V Číně žije více než šestina světové populace. Po čtyřech desetiletích, kdy se počet obyvatel Číny zvýšil z 660 milionů na 1,4 miliardy, ale letos poprvé od velkého hladomoru v letech 1959 až 1961 obyvatel s nejvyšší pravděpodobností ubude, předpovídají modely.
Podle nejnovějších údajů čínského Národního statistického úřadu vzrostl počet obyvatel Číny v loňském roce z 1,41212 miliardy na pouhých 1,41260 miliardy. A to představuje rekordně nízký nárůst o pouhých 480 tisíc osob. Z pohledu Česka to sice může vypadat jako vysoké číslo, ale pro Čínu je to málo – ještě před deseti lety tam totiž ročně přibývalo asi osm milionů lidí.
Letošek podle dosavadních dat může být prvním rokem, kdy začne populace v Číně opravdu klesat, přibližně tempem 0,49 na 1000 osob. Po roce 2025 by se podle těchto predikcí mohla populace v Číně snižovat rychlostí asi milion lidí za rok. Podle demografů to bude mít zásadní ekonomické i společenské důsledky.
Pro zpravodajský server South China Morning Post to potvrdil viceprezident Čínské populační asociace, demograf Yuan Xin. Uvedl, že růst čínské populace se v roce 2022 přiblíží nule a poté vstoupí do fáze normalizovaného poklesu. „Přirozený přírůstek obyvatelstva činil v roce 2020 2,04 milionu osob, v roce 2021 to bylo jen 0,48 milionu osob,“ uvedl Yuan. „Podíváme-li se na celkový počet obyvatel země, který činí 1,4 miliardy, můžeme v podstatě říci, že počet narozených dětí je kompenzován počtem zemřelých. Na základě zkušeností ze zemí a regionů, které začaly populačně klesat, nenastává nulový přírůstek obyvatelstva v pevně daném časovém bodě. Dochází k němu spíše v časovém období trvajícím několik let, během něhož přirozený přírůstek obyvatelstva kolísá kolem nuly,“ dodal.
Je stále ještě možné, že se jedná jen o odchylku, kterou způsobila dramatická epidemiologická opatření proti covidu a nejistota spojená s pandemií. Nová opatření čínské vlády i dlouhodobější statistiky ale naznačují, že se jedná o trend, který se sám jen tak nezvrátí.
Jak se to stalo
Na konci osmdesátých let dvacátého století ještě v Číně jedna žena měla průměrně 2,6 dětí. Demografie říká, že k udržení stabilní populace, aby počet obyvatel státu neklesal, je zapotřebí, aby to bylo nejméně 2,1 dětí na matku. Jenže pak začala tamní čísla pomalu, ale setrvale klesat – od roku 1994 se pohybovala mezi 1,6 a 1,7 a v roce 2020 sklouzla na 1,3 a v roce 2021 už jen na pouhých 1,15.
S poklesem plodnosti se potýká velká část bohatých zemí po celé planetě. Například v Austrálii a Spojených státech vykazují 1,6 porodu na ženu, v České republice 1,71 porodu na ženu. Ve stárnoucím Japonsku je to jen 1,3 – což je ale pořád lepší výsledek než Čína.
Pro Peking představovala dlouhou dobu hrozbu nadměrně velká populace, kterou by země nebyla schopná nasytit – za problém se to pokládalo přinejmenším od doby velkého hladomoru. To bylo příčinou takzvané politiky jednoho dítěte. Jenže demografická rovnováha se v posledních dekádách vychýlila opačným směrem a země tak roku 2016 toto pravidlo opustila. Od té doby se naopak snaží porodnost podporovat, vloni dokonce zavedla politiku tří dětí, kterou prosazuje daňovými i jinými pobídkami. Nová data ale ukazují, že to nefunguje.
„Čína se dostává do podobných potíží, ve kterých jsou evropské země, velmi rychle. Je ale vidět, že loňská reakce čínského vedení, které uvolnilo populační restrikce, neměla zatím efekt,“ vysvětluje sinolog Ondřej Kučera. „Stagnace populace spojená s jejím stárnutím vede k převrácení takzvaného populačního stromu. Dá se očekávat velmi brzy, že tu bude velmi rozsáhlá populace v postproduktivním věku a ta v produktivním bude klesat.“
Proč se to stalo
Proč čínské ženy nechtějí mít děti, není úplně jasné – ani to, proč na ně nefungují příliš dobře státní pobídky spojené s řadou výhod. Jedna hypotéza říká, že si Číňané zvykli na komfort, který přinášejí menší rodiny. Mají k tomu přizpůsobené velikosti bytů i fungování domácnosti. Současně se ale v zemi také zvyšují životní náklady a stoupá věk, v němž lidé poprvé uzavírají manželství. I to může snižovat pravděpodobnost, že si rodina pořídí více potomků.
Dalším důležitým faktorem, který se nutně musel projevit, je nedostatek žen v plodném věku. V Číně totiž docela výrazně převažují chlapci. Když se manželé po roce 1980, kdy byla zavedena politika jednoho dítěte, rozhodovali pro možnost dítě si ponechat, nebo pro potrat, častěji zvolili přežití chlapce. Ve světě je většinou běžné, že chlapců je víc než dívek, jejich poměr se pohybuje průměrně kolem 106 chlapců na 100 dívek. V Číně je to ale 120 na 100, v některých provinciích dokonce až 130 na 100.
Čínští demografové očekávali, že situace, kdy se narodí v jednom roce méně lidí, než zemře, nastane, ale předpovídali, že se to stane až roku 2029, podle jiného modelu v letech 2031 až 2032. Jenže podle prognóz vypracovaných týmem Šanghajské akademie sociálních věd se to odehraje už letos.
Tento tým předpovídá po roce 2021 průměrný roční pokles o 1,1 procenta, čímž by počet obyvatel Číny v roce 2100 klesl na pouhých 587 milionů, tedy na méně než polovinu současného stavu. Takto rychlý pokles by měl na čínskou ekonomiku zásadní dopad.
Tahle země není pro mladé
Počet obyvatel Číny v produktivním věku dosáhl vrcholu už v roce 2014 a od té doby stále klesá. Podle prognóz se do roku 2100 sníží na méně než třetinu. Počet seniorů (tedy lidí ve věku nad 65 let) bude po většinu této doby nadále stoupat a kolem roku 2080 předstihne počet obyvatel Číny v produktivním věku. To má zásadní dopad zejména na důchodové systémy: v současné době živí asi stovka lidí v produktivním věku dvacítku seniorů. V roce 2100 ale bude muset stovka pracujících uživit 120 důchodců.
To všechno má negativní dopad na produktivitu v zemi – už nyní nemůže Čína profitovat z toho, na čem se dlouhá léta její růst zakládal, tedy na levné pracovní síle. Už nyní jsou náklady na pracovní sílu ve výrobě v Číně dvakrát vyšší než ve Vietnamu. „Čína už není onou továrnou světa, jak jsme byli zvyklí,“ podotýká sinolog.
Ekonomové očekávají, že řada výrobních kapacit, pro něž je klíčová právě laciná pracovní síla, se přesune do jiných zemí, nejčastěji se mluví právě o Vietnamu, ale také o Indii nebo Bangladéši. „Číňané se snaží transformovat ekonomiku směrem, který vyžaduje méně lidí, například robotizací,“ doplňuje Kučera.
Podle něj opravdu nízký přírůstek obyvatelstva hrozí tím, že během dvaceti třiceti let by země měla problém. Zpočátku by se týkal jen Číny, ale dopad by měl potenciálně i na další státy. „Krátkodobě to světovou ekonomiku neovlivní, v dlouhodobém horizontu ale ano. Hlavně by to mohlo vést k vnitřní nestabilitě. Ta nerovnováha by mohla destabilizovat situaci v Číně,“ vysvětluje sinolog. Čínský systém totiž počítá s tím, že o rodiče v postproduktivním věku se budou starat jejich děti v produktivním věku – ale těch bude ubývat.
Jiný pohled
Podle některých demografů jsou ale obavy z hrozící demografické krize přehnané. „Čína rozhodně stárne,“ uvedl pro odborný časopis Science demograf z Hongkongské univerzity vědy a technologie Stuart Gietel-Basten. „Tamní populace je ale také stále zdravější, vzdělanější a kvalifikovanější a přizpůsobivější technologiím,“ napsal.
Podle něj budou mít na život v Číně větší vliv než snaha o zvýšení porodnosti například programy zaměřené na podporu celoživotního vzdělávání, zvýšení produktivity a zajištění zdravého stárnutí v podobě kvalitnější zdravotní péče.
