Kde se ještě před dvěma dekádami rozléhalo kejhání desítek tisíc tučňáků, panuje dnes ticho. Ptáci většinou vyhladověli k smrti. Stalo se to poté, co u břehů Jižní Afriky, kde žili, zmizely sardinky.
Nový výzkum popsal, že dvě nejdůležitější kolonie afrických tučňáků na ostrovech Dassen a Roben přišly v letech 2004 až 2012 asi o 95 procent zvířat. Celkem zemřelo asi šedesát tisíc jedinců. Podle vědců za to nemůže jeden jev, ale kombinace vícero: kromě nadměrného rybolovu tomu napomohla také klimatická změna, která ovlivnila poměry v oceánu.
Úbytek na dvou hlavních lokalitách bohužel podle vědců není jen lokální. Vypadá to, že nelétaví ptáci v Africe ubývají téměř všude. Tento dojem potvrzují i data – podle práce, která vyšla v odborném časopise Ostrich: Journal of African Ornithology, se populace afrických tučňáků zmenšila za posledních třicet let o téměř osmdesát procent.
Tučňáci brýloví, jichž se tento úbytek týká, zahynuli podle biologů zřejmě při pravidelném přepeřování. Každoročně shazují své staré, pohybem ve slané vodě opotřebované peří, aby ho nahradili novým, jež vydrží všechny nástrahy prostředí, v němž se pohybují. Toto období trvá 21 dní, kdy se ptáci nemohou pochopitelně potápět, a tedy ani lovit.
Na tuto dobu musí být připravení, vykrmení – podobně jako evropští savci, kteří se ukládají k zimnímu spánku. Když ale tukové zásoby nemají, roste pravděpodobnost úhynu. Podle vědců tučňáci zřejmě umírali hlavně v moři, když se tam zoufale pokoušeli – i nedostatečně propeření – ulovit nějakou potravu.
Souvislost více než náhodná
Když vědci hledali možné příčiny, našli je velmi snadno. Za dobu, co tučňáci ubývali, podobně rychle klesala i populace sardinek. Což jsou rybky, které tvoří hlavní potravu těchto ptáků. A jejich hejna se zmenšila v této oblasti asi na čtvrtinu původního stavu.
Hlavní příčinou úbytku sardinek jsou změny teploty a slanosti u západního pobřeží Afriky. Rozmnožování těchto ryb je pak méně úspěšné. To samotné by ale nestačilo k tomu, aby to způsobilo nedostatek pro tučňáky. Problém je, že i s úbytkem ryb neklesá rybolov a pro tučňáky už nic nezbude.
Podle studie roku 2024 zbývalo z kdysi statisícových kolonií pouhých deset tisíc párů.
Řešení má v rukou člověk
Autoři navrhují i několik způsobů, které by mohly populaci tučňáků nejen zachovat, ale snad i zvýšit. Tím hlavním je nastavit pravidla rybolovu kolem Jižní Afriky tak, aby se stal udržitelnějším. Některé z kroků už začaly – například kolem největších zbývajících kolonií tučňáků začal nedávno platit zákaz lovu sardinek těmi nejničivějšími způsoby.
Dobrovolníci také staví pro ptáky umělá hnízda, starají se o mláďata, která by nepřežila, a odstrašují predátory, kteří by mohli populaci dále snižovat.
