Praha - Jan Jelínek je českým evangelickým knězem, který za druhé světové války spolu se svou ženou Annou s nasazením vlastního života zachránil mnoho pronásledovaných, aniž by rozlišoval národnosti nebo přesvědčení. Od roku 1937 žil v ukrajinském Kupičově, tehdejším Polsku, kde pomáhal pronásledovaným Židům, Ukrajincům nebo Polákům stíhaným banderovci. Pomohl více než čtyřiceti lidem a zachránil nejméně deset životů. Příběh manželů Jelínkových odhalili Reportéři ČT. Dnes oba v Praze přijal náčelník Generálního štábu Armády ČR Vlastimil Picek a udělil jim pamětní plaketu.
Po studiích na teologické fakultě pracoval dva roky jako ředitel textilní továrny. Před válkou pak odjel jako mladý kazatel do Kupičova, jedné z velkých českých obcí na ukrajinské Volyni. „Byl jsem tak trošičku vedoucím celé obce. Tam jsem smířil evangelíky s katolíky - oni se žrali, ale já jsem přijímal každého,“ vzpomíná Jelínek. Za války se pak jeho fara stala útočištěm mnoha pronásledovaných. „Je zajímavé, že koncem války pan Jelínek ukrýval jak banderovce, tak Poláky,“ připomíná reportér ČT David Vondráček.
Jelínek se ale nebál ohrozit vlastní život a spolu s manželkou vytrval až do konce války v službě bližnímu. Jednou byl varován, že je ve velkém ohrožení a rozhodl se utéct z Volyně. Jenže na nádraží se obrátil a vrátil zpátky do Kupičova. „Manželka mi říkala, že to byla asi vůle Boží, abychom tam zůstali,“ říká k tomu Jelínek.
„Dovedl jsem si získat i nepřátele“
„Pro mne je Bůh všecko, pak moje vlast a čest. Já se můžu před Pánem Bohem postavit, že jsem od žádného nic nechtěl a kde jsem mohl pomoci, pomohl. A dovedl jsem si získat i nepřátele, když přišli ke mně, odcházeli už jako přátelé,“ uvedl Jelínek. Se svou ženou později roku 1944 dobrovolně vstoupili do Československé armády jako zdravotníci a vrátili se do Čech. „Bylo to nebezpečné, ale nebáli jsme se. Věřili jsme, že jsme pod ochranou Boha,“ vzpomíná manželka Anna Jelínková. Jan Jelínek je držitelem několika válečných vyznamenání.
Po válce se ale uznání za své hrdinství nedočkal. Přesto v něm pokračoval dál. Pomocí falešných rodných listů umožnil se svou ženou zůstat ruským emigrantům, kterým by jinak hrozily sovětské gulagy. Jako kněz pak upadl v nemilost komunistického režimu a roku 1958 byl odsouzen na dva roky do vězení za pobuřování. Po návratu na svobodu nemohl působit jako duchovní a vykonával pouze dělnické profese a k pastorační práci se vrátil až po sametové revoluci. V současnosti žije v malé vesničce Oráčov.
Jan Jelínek je autorem knihy vzpomínek a zamyšlení, která se jmenuje Pouštěj chléb svůj po vodě podle citátu z biblické knihy Kazatel: „Pouštěj chléb svůj po vodě, nebo po mnohých dnech najdeš jej.“
