Vídeň - Kurt Waldheim byl na počátku kariéry obratným diplomatem a dotáhl to až na ministra zahraničí Rakouska nebo šéfa OSN. V roce 1986 se stal prezidentem, ale jeho nástup do úřadu poznamenala aféra vyvolaná odhalením, že za druhé světové války působil v řadách německé armády na Balkáně. Ačkoli mu nikdy nebyl prokázán podíl na válečných zločinech, skandál oslabil postavení Rakouska i jeho prezidenta na mezinárodní scéně. Po vypršení jednoho volebního období tak Waldheim odešel do ústraní. Waldheim v dopise napsaném těsně před smrtí požádal všechny své kritiky o „usmíření“, i když si je údajně vědom, že tak činí značně opožděně. Ve Vídni ve věku 88 let 14. června 2007 zemřel.
Kurt Waldheim - rakouský politik s tajemnou minulostí
Během jeho předvolební kampaně na druhé prezidentské období zveřejnil rakouský týdeník Profil kopii Waldheimovy vojenské legitimace z války, svědčící o jeho působení v řadách wehrmachtu na Balkáně. Vzápětí se rozpoutala vášnivá veřejná diskuse.
Podezření vzbudilo, že Waldheim své válečné angažmá doposud nezmiňoval. Objevily se i spekulace, že byl členem militantní organizace SA a podílel se na deportacích židovského obyvatelstva a fyzické likvidaci jugoslávských partyzánů.
Waldheim: Plnil jsem jen rozkazy
Obviněný na všechna nařčení reagoval tím, že se válečných zločinů aktivně neúčastnil a pouze plnil rozkazy. „Jako příslušník wehrmachtu jsem dělal jen to nejnutnější, abych nějak přežil tehdejší den, tehdejší systém a tehdejší válku. Byl jsem v opozici, ale samozřejmě jsem nebyl žádným bojovníkem odporu,“ uvedl později ve své autobiografii. Na jeho argumenty slyšeli příslušníci starší generace, méně takové ospravedlnění přijímali mladší Rakušané, kteří se začali hlasitě dotazovat, proč se jejich otcové či dědové zločinnému režimu nevzepřeli.
Předvolební kampaň se vyhrotila, na Rakousko se zaměřila pozornost světových médií a proti Waldheimovi začaly protestovat mezinárodní židovské organizace. Rakouští lidovci kontrovali prohlášením, že si ze zahraničí nenechají diktovat, koho zvolit hlavou státu. Ještě dále zašel generální tajemník ÖVP Michael Graff, který prohlásil, že pokud nikdo nedokáže, že Waldheim vlastnoručně uškrtil několik Židů, nevidí v jeho kandidatuře žádný problém. Podobně to zřejmě cítila většina rakouské veřejnosti, která Waldheima 8. června 1986 zvolila prezidentem.
Rakousko se za něj postavilo, svět jeho osobu odmítal
Izrael v reakci odvolal z Rakouska velvyslance a USA hned v následujícím roce zařadily Waldheima na seznam nežádoucích osob. Také ostatní západní země dávaly na srozuměnou, že jej považují za personu non grata. Prezident a s ním částečně i jeho země se ocitli v mezinárodní izolaci, ne nepodobné té, která vznikla po vstupu Svobodné strany (FPÖ) pravicového populisty Jörga Haidera do vlády v roce 1999. Waldheim zůstal prezidentem pouze jedno volební období a poté odešel na odpočinek. Jako bývalý generální tajemník OSN nebyl v roce 1995 pozván na oslavy 50. výročí OSN.
Kolem Waldheimovy válečné minulosti zůstalo dodnes mnoho otazníků, i když jej speciální mezinárodní komise historiků v roce 1988 řady obvinění zbavila. V dubnu 2001 zveřejnila americká Ústřední zpravodajská služba (CIA) archivní dokumenty, které podle rakouské strany Waldheima očistily. Jiného názoru ale byl například Světový židovský kongres (WJC). Ve Waldheimově případu se také vyskytla tvrzení, že CIA „kryla“ jeho minulost při jeho kandidatuře na šéfa OSN v roce 1971 proto, že byl již dlouho předtím jejím agentem. Některé sdělovací prostředky v USA pak přišly i s domněnkou, že Waldheima se do svých služeb snažila získat sovětská rozvědka.