Praha – Bohoslužbou v Chrámu svatého Víta dnes vyvrcholí státní smutek k uctění památky prezidenta Václava Havla. Poslední „véčko“, poslední zacinkání klíčů, poslední potlesk jako ozvěna událostí roku 1989. A také jako poslední sbohem pro Václava Havla. Jako s jedním z nejvýraznějších symbolů revoluce se celý týden lidé loučili s disidentem, dramatikem a v neposlední řadě také politikem. Do politiky jako takové spadl rovnýma nohama, odchod z ní byl daleko náročnější. Všichni od něj čekali výraznou politickou aktivitu, přestože on sám plánoval věnovat se spíš umělecké tvorbě, a tak i po odchodu z Hradu byl dál jednou z nejvýraznějších postav politické scény. Václav Havel je už pátým z řady významných osobností disidentského hnutí, které tento rok odešly.
Posledního rozloučení se zúčastní řada zahraničních hostů, zejména osobních Havlových přátel. Podle ministerstva zahraničí přicestuje téměř padesát delegací. Účast už potvrdily na tři stovky pozvaných hostů. Celkem tedy dorazí 15 úřadujících a 11 bývalých hlav států, dva premiéři a tři korunní princové, předsedové Evropské komise a Evropského parlamentu, zástupce generálního tajemníka NATO nebo zvláštní vyslanec dalajlamy.
Co řekli o Václavu Havlovi někteří ze smutečních hostů:
Nicolas Sarkozy, francouzský prezident:
Smrtí Václava Havla přišla Česká republika o jednoho ze svých velkých vlastenců, Francie přišla o přítele a Evropa o jednoho ze svých moudrých mužů.
David Cameron, britský ministerský předseda:
Havel vyvedl český lid z tyranie a pomohl přinést svobodu a demokracii celému našemu kontinentu.
Christian Wulff, německý prezident:
My Němci se skláníme před Václavem Havlem, který se vždy zasazoval o dobré sousedství v německo-českých vztazích.
Heinz Fischer, rakouský prezident:
Každý rozhovor s Václavem Havlem mi byl potěšením.
Bill Clinton, bývalý americký prezident:
Havel byl velká osobnost. Měli jsme spolu přátelský vztah a zůstali jsme si blízcí.
Lech Walesa, bývalý polský prezident a nositel Nobelovy ceny míru:
Český exprezident Václav Havel by si zasloužil Nobelovu cenu míru.
José Manuel Barroso, předseda Evropské komise:
Byl zdrojem ohromné inspirace všem těm, kteří po celém světě bojují za svobodu a demokracii.
Hillary Clintonová, americká ministryně zahraničí:
Jeho smrt je ztráta pro Českou republiku a pro bojovníky za lidská práva na celém světě. Byl pro mě inspirací a jsem hrdá na to, že jsem ho mohla nazývat svým přítelem.
Ivan Gašparovič, slovenský prezident:
V naší paměti navždy zůstane jako charismatická a lidská osobnost s nezaměnitelným stylem vedení politiky.
Madeleine Albrightová, bývalá americká ministryně zahraničí:
Jeho hlas byl v nepokojné moderní Evropě nejzásadovějším a nejpřesvědčivějším - neustále pátral po tom nejlepším v sobě a ve všech z nás.
Iveta Radičová, slovenská premiérka:
Otevření základních bran po roce 1989 do světa udělal právě on.
Jerzy Buzek, předseda Evropského parlamentu:
Václav Havel byl a zůstane hrdinou.
Carl Bildt, švédský ministr zahraničí:
Byl jedním z největších Evropanů naší doby.
Pál Schmitt, maďarský prezident:
Ztratili jsme politika, spisovatele a přítele, který se vždy s velkou pozorností obracel k Maďarsku.
Tarja Halonenová, finská prezidentka:
Byl to statečný a vlivný myslitel.
Traian Basescu, rumunský prezident:
Stal se symbolem rozumu, který dokáže zvítězit nad terorem, a odvahy, která dokáže zvítězit nad strachem.
Michail Saakašvili, gruzínský prezident:
Havlův odchod je velká ztráta pro celý svět a pro každého z nás.
Ivo Josipović, chorvatský prezident:
Ozvěny Havlova poselství lásky ke svobodě se v tehdejší komunistické Evropě šířily jako tsunami.
Danilo Türk, slovinský prezident:
Jeho podíl na zbavení se totality v Evropě byl historický.
Dalia Grybauskaitéová, litevská prezidentka:
Inspiroval všechny, kdo v totalitním systému neměli možnost volby.
Sali Beriša, předseda albánské vlády:
Smrtí Václava Havla ztratila Česká republika a celá Evropa velkého vůdce a spisovatele svobody.
Mezi smutečními hosty bude mimo jiné také ruský zmocněnec pro lidská práva Vladimir Lukin, prezidenti Černé Hory, Kosova, Lotyšska a Makedonie, lucemburský velkovévoda nebo ministři zahraničních věcí Belgie, Bulharska, Dánska, Portugalska a Ukrajiny.
Lidé budou moci smuteční obřad sledovat na velkoplošných obrazovkách na II. nádvoří Hradu a na Hradčanském náměstí. Hrad bude přístupný od Prašného mostu a z Hradčanského náměstí.
Odpoledne se s Havlem přijdou rozloučit lidé z rodiny a jeho nejbližšího okruhu na soukromý smuteční akt ve strašnickém krematoriu. Na soukromé rozloučení přijde zřejmě několik stovek lidí.
Večer se v pražském paláci Lucerna uskuteční multižánrové setkání nazvané Pocta Václavu Havlovi. Ve Velkém sále zahrají kapely, dále vystoupí divadelníci, uskuteční se i happeningy či výstavy.
Svatovítská katedrála jako místo posledního rozloučení
Poslední rozloučení, které se dnes koná v Chrámu svatého Víta na Pražském hradě, je vzácnou událostí. V polistopadové historii se této pocty dostalo například pražskému arcibiskupovi a kardinálovi Františku Tomáškovi, který zemřel v srpnu 1992 ve věku 93 let. Pro širokou veřejnost se Tomášek stal známým v období otevřeného konfliktu katolických věřících s komunistickou mocí, kdy vystupoval na obranu utiskovaných kněží a věřících a požadoval náboženskou svobodu a zásadní změnu politiky státu v církevních věcech. Ve svatovítské katedrále se lidé loučili i s Josefem Luxem, jedním z nejvýznamnějších politiků 90. let, který podlehl leukémii v listopadu 1999 v americkém Seattlu. Naposledy katedrála sloužila jako místo pro poslední sbohem v případě Eduarda Janoty, ekonoma, který po mnoho let sestavoval státní rozpočty.
Svatovítská katedrála sloužila během své existence nejen náboženským obřadům, ale stala se i významným politickým centrem českého státu. Byla místem korunovace českých králů, v její kryptě jsou uloženy ostatky významných českých panovníků, šlechticů a církevních hodnostářů. Jako první český panovník byl v chrámu korunován Karel IV., který je zde také pohřben. Nejcennější částí katedrály je kaple sv. Václava na místě původní rotundy.
Václav Havel
„Já sám si myslím, že veřejnou osobou budu až do své smrti, z toho se nevylžu. A dokonce bych jí byl, i kdybych býval nebyl 13 let prezidentem. A nemám ani potřebu se z veřejného prostoru vytratit. Jsem zde, budu zde a budu dělat to, co mě baví, dá-li mi Pánbůh zdraví.“
Rok 2011 je rokem velkých odchodů, odešli Havlovi přátelé
Vedle prvního českého prezidenta letos zemřeli další jeho přátelé, kolegové z disentu a spolupracovníci z dob sametové revoluce. „Lidé budou mluvit o tom, že končí jedna epocha, v zásadě spíš končí jedna generace, epocha končit nemusí, pokud český národ neupadne znovu do malomyslnosti, to by byla zpronevěra,“ komentoval letošní rok Alexandr Vondra.
Léta trpěli diskriminací komunistického režimu, přesto pro ně kompromis nebyl možný. Ostatně stejný přístup si udrželi i po roce 1989. Bez ohledu na to, zda jim bylo vyčítáno, že jdou proti větru, módním názorům nebo momentálně většinovým postojům. A právě díky těmto dlouholetým přátelům dokázal Václav Havel udržovat neformální styl i v politice. Nekompromisně se stavěl proti jakýmkoli náznakům diskriminace i porušování lidských práv, vždy odsuzoval korupci a neměl rád intriky.
V lednu zemřel první porevoluční ministr zahraničí Jiří Dienstbier, na konci února spisovatel Arnošt Lustig, nedávno i spisovatel a bývalý velvyslanec Jiří Gruša a básník Ivan Martin Jirous.
Disidentský přístup si tito lidé zachovali i v demokratickém prostředí. Dienstbier jako ministr zahraničí prosazoval orientaci země na Západ, později kritizoval NATO za zásah v Kosovu. Gruša se jako diplomat zasloužil o usmiřování s Němci. Jirous dál tvořil a kvůli svému životnímu stylu měl i po listopadu problémy se zákonem.
Už v loňském roce zemřel také Havlův spolupracovník Ivan Medek. Z disidentské komunity kolem bývalého prezidenta už zbyl jen málokdo. Podepsala se na nich léta komunistické perzekuce, ale i bouřlivá životospráva. „Když žijete v neustálém tlaku, tak potřebujete nějaký způsob uvolnění. Člověk musí mít nějaký vnitřní život, aby se z toho nezbláznil,“ dodala novinářka Petruška Šustrová. Mezi živými už nejsou ani Egon Bondy či Ivan Dejmal, Věnek Šilhán či Milan Hlavsa.
