V malém člunu, který se pohupuje na vlnách mezi vysokými větrnými turbínami na moři, sahají výzkumníci do chladné vody Baltského moře a odstraňují dlouhé šňůry natažené mezi stožáry, na nichž rostou mušle a mořské řasy. Je to součást úsilí o prozkoumání více způsobů využití vzdálených mořských větrných farem, například pro produkci čerstvých mořských plodů, napsala agentura AP.
Čtyřletý projekt, který provozují švédská státní energetická společnost Vattenfall a dánská Aarhuská univerzita, začal v roce 2023 u východního pobřeží Dánska na největší skandinávské větrné farmě Kriegers Flak. Po pouhých osmnácti měsících od první sklizně již vykazuje známky prvních úspěchů.
„Na pevnině i v moři je stále větší konkurence o prostor,“ uvedla vedoucí vědecká pracovnice Aarhuské univerzity Annette Bruhnová, která projekt vede. „Na jedné ploše můžeme vyrábět jak energii bez fosilních zdrojů, tak potraviny pro rostoucí populaci,“ dodala.
S kapacitou přes 600 megawattů může Kriegers Flak napájet až 600 tisíc domácností. Jeho 72 turbín dodává čistou energii do nedalekého Dánska a Německa na jihu. Výzkumníci však viděli v území parku o rozloze 132 kilometrů čtverečních i další potenciál.
Zdejší voda byla přeměněna na experimentální podvodní farmu na chov mořských plodů. Na čtyřech sto metrů dlouhých řadách mezi turbínami se pěstují mořské řasy a mušle. Řasy byly nedávno poprvé sklizeny.
„Mořské řasy a slávky jsou nízkotrofické akvakulturní plodiny, což znamená, že je lze pěstovat bez použití hnojiv. Čerpají živiny z moře a produkují zdravé potraviny,“ uvedla Bruhnová.
Vícenásobné využití oceánu
Nedávné modelování Aarhuské univerzity naznačuje, že tuny čerstvých mořských plodů by bylo možné ročně vyprodukovat s využitím pouhé desetiny plochy dánského větrného parku. Podle vědců by přínosy mohly jít mnohem dál než jen k produkci potravin – produkce mušlí a mořských řas by mohla pomoci zlepšit kvalitu vody a zachycovat uhlík. „Jedná se o plodiny, které se nemusí krmit, živí se tím, co nasají z moře, zachycují emise místo toho, aby je vytvářely,“ podotkla Bruhnová.
Vědci tvrdí, že nyní, kdy evropské státy masivně zvyšují produkci čisté energie z větrných turbín v Severním moři, je čas na vypracování pokynů, které by povzbudily společnosti k tomu, aby plánovaly vícenásobné využití oceánu.
V roce 1991 se Dánsko stalo první zemí na světě, která instalovala komerční větrný park na moři. O více než třicet let později pochází téměř polovina dánské výroby elektřiny z větrných turbín.
Devět evropských zemí, včetně Dánska, loni oznámilo, že ve snaze splnit klimatické cíle a snížit energetickou závislost na Rusku plánují do konce desetiletí zčtyřnásobit současnou výrobu elektřiny z větrných turbín na 120 gigawattů a do roku 2050 dosáhnout 300 gigawattů.
Podle experta společnosti Vattenfall na biotechnologie Tima Wilmse je zde „obrovský potenciál“. „Mezi našimi turbínami máme tolik plochy, která není využívána,“ přiblížil. „V některých oblastech má velký smysl kombinovat ji s udržitelnými potravinami, zatímco v jiných oblastech bychom se mohli zabývat solárními elektrárnami na moři,“ dodal.
Další přínosy pro oblast
Rostoucí počet výzkumů ukazuje, že větrné elektrárny na moři mohou mít jak pozitivní, tak negativní dopad na místní ekosystémy. Projekty na moři byly kritizovány za škody způsobené na mořském dně během výstavby, hlukové znečištění a nyní vyvrácená tvrzení, že způsobily úhyn velryb.
Velké balvany položené u základny turbín, které mají zabránit erozi, mohou zároveň fungovat jako umělé útesy přitahující další mořské živočichy a chránit před rozsáhlým rybolovem. Wilms uvedl, že podvodní průzkumy starších větrných elektráren odhalily struktury „zcela přeměněné“, zarostlé různými druhy.
Generální ředitelka dánského think tanku Ocean Institute Liselotte Hohwyová Stokholmová uvedla, že je zapotřebí více „znalostí o víceúčelovém“ rozvoji, aby bylo možné pochopit, jak kombinovat lidské činnosti tak, aby se velké oblasti oceánu mohly stát „přísně chráněnými oblastmi“.
V současné době jsou pokusy v omezeném měřítku, ale výzkumníci doufají, že brzy přenesou své poznatky do extrémních podmínek Severního moře a nakonec je rozšíří na komerční produkci potravin.
