Spojené státy se zavázaly, že budou masivně investovat do obnovitelných zdrojů energie. Mezi ně patří i větrné turbíny na moři. Ale oproti evropským zemím v tom USA zatím zaspaly. Chybí jim totiž klíčový nástroj, bez něhož je instalace těchto elektráren nesmírně složitá. Celý proces navíc hatí zákon z roku 1920.
USA zaostávají ve větrné energii z oceánu. Může za to sto let starý zákon
Třicet gigawattů elektřiny z větrných elektráren na moři do konce desetiletí. To je cíl administrativy amerického prezidenta Joea Bidena. Jenže splnit tento cíl nebude snadné. Spojeným státům v tom přitom nebrání ani technologie nebo nedostatek politické vůle, ale víc než sto let starý zákon.
Na moři se nejčastěji staví velké větrné farmy, které využívají toho, že podmínky bývají velmi podobné v rozsáhlé oblasti. Typické jsou projekty se stovkou i více obrovskými „větrníky“, které se tyčí až do výšky kolem sta metrů. To je víc, než měří slavná Socha svobody.
Plánování a schvalování takových obřích projektů trvá desítky let. V současné době vyrobí tyto elektrárny ve Spojených státech jen 0,042 gigawattu elektřiny – například Velká Británie stejným způsobem získává gigawattů čtrnáct. Viníkem toho, proč USA tak zaostaly, je z velké části Jonesův zákon.
Tato legislativa, kterou Kongres schválil v roce 1920, říká, že pouze lodě plující pod americkou vlajkou mohou přepravovat náklad z jednoho místa ve Spojených státech do druhého. Lodě musí být postaveny v USA a jejich posádky musí tvořit Američané. Jak se to týká větrné energetiky? Montáž turbín na místě si vyžaduje specializované lodě, které dokáží správně celý systém zapustit do dna a stabilizovat ho. A v současné době neexistuje jediná loď plující pod americkou vlajkou, která by tuto práci mohla vykonávat.
Obcházení předpisů
Společnosti, které projekty větrných elektráren v pobřežních vodách USA prováději, tak musely přijít s jiným řešením. Například firma Dominion Energy se sídlem ve Virginii postavila zkušební turbíny u pobřeží Virginie, ale musela převážet díly z Kanady tam a zpět, aby se vyhnula porušení Jonesova zákona.
Společnosti, které staví větrné elektrárny na moři, mohou také využívat lodě plující pod americkou vlajkou k převozu dílů na specializovaná montážní plavidla. Ale se spoustou omezení.
Například větrná farma South Fork využívá ke stavbě turbín nizozemskou montážní loď Aeolus. Ta ale nesmí připlout do amerického přístavu, vyzvednout komponenty větrných turbín a pak je na moři postavit. Místo toho musí americká loď a dva remorkéry převážet tyto části tam a zpět a pak transportovat těžké díly větrných turbín na loď Aeolus. Něco podobného se děje v Massachusetts, kde se staví Vineyard Wind, a nákladní bárky i tam přivážejí zařízení na jiné plavidlo, Sea Installer, které má dánskou vlajku. Kvůli Jonesovu zákonu mohou zahraniční plavidla stavět větrné turbíny ve vodách USA, ale ne přepravovat komponenty z místa na místo.
Celý předpis je nesmírně komplikovaný a potýkají se s ním i další části procesu výstavby větrné elektrárny. Například podle současných pokynů k Jonesovu zákonu může zahraniční loď položit kabel pro přenos elektřiny z větrných turbín na pevninu. Pokud je však třeba kabel vybetonovat, aby byl chráněn, musí už tuto práci provést americká loď.
Řešení připlouvá pomalu
Naděje svitla, když se společnost Dominion rozhodla, že si takovou loď nechá postavit. Stalo se to už roku 2020, cena za specializované plavidlo překonala 500 milionů dolarů (bezmála 12 miliard korun). Loď jménem Charybdis (Charybda) bude konečně schopna postavit celou turbínu úplně sama, plout sem a tam pro komponenty, dopravit je na místo určení a pak je složit. Nakonec zakotví pomocí čtyř „nohou“ na moři, tím se z lodi změní dočasně na plošinu a nainstaluje speciálním jeřábem turbínu.
Charybda instalující turbínu na moři – vizualizace
Může přepravovat a instalovat základy a turbíny větrných elektráren na moři v hloubce téměř 65 metrů. Trup lodi má délku přibližně 143,8 metru, šířku 56 metrů a plochu hlavní paluby přibližně 5388 metrů čtverečních, což z ní činí jedno z největších plavidel svého druhu na světě. Loď je vybavena hlavním jeřábem s délkou výložníku 130 metrů a předpokládanou nosností přibližně 1996 tun. Má ubytovací prostory až pro 119 lidí. To všechno ale jen teoreticky.
Charybda – vizualizace
Charybda totiž měla být dokončena na konci loňského roku, ale teď její výrobce oznámil, že nestíhá. Plavidlo vznikající v loděnicích v texaském Brownsville si tak na spuštění počká nejspíš až do roku 2025. Pokud chtějí Spojené státy dosáhnout cíle Bidenovy administrativy, kterým je výše uvedených 30 gigawattů větrných elektráren na moři do roku 2030, musí tamní energetické společnosti v příštích sedmi letech nainstalovat odhadem 2100 turbín, což bez Charybdy půjde jen těžko.