Čínsky ministr zahraničí Wang I vyrazil na desetidenní tour po deseti ostrovních zemích v Tichém oceánu, s nimiž chce Peking uzavřít rozsáhlé bezpečnostní a hospodářské smlouvy, a posílit tak svůj ekonomický vliv. Oblast má i zásadní strategický význam. Cestu začal na Šalamounových ostrovech a skončit by měl na Fidži.
Čínský ministr vyrazil na diplomatickou tour do Pacifiku. Snaží se posílit vliv a získat strategické pozice
Události: Čína hledá spojence v Pacifiku (zdroj: ČT24)
Čína chtěla původně prosadit velkou multilaterální bezpečnostní a hospodářkou iniciativu, která by pokrývala například kybernetiku, výcvik policistů a navazování kulturních vazeb. Desítka tichomořských států, přestože se shodla na společném postupu, ale nakonec konsensus nenalezla.
Přispěl k tomu například i prezident Mikronésie David Panuelo, který před Wangovou návštěvou varoval lídry všech ostrovních zemí v Pacifiku, že podpis by je mohl zavléct do konfliktu mezi USA a Čínou.
Ostrovní země si podle zpravodajky ČT v Asii Barbory Šámalové navíc uvědomují, že dohoda by znamenala zásadní odklon od tradičních spojenců, kterými jsou právě Spojené státy a Austrálie. Tyto mocnosti však tichomořské státy dlouhou dobu zanedbávaly, protože si byly jisté jejich loajalitou.
Studio ČT24: Čínský ministr zahraničí navštívil ostrovní státy v Tichomoří (zdroj: ČT24)
USA na řadě ostrovů například uzavřely svoje diplomatické úřady a omezily návštěvy vysoce postavených činitelů. Ochabujícího zájmu tak chtěla Čína využít.
Pekingu se ale nakonec podařilo prosadit řadu menších dohod na bilaterální úrovni, které mohou být základem pro další spolupráci. Detaily jednání však nejsou známé. Čína totiž bránila přístupu místních novinářů, což v mnoha státech vzbudilo rozruch.
Na povrch se ale přesto dostalo, že například Mikronésie a Fidži nesouhlasí s bezpečnostní dohodou kvůli tomu, že by mimo jiné Pekingu poskytly kontrolu nad jejich lovišti ryb. Pro státy, které často patří mezi nejchudší na světě, jsou však čínské zdroje přesto lákavé.
Ekonomika a geopolitika
Diplomatické úsilí asijské velmoci má dva rozměry. Pomáhá získat kontrolu nad ekonomikami těchto zemí a zároveň může zpřístupnit strategické pozice v Tichomoří. „Za druhé světové války byla kontrola nad nimi zásadní, pro přesuny vojsk a pro jejich zásobování,“ připomíná Šámalová. V případě dalšího vojenského konfliktu by měly ostrovy opět zásadní význam.
Šámalová přitom popisuje Pacifik jako „sud střelného prachu“. Ozbrojený konflikt může například rozpoutat napětí na Tchaj-wanu, kde Čína, ale také USA a jejich spojenci provádí intenzivní vojenská cvičení.
Přesto, že se nezdá, že by se Peking v krátkodobém výhledu rozhodl pro invazi na Tchaj-wan, může kvůli velké koncentraci armády dojít k nehodě, která by situaci eskalovala.
Spojenectví v OSN
Zásadní je v této souvislosti i blízkost Austrálie a Nového Zélandu. „Zejména pro Austrálii je alarmující bezpečnostní dohoda, kterou Čína uzavřela už v dubnu se Šalamounovými ostrovy,“ říká zpravodajka ČT. Dohoda umožňuje čínským válečným lodím na ostrovech kotvit. Canberra proto do oblasti také vyslala svoji ministryni zahraničí.
Velmocenského soutěžení si jsou podle zpravodajky vědomy i ostrovní země, které se z něj snaží vytěžit maximum. Například Fidži podepsalo významnou obchodní iniciativu s USA, ale následně podepsalo další tři obchodní dohody s Čínou. Nechce se tak jednoznačně vyhranit.
Agentura Reuters dodává, že diplomatické snahy Číny se zaměřují také na získání podpory tichomořských ostrovů při hlasování v OSN o otázkách Tchaj-wanu, Tibetu, Hongkongu, Sin-ťiangu nebo lidských práv. Jejich hlas má totiž stejnou váhu jako všech jiných států včetně velmocí.
Během Wangovy cesty se tak lídři států v Pacifiku museli zavázat, že se budou držet politiky jedné Číny, což v praxi znamená uznání nároků Pekingu na Tchaj-wan.