První kvalitní studie upozorňují, že se mohou zastavit mořské proudy. Ty jsou přitom zásadní pro přenos tepla po naší planetě. Změna může přijít ještě rychleji, než se čekalo – a na opačné části planety než vědci předpokládali.
Oceánské proudy se mohou zastavit už v tomto století, predikuje model. Důsledky jsou nedozírné
Nová analýza australských a amerických vědců využila podrobnější modelování oceánů, aby se podívala na to, co udělají změny klimatu s oceánskými proudy. Výsledky říkají, že dojde k jejich narušení. Nikoliv ale na severu planety, jak se předpokládalo doposud.
Obávaný zlom cirkulace by se podle tohoto modelu měl odehrát v Jižním oceánu, přičemž příčinou by měla být voda, která se do oceánu dostane z ledu tajícího na Antarktidě. Vědci v práci současně předpovídají, že tato změna nebude probíhat staletí, ke zhroucení dojde během pouhých tří desítek let.
Důležité je, že jde „jen o model“, takže tento výsledek není zaručený a pozorovaný – jenom předpokládaný na základě vědeckých dat.
Výsledky a metodika jsou ale kvalitní i podle řady nezávislých expertů, kteří se na tomto výzkumu nepodíleli. „Je to nejoriginálnější výzkum, jaký jsem za poslední dobu viděl,“ komentoval práci pro Yaleovu univerzitu britský polární badatel Andrew Shepherd z Northumbrijské univerzity v Newcastlu. „Ta práce mě překvapila, ale přesvědčila mě. Veškerá pozornost se dosud soustředila na severní Atlantik, ale očekávám, že teď se přesune na Jižní oceán.“
Stabilní Golfský proud
Obavy, že se zpomalí, nebo dokonce zastaví Golfský proud, který zásobuje teplem od rovníku Evropu, pocházejí už z druhé poloviny dvacátého století. Kdyby se to stalo, znamenalo by to, že i při silnější změně klimatu by starý světadíl ve skutečnosti ochladl.
Zjednodušená vizualizace oceánských proudů
Některé z novějších studií ale naznačují, že tento scénář pro Evropu není příliš pravděpodobný, alespoň ne ve 21. století.
Analýzy evropských vědců totiž nedávno naznačily, že tato cirkulace je stabilnější, než se zdálo dříve. Nezastavila se dokonce ani na konci poslední doby ledové. Také její současný kolaps je tedy zřejmě méně pravděpodobný.
Tepelný koloběh planety
Zatímco o koloběhu vody na Zemi se děti učí už v první třídě základní školy, podobně klíčový systém koloběhu tepla je mezi veřejností mnohem méně známý. Je poháněný řadou vlivů – má na něj dopad rozdíl mezi teplou a studenou vodou, sladkou a slanou vodou a také proudění větru.
Pro současný svět je důležité, že oceány obecně do svých hlubin ukládají obrovské množství tepla, které by jinak ohřívalo zemský povrch a výrazně ztěžovalo život na pevninách.
Tento dopravník teplé vody má dva dominantní „motory“: je poháněný klesáním studené slané vody ke dnu v severním Atlantiku poblíž Grónska a v Jižním oceánu u Antarktidy. Ta jde ke dnu proto, že se nevstřebává do ledu a koncentruje se v ní sůl tak moc, až se stává hustější a tedy těžší. Nakonec je o tolik těžší než zbytek, že začne klesat ke dnu.
Opomenutý jih
Rychlá klimatická změna, kterou teď Země zažívá kvůli tomu, kolik fosilních paliv lidstvo spaluje, koloběh narušuje. Teplejší povrch planety znamená méně ledu na pólech. A současně více tajícího ledu, který nebyl v oceánu, ale na pevnině a který se do moří v podobě vody uvolňuje.
Více sladké vody z ledu v oceánu představuje problém – je totiž méně hustá a obtížněji klesá ke dnu, což narušuje výše popsaný koloběh, a to na obou pólech planety s důsledkem pro její další regiony. Že tající studená voda z ledovců nabourá Golfský proud, je pravděpodobné podle většiny klimatických modelů, rozcházejí se ale v tom, kdy by se to mělo stát – v tomto století je to krajně nepravděpodobné.
Jih planety ale není tak blízko špičkových vědeckých institucí, nežije tam tolik lidí a obecně se antarktické vodě výzkum věnoval méně než té arktické. Novější výzkumy se shodují, že je stejně ohrožený narušením cirkulace jako sever. Podle Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC) je pravděpodobné, že se to odehraje ještě ve 21. století. V jaké jeho části, to si vědci netroufali předpovídat, chyběla jim k tomu data. Americko-australský výzkum je ale má.
Co všechno hrozí
Do poloviny tohoto století by mělo do oceánů kolem Antarktidy klesat asi o 42 procent méně vody než v současnosti. Na severní polokouli je to přitom pokles jen o 19 procent. Po polovině století by se pak měl pokles ještě zrychlit.
Problém je, že procesy v oceánech mají obrovskou setrvačnost, hlavně kvůli fyzikálním vlastnostem vody. Takže jakmile se jednou tento proces zastaví, jen tak se znovu nespustí. Podle vědců to může trvat až do doby, kdy Antarktida přestane tát, což může trvat celé stovky let. Tato změna je podle autorů studie rychlá, stejně jako celá současná změna klimatu.
Část důsledků této změny si ještě vědci nedokážou představit, některé důsledky jsou ale zřejmé. Tyto oceánské proudy totiž nepřenášejí jenom teplo, ale také kyslík, živiny a uhlík, rovněž je využívají pro svůj život celé ekosystémy – včetně toho lidského.
Když nebudou mořské proudy roztáčet vodu v oceánu, na povrch se nedostanou živiny uložené v hlubinách, kam celé miliony let klesají mrtvá těla. Snížené množství živin znamená zase to, že mořské organismy nebudou mít dost energie pro život a lidem pak bude scházet třeba dostatek ryb.
Dalším rizikovým bodem je zmíněný uhlík. Z hladiny za normálních okolností klesá do hlubin, kde je zamčený jako v trezoru. Oceány pohltí asi čtvrtinu oxidu uhličitého, který se tak nemůže dostat do atmosféry, kde by přispěl ke skleníkovému efektu. Modely ale ukazují, že zánik proudění by tento proces také oslabil.
Hejno černých labutí
Černá labuť nebo teorie černé labutě je metaforou popisující důležité neočekávané události, které mají významný dopad na společnost. Tyto události se odchylují od toho, co je běžné, a proto je obtížné je předvídat. Zastavení mořských proudů na jihu planety může takových černých labutí vypustit celé hejno.
Může znamenat sucho pro jižní polokouli, větší srážky pro severní polokouli, masovou migraci mnoha živočišných i rostlinných druhů na jiná místa, více či méně bouří a také spoustu dalších jevů, které jsou nějak spojené s počasím, teplem a oceánem.
Problémem je, že modely takovou změnu jen špatně předvídají, všechno jsou to tedy jen odhady. Lidstvo se tak na očekávaný příchod neočekávaných problémů nedokáže dostatečně připravit.
