi. Zda se k Vondrovi dostala tatáž nahrávka, za jejímž únikem stál Antonín Dekoj, dodnes není jasné. Jednou z možností je i to, že do světa šla nahrávka, kterou pořídil Petr Smrčka z pracoviště pro zpracování audiovizuálních nahrávek - rozhovor s ním přinesli v roce 2009 Reportéři ČT - více čtěte zde. Sám Jakeš ale později naznačil, že únik nahrávky zrežírovala StB, která jeho i celou stranu chtěla zdiskreditovat.
Jak vypadalo vysílání Československé televize 17. července 1989?
Jakeše do čela strany vybrali Sověti, Husák byl proti
Absolvent Vysoké stranické školy v Moskvě se v roce 1968 zařadil ke konzervativnímu křídlu KSČ a v srpnu se účastnil moskevských jednání; později se podílel na normalizačních čistkách v KSČ. „Miloš Jakeš byl takovým ukázkovým příkladem toho, jakým způsobem byly vybírány kádry v období normalizace. Dopředu se dostávali průměrní lidé, často spíš podprůměrní lidé s malým rozhledem a jejich hlavní výhodou byla loajalita k režimu,“ zhodnotil Jakešovu osobnost ve Studiu 6 historik Petr Blažek.
Od roku 1977 byl tajemníkem ÚV KSČ a v roce 1987 vystřídal na pozici generálního tajemníka Gustáva Husáka. Ten s jeho jmenováním stejně jako řada dalších komunistů nesouhlasil, dokonce prý existuje stenozáznam, kde Husák používá nevybíravý slovník. Blažek podotýká, že Jakeš byl vybrán Sověty. „Podle vzpomínek Michaila Gorbačova to byla taková sázka na postavu, která měla sjednotit ty ostatní, ale jak se ukázalo, tak pravý opak se nakonec podařil,“ dodal historik.
Jakeš se sice aktivně účastnil politických prověrek, ale podle historika Sommera nepatřil ke konzervativním radikálům typu Vasila Biľaka. „Jakeš prošel v poklidu stalinistickou dobou, reformním komunismem i normalizací. Ze strany ho vyloučili až v roce 1990. Je to člověk bez politických vizí, který se uměl pohybovat ve stranických strukturách,“ hodnotí Jakešovu roli Vítězslav Sommer. Polistopadová KSČM se od něj sice distancovala, neboť chtěla ukázat, že se odstřihla od praktik bývalého stranického vedení, nicméně rok co rok se objevuje na jejích prvomájových oslavách. „Každá doba má své plusy, minusy. Ale to, co prožíváme dnes, to je všechno v minusu. Tenkrát to byla doba budování, dnes je to doba rozkladu a rozbíjení všeho,“ řekl v rozhovoru pro ČT letos v květnu.
Kůl v plotě, milá holka Zagorová aneb čemu se národ smál
- „Nevěřte tomu, že se neví, jak se dole myslí, jak se jedná, na co se nadává, s čím jsou lidi nespokojený. A teď ještě píšou ty chartisti, všichni tihle lidé. Ale rozesílají to nejen nám, ale na všechny strany, zejména do západního rozhlasu.“
- „Víceméně jsme za všechno jakoby odpovědní. Není chleba, co dělá vláda? Jak to že není chleba, co dělá strana? Jak to řídí, že není chleba? Ptá se někdo v kapitalismu na takovouhle otázku? Vůbec ne, vůbec ho nenapadne spojovat vládu s tím, že pekař neupekl chleba. Kritizujou pekaře.“
- „To není jednoduchý proces, ta přestavba. Není. To je proces, v kterým se ne každý dost dobře vyzná, a proces, do kterýho mohou vstoupit nepřátelé a vypadají přitom jako přátelé.“
- „Ti umělci, kteří to podepsali. Žádnej z nás nebere takový platy, prostě jako berou oni. Dostávám jednou ročně seznam těch umělců, kteří berou nad těch 100 tisíc korun. No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, ale ona už tři roky po sobě bere 600 tisíc každý rok, a další ne 600 tisíc, milion, dva miliony berou.“
- „A proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: 'Ne my si to přejem, to lid si to žádá, my s tím souhlasíme, s tím lidem. My plníme jeho vůli, a ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě.'“
