Praha – Byl znám jako výborný psycholog a prezentoval se často neortodoxními metodami. Rudolf Vytlačil z fotbalu nikdy nedělal velkou vědu, řídil se převážně intuicí a s touto filozofií dovedl československou reprezentaci ke stříbru na mistrovství světa v Chile i bronzu na mistrovství Evropy. Legendární kouč a někdejší útočník pražské Slavie se narodil v rakouském Schwechatu 9. února 1912.
Vytlačil svou fotbalovou kariéru začal v lokálním týmu Phönix Schwechat a následně prošel trojicí tehdy předních rakouských celků - SK Slovan Wien, SK Rapid Wien a Favoritner Sportklub. V roce 1935 přestoupil do Slavie a přijal československé občanství. Na postu levého křídla pražského klubu slavil celkem šest titulů (1935, 1937, 1940-3) a také vítězství ve Středoevropském poháru v roce 1938. Ještě v roce 1943 však musel po operaci obou menisků s fotbalem předčasně skončit.
S trénováním začal nedlouho po válce v Meteoru České Budějovice a během následujících deseti let vystřídal řadu klubů, vedle Teplic, Olomouce, Baníku Ostrava a Gottwaldova trénoval i polskou Radom. V roce 1957 se stal ústředním trenérem reprezentace a o rok později poprvé usedl na lavičku národního mužstva. Vytlačil stál na počátku 60. let za nečekanými úspěchy československé reprezentace, která v roce 1960 vybojovala bronz na Poháru národů, předchůdci mistrovství Evropy, a o dva roky později na světovém šampionátu v Chile došla až do finále, kde tým bez velkých hvězd zastavila až právě ve finále Brazílie.
Vytlačilovi se tehdy podařilo vytvořit z výrazných individualit typu Josefa Masopusta, Andreje Kvašňáka nebo Ladislava Nováka soudržný celek, navíc dokázal hráčům dodat sebedůvěru a navodit příznivou atmosféru. „Fotbal nemůže být zas taková věda, když jej na hřišti provádějí obyčejní lidé, a ne nějaké na dálku řízené figury,“ vysvětloval Vytlačil svou filozofii. „Stačí jen hráče pořádně vyhecovat, poznat, co hraje soupeř, kde je zranitelný a podle toho pak vymyslet nějaký plán a nejvhodnější sestavu,“ dodával svérázný kouč.
Po úspěchu v Chile přešel Vytlačil k olympijskému týmu, s nímž získal stříbro na OH 1964 v Tokiu. V polovině 60. let vyrazil do Bulharska, kde s Levski Sofia vybojoval titul a s národním týmem postoupil na mistrovství světa 1966. Poté dovedl k vítězství v lize i Rapid Vídeň a znovu Levski. Na sklonku života působil jako odborný poradce v několika tuzemských klubech včetně Slavie i jako trenér Českého fotbalového svazu. Zemřel 1. června 1977 ve věku pouhých 65 let.
