Spojené státy ve středu potvrdily první případ opičích neštovic, vzácné nemoci, která se vyskytuje zejména v Africe. Nakaženým je muž, který byl nedávno v Kanadě. Američtí zdravotníci teď zkoumají, jestli má tato infekce souvislost s malým ohniskem choroby v Evropě.
Ve středu oznámilo pět potvrzených případů opičích neštovic Portugalsko. Také ve Španělsku prověřují osm podezřelých infekcí. Evropské zdravotnické úřady monitorují situaci i v ostatních zemích od doby, kdy se první případ opičích neštovic objevil začátkem měsíce v Británii, kde evidují už sedm nemocných.
Všech pět pacientů v Portugalsku s nemocí, jejíž projevy jsou podobné pravým neštovicím, jsou muži žijící v Lisabonu a okolí a jejich zdravotní stav je dobrý. Dalších patnáct lidí s podobnými příznaky čeká na výsledky. V Británii se objevil první případ této infekce 7. května u člověka, který se vrátil z Nigérie. Později se potvrdily další případy, které podle serveru BBC s tímto prvním nesouvisí.
V USA jde letos o první potvrzený případ, v minulém roce se ale prokázala jedna infekce v Texasu a jedna v Marylandu, a to u lidí, kteří se vrátili z Nigérie.
Ve čtvrtek potvrdilo první případ nákazy Švédsko a asi desítku podezřelých výskytů hlásí i Kanada.
Opičí neštovice odhaloval český epidemiolog
V srpnu 1970 přijali v nemocnici v Bsankusu devítiměsíční dívku s podezřením na neštovice. Dívenka pocházela z vesničky Bokenda v Konžské demokratické republice (tehdy ještě nazývané Zair). Lékaři poslali vzorek do moskevského Referenčního centra Světové zdravotnické organizace (WHO) pro neštovice, kde vědci virus izolovali a konstatovali, že nejde o klasické neštovice, ale něco nového. Analýza prozradila, že se vzorek shoduje s virem, který byl roku 1958 popsán u jedné africké laboratorní opice – proto dostal jméno opičí neštovice.
Rodina pacientky tehdy uvedla, že opice se v jejich vesnici jedí často jako pochoutka, ale nebyla schopna si vzpomenout, jestli tato zvířata jedli v posledním měsíci nebo zda s nimi dítě přišlo do kontaktu v poslední době. Vyšetřování pak ukázalo, že dítě bylo jediné v rodině, které nebylo očkováno proti neštovicím.
Mezi lety 1970 a 1980 zaznamenali vědci asi šest desítek případů této nemoci. Klíčovou roli v jejich odhalování hrál český epidemiolog Zdeněk Ježek, který se rámci své činnosti ve WHO významně podílel na celosvětovém vymýcení pravých neštovic. Později přibývalo případů více, zhruba desítky ročně, podle studie, která vyšla v odborném časopise Frontiers in Public Health ale hlavně proto, že byl kvalitnější dohled nad šířením nemoci.
První případ v Evropské unii pochází z roku 2018, kdy se objevily dva na sobě nezávislé případy ve Velké Británii. V jedenadvacátém století se nejvíce šíří v Demokratické republice Kongo, kde hlásí přes tisíc případů ročně.
Jak se virus přenáší
Opičí neštovice jsou ve světě známé pod anglickým názvem monkeypox. Jedná se onemocnění vyvolané virem rodu Ortopoxvirus z čeledi Poxviridae.
Virus se na člověka přenáší kousnutím, škrábnutím nebo přímým kontaktem s krví infikovaných živočichů. U zvířat byl prokázán jen u několika druhů, zejména primáta mangabeje kouřového a také u několika druhů hlodavců.
K šíření viru ale může podle Státního zdravotního ústavu docházet i respirační cestou, tělními tekutinami infikovaných osob a předměty kontaminovanými virem. Je také hlášený přenos z matky na dítě během těhotenství.
- Vědci už popsali dva genetické kmeny viru opičích neštovic: západoafrický a středoafrický.
- Jsou geograficky oddělené a nesou epidemiologické i klinické rozdíly. Západoafrický kme vykazuje smrtnost pod jedno procento a nikdy nebyl zdokumentován přenos z člověka na člověka. Oproti tomu kmen z Konžské pánve (známý také jako středoafrický) vykazuje smrtnost až 11 procent a byl u něj zaznamenán přenos z člověka na člověka až v šesti po sobě jdoucích případech.
Inkubační doba je obvykle šest až šestnáct dní, onemocnění trvá mezi dvěma a čtyřmi týdny. Jeho projevy jsou podobné pravým neštovicím, příznaky ale obecně bývají slabší, typicky jde o horečku, bolesti hlavy a vyrážku. Až doposud byla tato nemoc považována za nepříliš nebezpečnou z toho důvodu, že se jen špatně přenáší ze člověka na člověka. Důležité také je, že se nakažlivost v průběhu času nezvyšuje, podle vědců se tedy virus člověku zatím příliš nepřizpůsoboval.
Léčí se nepřímo
Protože až doposud byla tato nemoc dost vzácná, neexistuje proti ní přímá léčba. Léčí se pouze její příznaky pomocí léků na jiné choroby – důležitá je prevence a léčba druhotných bakteriálních infekcí, které se mohou na samotné neštovice navazovat.
Speciální vakcína proti této chorobě ze stejných důvodů také neexistuje, ale dobrou zprávou je, že proti opičím neštovicím dobře chrání očkování proti neštovicím pravým. Roku 2019 vznikla v USA vakcína, která by měla chránit před pravými i opičími neštovicemi, je ale doporučená jen pro ohrožené skupiny. Protože jsou si oba viry dost podobné, účinkuje takzvaná zkřížená imunita. Bohužel, protože byly už pravé neštovice vymýcené, od roku 1980 se proti nim už v Česku neočkuje.
Smrtnost této choroby se pohybuje mezi jedním až jedenácti procenty, ale protože tato data pocházejí jen z Afriky, není jasné, jak by to se smrtností vypadalo v zemi s moderním zdravotnictvím. Nejtěžší průběh se zatím objevoval u dětí. Pro srovnání – u pravých neštovic se smrtnost pohybovala až do třiceti procent.
- Smrtnost je vedle úmrtnosti (mortalita) druhým statistickým údajem popisujícím pravděpodobnost úmrtí. Úmrtnost se vztahuje k celkové populaci, smrtnost pouze k nemocným daným typem choroby.
Úřady šíření neštovic sledují
Zatím nejsou žádné informace o tom, jak k současnému šíření došlo ani co je jeho příčinou. Možností je mnoho – nabízí se například událost, při níž se mohlo najednou nakazit více lidí, kteří se následně rozjeli do celého světa.
Jinou možností je, že virus nějakým způsobem zmutoval a lépe se přizpůsobil člověku, a může se tedy mezi lidmi snadněji přenášet. Žádnou z možností není zatím možné potvrdit ani vyvrátit, už brzy ale budou odborníci vědět víc.
Evropské centrum pro studium infekčních nemocí totiž ve čtvrtek oznámilo, že situaci pečlivě sleduje a je v kontaktu s členskými státy EU a účastnickými zeměmi Výboru pro zdravotní bezpečnost. Připravuje se rychlé posouzení rizik, které bude zveřejněno počátkem příštího týdne.
