Brno - Byty v Rezidenci Erasmus, které měly sloužit profesorům a studentům, skončily v komerční nabídce na realitním trhu. Společnost Aikona patřící developerskému gigantu Trikaya tak porušila původní dohodu s brněnským VUT. Nedodržela podmínky územního plánu, podle kterého byla lokalita určena výhradně k akademickým účelům. Problém je v tom, že pro město, městskou část i kraj je věc formálně uzavřena. VUT tvrdí, že dostalo deset bytů a situaci monitoruje. Čeká na podnět „kohokoliv“, kdo ho upozorní, že se byty neužívají, jak mají. A jediný, koho celá věc stále trápí, jsou obyvatelé přilehlých ulic. Cítí se podvedeni, a proto poprosili o pomoc zástupkyni ombudsmana Jitku Seitlovou.
Zástupci kraje, magistrátu i úřadu městské části Brno-Královo Pole, které Seitlová oslovila, nebyli schopni relevantně vysvětlit svůj postup při povolování stavby Rezidence Erasmus. Na konkrétní dotazy zástupkyně ombudsmana, jež se týkají průběhu územního a stavebního řízení nebo zlomu, kdy se z objektu sloužícího k dočasnému ubytování nakonec stal klasický bytový dům, nikdo přímou odpověď nedal. Nikdo z dotázaných tak nebyl schopen pojmenovat toho, kdo je za vzniklý problém odpovědný.
„Rezidence Erasmus totiž stojí na pozemcích určených dle územního plánu pro veřejnou vybavenost školství. Smyslem tohoto zařazení je, aby byly pozemky rezervovány pro rozvoj stávající zástavby sloužící univerzitnímu a jinému vzdělání,“ uvedla Seitlová. A to se také očekávalo od stavby Rezidence Erasmus. Jenže už ve stavebním povolení, které má ČT k dispozici, najdeme formulaci o budování „bytových jednotek“. Dům se tedy od samého začátku stavěl fakticky jako bytový dům k trvalému užívání. Omezení „pro akademické účely“ zůstalo jen na papíře smlouvy s mezi investorem a VUT.
Odpovědi všech tří odpovědných institucí, které Seitlová oslovila, se podle ní dají shrnout do jedné věty: my jsme postupovali správně, u nás se chyba nestala, zeptejte se ostatních. Odkazují na sebe navzájem. Odpověď na otázku „jaká stavba byla podle nich povolena – zda k dlouhodobému bydlení, nebo krátkodobému ubytování,“ se nedozvěděla.
Dnes se ale zdá, že chybu udělali všichni. Město totiž schválilo podle dokumentace, již má ČT k dispozici, územní plán s „apartmány“. Ty však podle krajského úřadu jako pojem stavební zákon nezná. I proto se pak při povolování na stavebním úřadě v Brně-Králově Poli mohly stát z apartmánů „byty“. „Nesprávně bylo od samého začátku to, že už územní rozhodnutí bylo vedeno na bytový dům, který je určen k ubytování. Jenže právní řád zná pouze buď bydlení, nebo ubytování, což jsou dva různé pojmy,“ vysvětlila Seitlová.
Smlouva, kterou VUT s investorem uzavřelo, sice hovoří o finančních sankcích – pokud nebude Erasmus využíván k bydlení akademických pracovníků a studentů, přesto jejich zaplacení po něm dosud nevymáhá. Opakuje přitom stále to samé: VUT přece nemůže kontrolovat, kdo v Rezidenci Erasmus skutečně bydlí. „Můžeme samozřejmě učinit formální podnět a zeptat se firmy, s níž má VUT smlouvu, kdo fakticky byty užívá. V případě, že se neužívají tak, jak měly, můžeme učinit právní kroky,“ uvedl právník Vysokého učení technického Tomáš Soukup. To stejné ale říkal před půl rokem.
V neposlední řadě udělali zřejmě chybu i obyvatelé přilehlých ulic Klatovská a Hrnčířská, kteří založili občanské sdružení. Dnes se cítí být podvedeni. Jenže podle krajského úřadu se proti rozhodnutí územního a stavebního řízení měli ozvat mnohem dřív, než to nakonec udělali. „Stavební úřad dohledal, že v roce 2009 probíhala na webu PANDORA.cz komunikace mezi majiteli bytů na ulici Klatovská a Hrnčířská v Brně-Králově Poli, ze které je jednoznačně patrno, že o územním řízení a vydaném územním rozhodnutí věděli a domlouvali se na taktice, v jaké fázi projednávání stavby proti ní vystoupí. Je velká škoda, že tito majitelé bytů, pokud měli proti stavbě námitky, nepožádali neprodleně OÚSŘ MMB o přezkoumání územního rozhodnutí o umístění stavby, neboť v té fázi by byla věc snáze řešitelná,“ uvedla v odpovědi zástupce ombudsmana ředitelka krajského úřadu Věra Vojáčková. Jediné, co obyvatelům přilehlých ulic zbývá, je obrátit se na soud. Jenže i kdyby dopadl v jejich prospěch, stavbu už zřejmě nikdo odstraňovat nebude.
I zástupkyně ombudsmana k případu přistupuje tak, že jeho závěry lze užít jen jako zdvižený prst a poučení pro státní správu do budoucna. „Odpovědi, které jsem dosud od některých úřadů dostala, nejsou dostačující. Především pak mě zajímá podmínka, že bude zařízení určeno pro školské pracovníky a studenty. V současné době totiž stojí vymahatelnost tohoto faktu na vodě,“ dodala Seitlová.
