Podle nové studie australské národní vědecké agentury CSIRO jsou mikroplasty a nanoplasty v potravinách úplně všude. A mohou díky tomu ovlivňovat jejich bezpečnost v celosvětovém měřítku. Výzkum vyšel v časopise Trends in Analytical Chemistry.
Mikroplasty se dostávají i do čerstvých potravin. Australský výzkum varuje před obaly
O mikroplastech a jejich přítomnosti na nejrůznějších místech planety se mluví už dlouho, zejména v souvislosti se zvířaty a přírodou. Ale méně se ví o tom, jaký mají dopad na lidské zdraví.
Nová studie se teď podívala na to, jak se mikroplasty dostávají do potravin. Vědci v minulosti opakovaně varovali před mikroplasty v rybách, do nichž se dostávají z kontaminované vody.
Ale podle aktuálního výzkumu jsou plasty a jejich příměsi v různých koncentracích přítomné nejen v rybách, ale v mnoha dalších potravinách, včetně masa (hlavně kuřecího), rýže, vody, a dokonce i v čerstvých zemědělských produktech.
- Mikroplasty je obecné označení užívané pro různorodé úlomky plastů o velikosti od 100 nanometrů až po pět milimetrů, které se vyskytují ve vodě, v půdě i ve vzduchu jako součást jejich znečištění.
- Mikroplasty tvoří směs vláken, kuliček či zlomků nepravidelného tvaru, z nichž část je záměrně v takové podobě vyráběna (primární mikroplasty), ale většina vzniká postupným nalámáním, fragmentací větších kusů plastů (sekundární mikroplasty). Tyto mikroplasty se posléze hromadí v oceánech.
- Nanoplasty jsou těmi nejmenšími druhy mikroplastů, jedná se o částice menší než 20 mikrometrů. Existuje řada podezření, že právě ony mohou působit nejhorší škody kvůli schopnosti pronikat různými biologickými bariérami.
Balení a hnojiva
Umělé hmoty se podle autora studie Jordiho Nelise do lidského potravního řetězce dostávají mnoha cestami. Nejčastěji se řeší jejich přímá konzumace společně s jídlem, jak ukázaly například už zmíněné studie o rybách. Ale ve skutečnosti je podle tohoto výzkumu jednou z hlavních cest, o níž se zatím moc nevědělo, zpracování a balení potravin. A právě před tím teď vědci varují.
„Například čerstvé potraviny mohou být ještě při sběru nebo porážení zvířat bez plastů. Ale v době, kdy se zpracovávají, balí a dostanou se k nám, už plasty obsahují,“ vysvětluje Nelis. „Stroje, prkénka na krájení, plastové obaly, to všechno může na potraviny nanášet mikroplasty a nanoplasty. A my je pak konzumujeme. Tato studie zdůrazňuje, že musíme lépe porozumět tomu, jaké plasty končí v potravinách.“
Další důležitou cestou, jak se tyto látky dostávají do našeho zemědělského systému, a která byla doposud podceňovaná, jsou takzvané biosolidy. Jde o látky, které pocházejí z čistíren odpadních vod. Jedná se tedy o všechno co projde kanalizací, jen je to vyčištěné a zbavené biologických nečistot. Biosolidy jsou bohatá hnojiva pro zemědělskou půdu, ale mohou také obsahovat plastové částice z mnoha zdrojů, například z praní umělohmotného oblečení.
Když jich je hodně, tak se tyto částice v půdě hromadí a časem mění její strukturu, což může mít vliv na produkci plodin, potravinovou bezpečnost a odolnost ekosystému. Plastové materiály mohou například „oklamat“ bakterie v půdě, aby je považovaly za kořeny rostlin. Což v důsledku znamená, že rostliny nakonec dostanou méně živin, které nutně potřebují.
Příprava pro případ potřeby
Proč je vlastně tak důležité vědět, kolik plastů se do potravin dostává a odkud? V současné době zatím neexistují žádné jednoznačné studie, které by prokazovaly, že mikroplasty a nanoplasty v životním prostředí škodí lidem.
Takový výzkum je složitý, ale určitě za pár let vznikne. Jakmile vědci budou tato rizika znát, bude zapotřebí co nejrychleji zareagovat. A právě znalost původu umělohmotného znečištění může naznačit cestu, jak alespoň částečně část plastů z oběhu odstranit.
Další výzkum je zapotřebí také k lepšímu pochopení účinků plastů a jejich přísad na bezpečnost a zabezpečení potravin a také k vývoji lepších analytických technik pro monitorování, posuzování a stanovení bezpečných hladin v potravinách, pitné vodě a agroekosystémech.
Něco udělat lze už nyní: „Australané v průměru ročně vyhodí sto kilogramů plastového odpadu. Takže používejte méně plastů, zejména v kuchyni, a perte oblečení o něco méně často a na kratší cykly,“ doporučuje Nelis.
