Velká města na pobřeží moří nemají kam přirozeně expandovat, a tak jejich obyvatelé vytvářejí novou umělou pevninu. Nová studie popsala, jak mohutně se tento trend rozvíjí, ale i to, jaká rizika přináší.
Lidé vyrvali od počátku tisíciletí moři 2500 kilometrů čtverečních. Rozšířili tak pobřeží o velikost Lucemburska
Koncept utváření nové půdy na místech, kde předtím byla voda, není ničím novým. V tomto tisíciletí ale počet uměle vytvořených ploch výrazně narostl, píše list The Guardian. Lidé od roku 2000 rozšířili přirozená pobřeží po celém světě o více než 2500 kilometrů čtverečních – to je plocha odpovídající zhruba rozloze Lucemburska. Uvádí to studie zveřejněná v odborném časopise Earth's Future.
Vědci pod vedením Dhritiraje Sengupty z univerzity v anglickém Southamptonu analyzovali pomocí satelitních snímků změny pobřeží ve 135 velkých světových městech. Z jejich bádání vyplývá, že novou zemi budoval nejvíc takzvaný globální Jih s Čínou, Saúdskou Arábií a Indonésií na čele pomyslného žebříčku. Jen v Šanghaji, největším čínském městě, přibylo přibližně 35 kilometrů čtverečních využitelné půdy.
Nejčastějším využitím pozemků na rekultivovaných plochách je rozšíření přístavu (víc než 70 měst), následuje bydlení/komerce (30 měst) a průmysl (19 měst). Luxusní projekty, jako jsou dubajské Palmové ostrovy, tvořily jenom malý podíl.
Pozitivní i negativní dopady
Rozšíření pobřeží má zásadní dopad na životní prostředí a často vede k ničení mokřadů a nevratnému narušení ekosystémů, připomíná The Guardian. Například ve Žlutém moři mezi severní Čínou a Korejským poloostrovem kvůli této praxi vymizela více než polovina písčitých a bahnitých záplavových mělčin.
Nová půda navíc pravděpodobně dlouho nevydrží, varuje výzkum. Asi dvě třetiny těchto ploch do konce století ohrozí zvýšení hladiny oceánů v důsledku klimatické změny, upozorňují vědci.