Před pár dny skončila klimatologická, respektive meteorologická zima. Ta letošní byla nadprůměrně teplá, poměrně chudá na sníh a méně než obvykle bylo i slunečních paprsků.
Zima skončila. V Česku se obešla bez sněhu, slunce a zimy
Ze tří zimních měsíců dosáhl největší kladné teplotní odchylky vůči dlouhodobému průměru (roky 1991 až 2020) leden – tento interval přitom zahrnuje ty nejteplejší roky v historii měření. Průměrná teplota v lednu dosahovala dvou stupňů Celsia, což znamená, že byla oproti průměru o 3,4 stupně vyšší, a vedla k umístění letošního ledna na třetí až čtvrté místo dokonce od roku 1961.
V prosinci jsme zažili velmi studenou druhou a velmi teplou třetí dekádu
Pokud nahlédneme do naší nejdelší řady měření, tedy do pražského Klementina, obsadil leden 2023 šesté místo. Vešel se tak mezi 2,5 procenta nejteplejších lednů. Ten vůbec nejteplejší od roku 1961 v Česku a současně i v Klementinu nastal v roce 2007, což byl měsíc, kdy střední Evropu zasáhl orkán Kyrill.
Pro zajímavost nejchladnější leden Česko zažilo v roce 1963 s průměrnou měsíční teplotou minus 8,9 stupně Celsia, tedy téměř o jedenáct stupňů nižší než letos. V Klementinu byl nejchladnější leden zaznamenán v roce 1799 s průměrnou teplotou minus 9,3 stupně (letošní měl v Klementinu teplotu 4,9 stupně Celsia).
V první únorové dekádě byla na horách často dosažena nejvyšší sněhová pokrývka za tuto zimu
Kontrastní prosinec, horký Nový rok
Za velmi teplý leden mohla především jeho první polovina, kdy nejen Česko, ale rozsáhlou oblast Evropy zasáhl masivní příliv mimořádně teplého vzduchu od jihozápadu. V něm padaly měsíční lednové rekordy v mnoha zemích. A padl i ten český. Hned 1. ledna teplota v Javorníku na Jesenicku dosáhla 19,6 stupně Celsia – a to po druhé hodině ráno díky fénovému proudění v závětří Jeseníků, v Českých Budějovicích pak naměřili 19,4 stupně.
Nadprůměrně teplé počasí panovalo celou první lednovou dekádu, návrat k normálu nastal až na přelomu druhé a třetí dekády. Přesto teplota během celého ledna neklesla pod minus dvacet stupňů.
- Meteorologové rozdělují měsíce na dekády, tedy období deseti dní, protože tak mohou lépe sledovat změny počasí v průběhu měsíce. Odborníkům jasné dělení, které je i srozumitelné pro širší veřejnost, umožňuje porovnávat data mezi jednotlivými měsíci a roky. To je užitečné pro sledování klimatických trendů.
Na nejnižší teplotu celé zimy jsme si museli počkat do první únorové dekády – na šumavské stanici Kvilda-Perla 6. února naměřili minus 29,9 stupně Celsia. Na Šumavě šlo o nejsilnější mráz za dva roky. V prosinci pak nejnižší teplotu zaznamenala mediálně ne tak známá stanice Stögrova Huť, Jedlový potok (minus 28,4) v katastru města Volary.
V polovině prosince ležel sníh prakticky na celém území Česka
Prosinec byl ostatně měsícem značných kontrastů – druhá dekáda byla velmi studená, přinesla často i celodenní mrazy, tedy takzvané ledové dny, se dvěma vrcholy studeného počasí, a to 13. a 18. prosince.
Se začátkem třetí dekády se ale situace dramaticky změnila a do Česka začal proudit teplý vzduch od jihozápadu. Jeho příliv zesílil na Vánoce a vyvrcholil pak na silvestra, respektive Nový rok.
Zima bez sněhu
Z hlediska srážek šlo o zimu průměrnou, nicméně s velkými rozdíly napříč Českem – v prosinci i v lednu jich spadlo výrazně méně na západě území, zatímco východ v obou měsících zaznamenal nadprůměrné množství srážek. V únoru už byly srážkové úhrny napříč Českem vyrovnanější. Sněhu letos bylo celkově málo.
Sněhová pokrývka se začala výrazněji tvořit v první polovině prosince, díky nižším teplotám postupně i v nížinách. V polovině měsíce ležel sníh prakticky na celém území, dokonce i v centru Prahy. Dlouho ale nevydržel.
Zajímavý byl opakovaný výskyt mrznoucích srážek na přelomu druhé a třetí dekády, zejména 21. prosince ledovka ochromila velkou část Česka. V následujících dnech pršelo často i v horských polohách, extrémně teplý začátek ledna přežila jen tenká vrstva sněhu na hřebenech severních hor.
Zato na Šumavě, která byla první na ráně teplého vzduchu od jihozápadu, sníh roztál i na nejvýše položených stanicích – což se v období kolem Tří králů v historii prakticky ještě nestalo.
Novoroční ráno přineslo teploty, za které by se nemusel stydět ani duben, v závětří Jeseníků bylo spíš jako v červnu
Sníh se začal vracet ve druhé lednové dekádě. Osmnáctého ledna napadlo hodně sněhu i v nižších polohách na pomezí Středočeského a Libereckého kraje (téměř dvacet centimetrů). Významnější sněžení dorazilo hlavně do hor v první dekádě února, kdy nás zasáhlo chladné a vlhké proudění od severozápadu až severu.
Během druhé únorové dekády ale teploty opět začaly stoupat a sníh dostal zabrat. Až v samotném závěru zimy, během posledního únorového víkendu, přišlo opět ochlazení, a tedy i návrat sněhových vloček, a to nejen na hory, ale dokonce i do nížin. Tam však sněhu moc nenapadlo.
Únor jako celek skončil taky s kladnou odchylkou, i když ne tak výraznou jako v lednu – podle předběžných údajů činila 2,2 stupně Celsia. A konec února přinesl i několik bouřek, nejzajímavější přišly v pátek 24., kdy se na jižní Moravě objevila dokonce supercela, což je na únor mimořádně výjimečná událost.
Nebe bez slunce
Letošní zima přinesla poměrně málo slunečního svitu, všechny tři měsíce skončily s podprůměrným množstvím slunečních paprsků. Nejvýrazněji se to projevilo v lednu, kdy slunce nasvítilo pouze tři čtvrtiny dlouhodobé normy.
Zima 2022/2023 se tak zapsala po bok dalších nadprůměrně teplých zim, které zažíváme už delší dobu. Poslední zima, která nebyla nadprůměrně teplá, nastala před dvanácti lety, tedy v letech 2010/2011.
V souvislosti se změnou klimatu způsobenou z rozhodující míry lidskou činností lze čekat, že i v dalších letech budou převažovat zimy teplejší, než odpovídá průměru za třicetiletí 1991 až 2020, a sněhová pokrývka v nižších polohách se bude vyskytovat stále vzácněji.
