Časté zapomínání či ztrácení věcí, nepozornost a chaotičnost mohou být příznakem poruchy pozornosti s hyperaktivitou označovanou anglickou zkratkou ADHD. Diagnóza bývala dříve spojovaná hlavně s dětmi, studie ale prokázaly, že u 60 procent pacientů se přenese do dospělosti. V celkové populaci se ale s ADHD v dospělosti potýkají průměrně dva až pět lidí ze sta.
Hyperaktivní dospělí. ADHD se netýká jen dětí, chaos a nepozornost hrozí i ve vyšším věku
2 minuty
Události: ADHD se netýká jen dětí
„Mezi příznaky není nic nenormálního nebo nestandardního, co by každý člověk nezažil. Typické pro ADHD ale je, že příznaky přetrvávají 24 hodin denně a sedm dní v týdnu,“ řekl dětský psychiatr Pavel Theiner z Fakultní nemocnice Brno. „V případě, že si pacient uvědomí, že není schopen opustit dům, aniž by něco zapomněl, a přijít na schůzku včas, tak by se o to měl zajímat,“ doplnil ambulantní psychiatr Jan Čermák.
Proměna ve vnitřní neklid
U dětí jde podle různých studií o tři až sedm procent populace, u dospělých o dvě až pět procent. „Typická dětská hyperaktivita se mění u dospělých ve vnitřní neklid a nepohodu. Porucha pozornosti zůstává pořád trvalá,“ dodal Theiner.
Porucha podle odborníků vzniká ještě před narozením, ze 75 procent je podmíněná geneticky. Další část tvoří například alkohol a kouření v těhotenství, předčasné porody, nízká porodní váha nebo komplikace při porodu. Podle Theinera může ADHD v populaci přibývat, protože medicína je schopná zachránit novorozence s čím dál nižší porodní váhou.
Náchylnost k drogám i dopravním nehodám
Příznaky se začnou projevovat před 12 rokem života. U dětí jde o horší prospěch ve škole, nepozornost, roztěkanost či vyšší riziko úrazů. Vést může i k nižšímu vzdělání a horšímu pracovnímu uplatnění, než by odpovídalo inteligenci. Lidé s poruchou mají také vyšší riziko delikventního chování, užívání alkoholu a drog nebo třeba dopravních nehod.
Podle Čermákových slov jsou tito lidé chaotičtí, častá je také prokrastinace čili odkládání úkolů na později. Vyhýbají se situacím, kdy očekávají selhání. Někdy ale naopak rozdělají mnoho projektů najednou, ale nedokážou je dokončit.
Léčba je podle psychiatrů kombinací psychoterapie a léků, které působí ve srovnání s jinými duševními poruchami překvapivě dobře. Zatímco u dětí je plně hrazená z veřejného zdravotního pojištění, dospělí si ji v některých případech musí částečně hradit sami.
Podle Čermáka ADHD u dospělých často přeroste v jinou duševní nemoc, jako jsou deprese nebo úzkosti. „Dospělý si často neuvědomuje, že celý život poruchu má a že je léčitelná,“ uvedl. Nemocní mají často narušené sebevědomí a pocity selhání, protože nedokážou vyhovět nárokům, které na ně okolí klade.
- Obecně je ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder, tedy porucha pozornosti s hyperaktivitou) dědičný syndrom, daný narušeným fungováním v těch oblastech mozku, které souvisejí s plánováním, předvídáním, zaměřením a udržením pozornosti a sebeovládáním.
Okolí považuje lidi s ADHD za neschopné
Novinářka Ludmila Hamplová má s příznaky ADHD bohaté zkušenosti. Potýkala se s nimi už jako dítě, ani ona, ani její okolí to ale nevnímalo jako poruchu. „Na základní školu jsem začala chodit na začátku 90. let a v té době jsem byla jenom to nepozorné dítě,“ vypráví novinářka, která si prošla léčbou a díky tomu se její stav velmi zlepšil.
Tehdy se dozvídala ve škole, že by mohla výtečně prospívat a mít skvělé výsledky, ale nedává pozor, a tak to nepůjde. „Proč sis to po sobě nepřečetla, nezkontrolovala, nevěděla jsi, že tam máš chybu?“ byly typické otázky, které si ze svého dětství pamatuje.
8 minut
Novinářka Ludmila Hamplová: Lidé s ADHD vymyslí klidně vzducholoď, ale nebudou chodit včas
Ludmila Hamplová vzpomíná i na zapomínání věcí, byla třeba schopná několikrát přijít do hudební školy bez flétny. Relativně humorná historka podle ní ztrácí na zábavnosti, když se stane už po několikáté. „Měla jsem štěstí, že mé okolí mě za to netrestalo, ačkoli pro rodiče to musela být velká škola trpělivosti,“ tvrdí dnes novinářka.
K označení svých potíží diagnózou se dostala už jako novinářka, kdy hojně psala o psychiatrických tématech. Jednou se ocitla na konferenci o ADHD a zjistila, že přítomní mluvčí vyprávějí její životní příběh. Ještě výraznější impuls byl, když její dcera ze školy nosila pravidelně poznámky, že něco zapomněla, nebo se nepřipravila. „Nastal čas pochopit, proč se to děje, a zda se s tím dá něco dělat,“ shrnuje Ludmila Hamplová.
„Je důležité říct, že lidé s ADHD vůbec nejsou hloupí. Často jde o velmi schopné, šikovné, úžasné lidi, kteří vám dokáží vymyslet vzducholoď a vyřešit neřešitelné. Ale když po nich chcete, aby přišli někam včas a přinesli klíče, telefon, nebo zkontrolovali, jestli nevypnuli žehličku, nejsou toho schopni,“ popisuje aspekty poruchy. Klíčový dopad to má na sociální vztahy, protože lidé v okolí je začnou vnímat jako neschopné a přestanou s nimi počítat.
Léčba Ludmile Hamplové přinesla výraznou změnu, kdy po několika měsících začala zjišťovat, že dokáže dokončit běžný úkol, aniž by od něj několikrát odběhla, nebo začala náhle věnovat pozornost něčemu jinému. „Najednou pro mě bylo snazší se soustředit,“ popisuje změnu. Nakonec začala vnímat schopnost soustředit se na řadu věcí jako výhodu ve svém povolání novinářky. Zároveň jí léčba ADHD pomohla s úzkostmi, které dříve prožívala. Cítila totiž nízké sebevědomí z obavy, že nedokáže splnit běžné úkoly a dodržet termíny.
