Velká mezinárodní studie odhalila původ moderních domácích koní. Vědci, včetně těch českých, v ní popsali, že všechna tato zvířata mají společný původ.
Koně mají jediného předka. Do střední Evropy přišli před 4 tisíci lety, odhalila studie
Domestikace koní zásadně změnila lidské dějiny. Měli vliv na mobilitu, ekonomiku i válečné strategie, čímž podstatně ovlivnili to, jak naši předkové žili, lovili i bojovali. Dávnou historii zdomácnění koní odhaluje nová studie rozsáhlého týmu badatelů z řady zemí světa včetně ČR pod vedením Ludovica Orlanda z francouzského Národního centra pro vědu a výzkum v rámci projektu Pegasus.
Vědci v ní analyzovali desítky miliard dat pravěkých a starověkých koní z 25 zemí Evropy a Asie. Zjistili, že dnešní domácí koně pocházejí z jediné linie z oblasti dolní Volhy a Donu. Ukázalo se také, že tito koně se do střední Evropy nedostali s migrační vlnou lidí z kultury jámové, ale až později.
Dřívější představy o historii koní se opíraly hlavně o analýzu znaků plynoucí z tvarů kostí a nalezených artefaktů, což má řadu omezení. V poslední době ale mají badatelé k dispozici genetické metody, které umožňují analyzovat archaické genomy čtené přímo z archeologických nálezů kostí, a dokážou tak odhalit skutečnou příbuznost jedinců.
Odkud pocházejí koně domácí?
Vědci z celého světa se v nejnovějším výzkumu zaměřili na původ linie koní, která vedla k dnešním koním domácím (genetická linie označovaná jako DOM2). Pomocí analýz určili, že domestikace koní vzešla z ponto-kaspické oblasti, konkrétně z oblasti dolní Volhy a Donu, která je mimo jiné spojována s archeologickou kulturou jámovou.
„I když se domestikace koní někde ve východních stepích nabízí, naše práce lokalizuje oblast konkrétně a vyvrací některé dřívější kandidáty na domestikační centrum v Ibérii a Anatolii,“ říká René Kyselý z Archeologického ústavu Akademie věd ČR, který se výzkumu účastnil.
Identifikovány byly celkem čtyři hlavní holocenní linie koní, dnešní domácí koně jsou ale beze zbytku představiteli pouze linie DOM2. „Ostatní linie zanikly s výjimkou linie asociované s kulturou Botai, jejíž jedinými žijícími představiteli jsou koně Převalského.“
Do Evropy se koně dostali později
Dřívější studie lidské archaické DNA prokázaly masivní imigraci lidí ze stepní kultury jámové –ztotožňovanými s Proto-Indoevropany – do Evropy, doloženou od počátku 3. tisíciletí před naším letopočtem. Přestože by mohlo dávat smysl, že se domácí koně do střední Evropy dostali v rámci této migrační vlny z oblasti jejich původu, ukázalo se, že přišli později.
„Ve střední Evropě se nová linie domácích koní (DOM2) objevuje až ve starší době bronzové, zhruba od 2 tisíc let před naším letopočtem. Invaze stepních nájezdníků z východu s pomocí velkého počtu koní, známé z pozdějších dob, lze proto ve 3. tisíciletí před naším letopočtem stěží předpokládat, lidé se museli pohybovat jinak,“ popisuje René Kyselý.
Naproti tomu šíření genetické linie DOM2 po Asii se šířením indoíránských jazyků dobře časově koreluje, stejně jako se šířením lehkých vozů s loukoťovými koly z kultury Sintašta na hranici východní Evropy a Asie, která je nejpravděpodobnější kulturou jejich vynálezu.
Oproti některým dřívějším archeogenetickým studiím, které analyzovaly jen vybraný úsek DNA a jen omezený počet jedinců, nynější publikace v časopise Nature zahrnuje analýzy celých genomů, ty pocházejí z kosterních nálezů koní z 25 zemí Evropy a Asie za období pleistocénu i holocénu (až do doby železné).
Badatelé prozkoumali archaické genomy 273 koní, což zahrnuje desítky miliard dat. To představuje dosud zdaleka největší objem archeogenetických dat ke koním. Experti tak získali zcela nové možnosti pro posouzení historie domestikovaných koní.
Tarpan už není záhadný
Analýzy také vyřešily záhadný původ evropského divokého koně tarpana. Ten obýval stepi a lesy východní Evropy. Byl loven pro maso a vybíjen kvůli ochraně úrody a domácích koní. Poslední tarpan uhynul v roce 1887 v zoologické zahradě v Moskvě, poslední volně žijící tarpan zemřel na Ukrajině roku 1879 na následky zranění v důsledku uštvání místními obyvateli.
Vědci odhalují jeho kombinovaný původ z více linií a vyvrací předchozí hypotézy, které jej považovaly za divokého předka dnešních domácích koní (nebo jeho zdivočelého představitele) nebo křížence s koněm Převalského.
Kříženec tarpana s domácím koněm. Moskevská zoo, 29. května 1884
Na výzkumu spolupracovali také dva čeští badatelé, již zmíněný archeozoolog René Kyselý z Archeologického ústavu Akademie věd ČR v Praze a jeho předchůdce v téže instituci, archeozoolog Lubomír Peške, kteří se domestikací a historií koní dlouhodobě zabývají. Díky nim zahrnuje datový soubor také deset kosterních vzorků (reprezentujících deset koní) z deseti archeologických lokalit Čech a Moravy datovaných cca 3400 až 500 let před naším letopočtem.