Už prvního října zazní první „Akce!“ z úst režiséra Jiřího Stracha. Přípravy na první klapku komedie Osmy jsou proto v plném proudu. Vzhledem k tomu, že má většina diváků 80. léta v živé paměti, je důležitý každý detail.
„Oblečení získáváme z brněnských i z pražských zásob a taky co nám kdo strčí – říkáme tomu podárky,“ popisuje na jedné z posledních kostýmových zkoušek kostymérka Ivana Hanušová. I když jsou dnes obchody plné osmdesátkového zboží, které opět přišlo do módy, pro potřeby dobového filmu jsou kousky z dnešní konfekce nepoužitelné. „Je to jiný materiál, k tomu se už nikdo nevrátí. Takže třeba obleky můžou mít stejný střih, ale jsou dnes mnohem příjemnější, často strečové, takže vypadají úplně jinak,“ vysvětluje Hanušová při vybírání outfitu pro dalšího člena komparsu.
Do šedě let osmdesátých se kromě herců musí převléct taky Brno. „Žárovky veřejného osvětlení vyměníme za žluté, měníme taky třeba semafor na křižovatce, dopravní značení, překrýváme výlohy – roletami či dobovým lešením, odmontováváme billboardy a tak dále,“ prozrazuje produkční Alexandra Burianová. Většina rekvizit se doveze do Brna z Prahy, kde už si své zahrály v seriálu Vyprávěj. Dobové etikety a třeba krabičky od cigaret vytvořili v grafickém oddělení v Praze, kde mají k dispozici bohatý archiv. „Je třeba problém sehnat fakt prvního Walkmana nebo dobové auto s řízením vpravo. To se nám nakonec sice povedlo, ale následně se od toho upustilo, protože většina z nich je menších a třídveřových a režie má představu o větším autě,“ líčí drobné problémy při naplňování požadavků scénáře vedoucí scénické výpravy Veronika Humenčáková.
I když se příběh o neplánovaném podpisu Charty 77 odehrál docela nedávno, připravit vše tak, aby to vypadalo důvěryhodně není žádná legrace – někdy dokonce možná naopak. „Nemyslím si, že jsou 80. léta z hlediska rekvizit nějak rozdílné od jiné doby nebo třeba pohádky. Jen si musíme uvědomit, že je to už “dobovka„, a když točíme na ulici, tak ji musíme upravit stejně, jako kdybychom točili 30. léta. Navíc 80. léta si pamatuje plno lidí, takže kritika, kdyby nám něco uteklo, může být mnohem větší,“ upozorňuje Humenčáková. Co se kostýmů týče, je tady podle kostymérek oproti jiným obdobím jedna velká výhoda: „Člověk se normálně sám obleče, jen mu dáte ramínko, jsou to v podstatě civilní šaty. U nějaké secese je to mnohem náročnější, musíte s herci mnohem více spolupracovat, pomáhat jim, vysvětlovat, vázat, takže není dobovka jako dobovka,“ pochvaluje si práci na filmu z nedávné minulosti Hanušová.
